5 dnů, které zachránily Evropu a světový finanční systém

Vše začalo ve čtvrtek 6. května na setkání Rady guvernérů ECB v Lisabonu a skončilo v brzkých ranních hodinách 10. května, kdy se špičky evropské politiky v Bruselu konečně odhodlaly konat. Během 5 dnů vypjatých jednání a 4 bezesných nocí Evropa nakonec našla společnou řeč a svět si mohl oddechnout. Konec Evropské unie – snu o zajištění stálého míru na starém kontinentu – byl zažehnán.

6. květen 2010, Lisabon, Portugalsko

Eurozóna je na tom hodně špatně, to bylo jasné úplně všem. Důvěra investorů byla takřka na dně a držitelé dluhopisů zemí eurozóny začali spřádat ty nejhorší možné scénáře počítající i s jejím rozpadem a odepsáním většiny hodnoty investic.

Pouze jeden týden před setkáním Rady guvernérů ECB v Lisabonu oznámili evropští lídři ve spojení s Mezinárodním měnovým fondem dohodu o vytvoření záchranného balíku 110 miliard eur určených pro krachující Řecko. Ani toto opatření ale investory neuklidnilo a úroky, za které si Řecko půjčovalo, pokračovaly ve strmé cestě vzhůru. Nemělo navíc zůstat jen u Řecka, zanedlouho se nákaza rychle rozšířila i do Irska a Portugalska, následně zaplavila i zbytek jihu Evropy, tedy Španělsko a Itálii.

Extrémní nervozita byla cítit všude. Nebyly to pouze nebezpečně vysoké výnosy řeckých dluhopisů, co investory přivádělo na myšlenky, kolik týdnů či měsíců životnosti před sebou idea jednotného evropského společenství má. Na konci roku 2009 se kurz EUR/USD pohyboval kolem úrovně 1,50, na začátku května se však sesunul až na 1,25. Vzkaz investorů byl jasný - očekáváme zásadní řešení současné krize, v opačném případě pošleme projekt jednotné evropské měny a jednotného evropského společenství ke dnu.

Prvním, kdo zvedl hozenou rukavici, se stal zcela nečekaně šéf německé Bundesbank Axel Weber. Jeho návrh, aby ECB využila svého přístupu k prakticky neomezenému množství financí a začala na sekundárním trhu skupovat dluhopisy Řecka a ostatních zemí nacházejících se na pokraji bankrotu, v té chvíli podle pozdějších výpovědí některých účastníků lisabonského setkání zaskočil úplně všechny. Právě Weber v čele Bundesbank totiž do té doby vystupoval jako jeden z nejvýraznějších odpůrců angažování se centrálních bank ve státních záležitostech.

7. květen, Brusel, Belgie

Po skončení čtvrtečního zasedání Rady guvernérů ECB Weber zřejmě zažil bezesnou noc. Co přesně se tehdy stalo, ví jen on sám. Jasné však je, že v pátek ráno 7. května 2010 během svého letu z Lisabonu do Frankfurtu napsal všem účastníkům setkání e-mail, ve kterém o možnosti skupovat dluhopisy zemí zasažených dluhovou krizí vyjádřil vážné pochybnosti. Webera tehdy znepokojovaly zejména obavy, že se jednotlivé členské státy eurozóny přestanou snažit bojovat se svým vysokým zadlužením na vlastní pěst a hromadně se vydají s nataženou rukou do Frankfurtu žebrat k ECB.

V ten samý den čekal nelehký úkol i na guvernéra ECB Jeana-Clauda Tricheta. V Bruselu se sešel se špičkami evropské politiky, aby je přesvědčil, že schválený 110miliardový záchranný balíček pro bankrotující Řecko na vyřešení evropské dluhové krize zdaleka nestačí. "Některé evropské země se po dlouhá léta chovaly velmi nezodpovědně a dostaly samy sebe do složité situace," prohlásil mimo jiné před prezidenty a premiéry evropských zemí. "Nyní nastal čas, abychom situaci společně změnili a uvědomili si zodpovědnost, kterou každý z nás neseme," dodal. Konkrétní zamýšlené kroky ECB si však v duchu ideje, že by si Evropská centrální banka měla i nadále uchovat svoji nezávislost na rozhodování politiků členských států eurozóny, Trichet nechal pro sebe.

8. květen, Basilej, Švýcarsko

V sobotu se pro změnu pozornost prakticky všech světových médií upírala do švýcarské Basileje, která se stala místem s největší koncentrací centrálních bankéřů na planetě. Již od rána se do ní sjížděli šéfové centrálních bank ze všech koutů světa, aby pod záštitou Banky pro mezinárodní vypořádání v rámci svého pravidelného setkání hovořili o budoucnosti krizí zkoušeného Řecka a celé eurozóny, potažmo celé Evropské unie.

V ten samý den padl jeden z prvních konkrétních návrhů. V rámci konferenčního hovoru ministrů financí největších ekonomik světa, jehož nejvýraznější postavou byl bezesporu americký ministr financí Timothy Geithner, zazněl návrh na vytvoření záchranného fondu ve výši přibližně 60 miliard eur. Byl to však právě Geithner, kdo již tehdy správně usoudil, že 60 miliard je pouze zlomkem potřebné částky, a proto navrhl její zásadní navýšení. Věci se začaly dávat do pohybu, od teď bylo jasné, že osud Evropy není lhostejný ani Spojeným státům.

9. květen, Basilej, Švýcarsko

Během nedělního večera se v útrobách basilejské Banky pro mezinárodní vypořádání schylovalo k vyslovení oficiálního stanoviska. Otázka, kterou se bankéři zabývali již od čtvrtečního setkání v portugalském Lisabonu, zněla: "Měla by ECB začít nakupovat řecké, irské a portugalské dluhopisy, aby snížila jejich výnosy? Nebo by měla dát jasně najevo, že za problémy jednotlivých předlužených států odmítá nést zodpovědnost a že řešení problémů, do kterých se tyto státy samy dostaly, zůstává pouze a jen na nich?"

Trichet byl jednoznačně pro zapojení ECB do akce. Odmítal však vydat souhlas k tomu, aby ECB začala tisknout nové peníze a dluhopisy zasažených zemí nakupovala za ně. Naopak upozornil, že je zcela nezbytné, aby se stejná suma, která se na jedné straně použije k nákupu vybraných dluhopisů, na druhé straně jistým způsobem z evropské ekonomiky vybrala. "Je nepřípustné, aby došlo k umělému navyšování objemu eur v oběhu," znělo jeho stanovisko. Šéf Bundesbank Axel Weber a člen výkonné rady ECB Jürgen Stark se sice postavili proti návrhu na zahájení nákupu bondů, nakonec však basilejské zasedání na Trichetův návrh kývlo a světlo na konci tunelu začínalo být jasnější.

Vzápětí po přijetí návrhu na možnost nákupu dluhopisů vybraných evropských zemí však přišlo zásadní nařízení: "Nikdo se o rozhodnutí prozatím nesmí dozvědět. Je potřeba vyčkat, k jakému závěru dojdou evropské špičky na svém setkání v Bruselu." ECB v čele s Trichetem se totiž začala obávat, že by zveřejněním svého rozhodnutí Bruselu naznačila, že na jejich rozhodnutí, jak evropskou krizi vyřešit, nezáleží, jelikož ECB je rozhodnuta konat i bez nich.

10. květen, Brusel, Belgie

V Bruselu se v noci z 9. na 10. května odehrávalo nefalšované drama. Povíkendové otevření australské burzy se blížilo mílovými kroky a výsledek bruselského zasedání stále nebyl znám. "Se vší úctou k Austrálii, přestaňme se soustředit na Sydney a zaměřme se na Tokio," zazněl rázný návrh tehdejší francouzské ministryně financí a nynější šéfky Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeové. Evropští politici získali další hodinu.

Nedlouho poté Brusel zaplavila euforie. Bylo rozhodnuto, že dojde k vytvoření stabilizačního fondu, který bude disponovat až 60 miliardami eur. Za dalších 440 miliard eur se zaručí členské státy a Mezinárodní měnový fond v případě nutnosti poskytne dalších 250 miliard eur. Jednotlivé státy se navíc zavázaly k dalšímu snižování svých rozpočtových deficitů. Nakonec bylo sice promeškáno i otevření tokijské burzy, avšak již sama skutečnost, že se evropské špičky snažily najít řešení, byla pro trhy dostatečným uklidněním. Krátce po dosažení shody v Bruselu se ozvala i Basilej a prohlásila: "Evropu padnout nenecháme. Rozhodnutí evropských politiků vítáme a jsme připraveni konat."

Ze své odmítavé pozice nakonec ustoupila i německá Bundesbank, která po přijetí usnesení zůstávala poslední hrozbou. Němci si včas uvědomili, že preferování vlastních zájmů by je ve výsledku mohlo přijít hodně draho, a tak dali se skřípěním zubů všem víkendovým rozhodnutím zelenou. Bylo totiž zcela evidentní, že v opačném případě by svět čekal mnohem horší scénář, než jaký nastal po pádu Lehman Brothers v roce 2008.

Ještě během pondělí došlo ke skokovému posílení eura. Akcie některých evropských bank přidaly až 20 % a výnosy vybraných dluhopisů a ceny CDS zaznamenaly výrazné poklesy. Eurozóna, Evropská unie a s nimi světový finanční systém byly prozatím zachráněny.

Zdroj: The Washington Post a Neil Irwin: The Alchemists: Three Central Bankers and a World on Fire