Řešení amerického zadlužení: Prodejme Aljašku!
Spory okolo fiskálního útesu a blížící se potřeba znovu navýšit americký dluhový strop jsou důkazy toho, jak napnutý je rozpočet a dlouhodobý trend financování "provozu" Spojených států. Politici i ekonomové si lámou hlavy s tím, jak zadlužení na úrovní 16 bilionů dolarů (vy)řešit. Přitom jedno řešení existuje - elegantní, jednoduché a bez potřeby dalšího zvyšování daní. Co takhle prodat Aljašku?
Aljaška jako cenný majetek
Proč nedat celý stát, od jeho hlavního města Juneau po zásobovací centrum Deadhorse, od Beringovy úžiny po Beaufortovo moře, do aukce? Někomu může tento nápad připadat absurdní. Není ale o nic absurdnější než to, co se děje na americké politické scéně.
Majetek se musí vždy prodávat v pravý čas. A ten možná nastal právě nyní v případě Aljašky, území s velkými ložisky ropy. Federální vláda, která vlastní 69 % Aljašky, může profitovat z vysoké ceny této suroviny. Aljaška navíc nemá jen nerostné bohatství, jejími řekami se prohánějí lososi, kteří by se vyjímali na pultech supermarketů.
Prodej Aljašky by mohl vynést zhruba 2,5 bilionu dolarů, možná dokonce dvakrát tolik. Každopádně by to stačilo na to, aby se umazala značná část státního dluhu. Právě tolik peněz chtějí prezident Barack Obama a předseda sněmovny reprezentantů John Boehner ušetřit v následujících deseti letech.
Zajímavá investice
Investice do Aljašky je atraktivní. Ministr zahraničí Wiliam H. Seward koupil Aljašku v roce 1867 od Ruska za 7,2 milionu dolarů. Tenkrát za to sklidil posměch. Jedny newyorské noviny napsaly, že je Aljaška Ruskem "vyždímaný pomeranč". V dnešních dolarech stála "Sewardova kostka ledu" zhruba 114 milionů.
Podle informací EIA (Energy Information Administration) jsou na Aljašce zásoby ropy na úrovni zhruba 3,7 miliardy barelů ropy a 9 bilionů kubických stop zemního plynu. Ropné společnosti přitom napjatě hledí k zatím neprozkoumaným částem státu, kde by se mohla vyskytovat další ložiska. Jen v Čukotském moři může být více než 12 miliard barelů ropy, což se rovná polovině státních rezerv. Cookův průliv a Beaufortovo moře by mohly ukrývat dalších 8 miliard barelů. Aljaška má navíc hodně břidlic, což s novou metodou hydraulického štěpení představuje další zdroj plynu.
Aljaška má řadu dalších přírodních zdrojů. Některé se nacházejí v dosud nedostupných oblastech. Těžařské firmy se třesou na zisky v hodnotě až 300 miliard, které by získaly těžbou mědi, zlata a molybdenu v dolu Pebble na jihozápadě státu. Využity by také mohly být místní husté lesy.
Ve hře Rusko, Čína i soukromí miliardáři
"Nedokážu vyjádřit hodnotu tohoto místa. Je to úžasný kus půdy, kterou Spojené státy vlastní. Milujeme toto místo, už pro ty nádherné výhledy," potvrzuje i guvernér Aljašky Mead Treadwell. Ten navrhl, aby obyvatelé Aljašky měli šanci si svůj stát odkoupit. Určitě by měli hodně soupeřů. Představte si, kolik národů i jednotlivců by mělo zájem se o Aljašku ucházet. Byl by to obchod století.
Největší zájem o odkup území by asi měla Ruská federace, která má k Aljašce historický vztah. Rusko Aljašku vlastnilo dlouhých 126 let. Součástí Spojených států je Aljaška 145 let. Současný ruský prezident Vladimir Putin by koupi Aljašky mohl vnímat jako prohloubení snahy o obnovu ruské moci a slávy. Rusko by mohlo zrenovovat pobřežní letovisko Sitka, ve kterém ještě stojí původní pravoslavný kostel z roku 1840.
Další by byla na řadě nejspíše Čína. Při množství kapitálu a velikosti poptávky po energetických zdrojích by měla o toto území určitě zájem. Pro Peking by bylo mnohem jednodušší použít 3 biliony dolarů devizových rezerv, z nichž velkou část nyní investuje do amerických dluhopisů. Navíc by se ulevilo čínským přeplněným a znečištěným městům, protože část obyvatel by se přesunula právě na Aljašku.
Vzhledem k tomu, jakou rychlostí taje kvůli změnám klimatu na Aljašce led, země brzy svým majitelům ušetří i peníze za dopravu. Otevřou se totiž takové trasy, které dosud nemohly být používány. Čína by ušetřila jak čas, tak peníze za palivo, které musí platit při exportu zboží do Evropy.
Celá finanční transakce mezi Čínou a Spojenými státy by navíc mohla proběhnout pouhým znehodnocením některých dluhopisů. Tím by se také předešlo případnému finančnímu otřesu, který by hrozil, pokud by se Čína rozhodla tyto papíry prodávat na otevřeném trhu.
Když se budeme bavit o jednotlivcích, kteří by mohli mít o Aljašku zájem, může člověka napadnout třeba Donald Trump. Mohl by si pověsit reklamu na aljašskou Mount McKinley, nebo ji dokonce rovnou přejmenovat Mount Trump.
Vývozci ropy z Blízkého východu mají značný majetek, který by mohli investovat. Zvažovat koupi by ale mohl i OPEC, který by tak upevnil svou pozici na trhu s ropou a zajistil by si ještě větší diktát ceny.
Aljašský guvernér Mead Treadwell navíc nevěří, že by si místní obyvatelé byli ochotni na podobnou investici půjčit. "Mohli bychom ale třeba zavést vlastní měnu, tu natisknout a z ní prodej zaplatit." Na rozdíl od amerického dolaru by aljašská měna ještě stále mohla být kryta zlatem, stejně jako vzácnými minerály, ropou, zemním plynem, dřevem, rybami, kožešinami, geotermální a vodní energií nebo hodnotnými vojenskými základnami na území Aljašky.
Prodej státního majetku jako osvědčený recept na dluhy
S nápadem prodat Aljašku poprvé přišel Jim Millstein, bývalý úředník ministerstva financí, který dohlížel na restrukturalizaci pojišťovacího giganta AIG. Teď má svoji vlastní investiční a poradenskou společnost.
Je mimo jiné autorem referátu publikovaného v knize z konference o schopnosti Spojených států platit svůj dluh. Jím napsaná stať nesla název "Vytápění domu spalováním nábytku – potenciální úloha prodeje státních aktiv při financování veřejných deficitů". Millstein vychází z toho, že podobné požadavky na prodej státního majetku má v případě řešení neudržitelných dluhů i Mezinárodní měnový fond. Většinou se ovšem neprodává země jako taková, ale třeba společnosti, které jsou v držení státu, například aerolinky nebo telekomunikační firmy. Po pádu komunismu východoevropské země stejným způsobem rozprodávaly státní podniky.
Podobný prodej státního majetku má i nevýhody, například ztrátu národní hrdosti. Toho jsme v poslední době svědky v Řecku. Tamní vláda jednala o možném prodeji historických budov, uměleckých děl nebo neobydlených ostrovů.
Podobné případy mají oporu i v minulosti. V roce 1803 se po válce na Haiti ocitla v tíživé finanční situaci Francie. Napoleon potřeboval svoji armádu přesunout zpátky domů, kde se musel bránit Angličanům. Namísto hromadění dobytých území se proto rozhodl prodat Spojeným státům Louisianu za 15 milionů dolarů.
Dluh by se snížil, alespoň na čas
Co by prodej Aljašky znamenal z ekonomického hlediska? Utržené peníze by mohly zmenšit federální dluh o 10 až 25 % celkového HDP. Tím pádem by mohl být schodek považován za bezpečný i bez snižování výdajů a posilování příjmů, bez souhlasu republikánů s dalším navyšováním dluhového stropu.
Tím by Spojené státy ušetřily i na obsluze dluhu, neplatily by z něj tak vysoké úroky. Ty by se za současné výše mohly v roce 2018 stát třetí nejnákladnější položkou rozpočtu, hned za výdaji na obranu a sociální zabezpečení.
Objevily by se samozřejmě i hlasy proti prodeji. Někteří obyvatelé Aljašky by se stali bezdomovci. Horečně by protestovali i ekologové. Svého zvláštního postavení by se zřejmě nechtěli vzdát ani aljašští Inuité. Je velmi pravděpodobné, že žádnou novou a citlivou autonomní oblast by ani Rusové, ani Číňané vytvářet nechtěli.
A pak je tu otázka oněch 16 bilionů dolarů. Kolik času by si Spojené státy prodejem Aljašky koupily? A jak dlouho by trvalo, než by se dluh vrátil na původní úroveň? Podle listopadových údajů amerického ministerstva financí vlastní 11,6 bilionu dolarů státního dluhu veřejnost. To se rovná asi 75 % HDP, což je číslo blízké 90% hranici, kterou dva uznávaní ekonomové z Harvardu, Kenneth Rogoff a Carmen Reinhartová, považují za neudržitelnou.
Představme si, že se Aljaška podaří vládě USA vydražit za 4 biliony dolarů. To by veřejný dluh snížilo na 7,6 bilionu, tedy asi na 50 % HDP. Lze předpokládat, že takhle by to dlouho nevydrželo. Za 6 let je totiž dost dobře možné, že veřejný schodek bude opět narážet na dluhový strop a republikáni a demokraté se budou opět hádat o jeho navýšení. A Spojené státy se znovu budou blížit fiskální katastrofě.
V tu chvíli by už navíc Amerika žádnou Aljašku nevlastnila. Jediným možným řešením by pak i podle Millsteina bylo prodat další majetek. Koneckonců, podobná je i praxe v soukromém sektoru. Firmy v červených číslech se musejí restrukturalizovat, omezit náklady a soustředit se na klíčové kompetence.
Vláda může pokračovat v dražbách států jako Kalifornie, Nevada, Oregon, Idaho, Arizona, Nové Mexiko nebo Wyoming. "Myslím si, že prodej všech těchto území by byl zločinem, ale když neexistuje žádný kompromis mezi utrácením a výběrem daní, pak by možná šlo o jedinou možnost, i když velmi ponižující," připouští Millstein.
Zdroj: Washington Post
