Konec debat: Amerika je rozdělená, nejde o žádný pokus jako v roce 2016

Vítězství Donalda Trumpa v roce 2016 nebyl žádný ústřel poblázněného elektorátu. Po čtyřech letech rozporuplné politiky americké administrativy a v roce, kdy ekonomiku (nejen) USA srazila na kolena pandemie koronaviru, z níž si navíc Trump zpočátku dělal téměř legraci, mu odevzdalo hlas jen něco málo pod polovinu voličů.

Jestli výsledek voleb v roce 2016 někdo chápal jako rozhodnutí proti Clintonové a pokus o změnu, nyní je jasné, že zkrátka polovina Ameriky vidí věci zhruba tak, jak o nich hovoří Donald Trump, případně příliš jinak, než jak o nich mluví Joe Biden. A to je potřeba mít na paměti při každé další úvaze či debatě třeba o mezinárodní politice.

Čím to, že dosavadní prezident nasbíral tolik "bodů"? Nepochybně velice dlouho mohl těžit z dobrého hospodářského výkonu země, protože ekonomická témata voliči nadále vnímají jako ta nejdůležitější. Dalším silným místem Donalda Trumpa je politická nekorektnost, která oslovuje lidi naštvané na politiky (s tím ostatně v Česku máme bohaté zkušenosti).

Vtip je v tom, že americký prezident je nejmocnější člověk na světě, ať se nám to třeba desetkrát nelíbí. Spojené státy přitom již dlouhá léta vyklízejí pozice v mezinárodní politice, přestávají být tak jistým "četníkem" mezinárodního dění, čehož využívají země jako Čína, Rusko, ale třeba i Turecko. Donald Trump se v uplynulých čtyřech letech pohyboval v mezinárodní politice trochu jako slon v porcelánu, jeho výsledky ale nebyly tak špatné, jak se mnozí obávali. Ústup USA z pozice globální jedničky se mu ale přinejlepším dařilo zpomalit, nikoli zvrátit. V jaké náladě asi sledovali americké volby v Pekingu nebo Moskvě?

Zdroj: The Capital Spectator

Aktualita pro rok 2026