Postoje lidí nastartují nebo zmaří dlouhodobý ekonomický růst

Zdá se, že ekonomické předpovědi pomalu zapomínají na člověka a opírají se pouze o extrapolaci časových řad různých ekonomických ukazatelů – hrubého domácího produktu, inflace, zaměstnanosti, a dalších. Samozřejmě, hospodářské ukazatele jsou odrazem chování lidí, ale pramálo vypovídají o jejich budoucím jednání. Obzvlášť to platí pro dlouhodobé předpovědi. Avšak jestliže je původcem všech ekonomických jevů člověk, pak uhodnout budoucí ekonomický vývoj, znamená především předpovědět budoucí chování lidí. Jde to?

Blahobyt za každou cenu

Již delší dobu je ve vyspělém světě zřejmé, že se rodí méně dětí (hodnoty úhrnné plodnosti hluboko pod 2,1, které zajišťují udržení početního stavu populace). Blahobyt je normou a přivést děti do jiné než zajištěné a luxusní budoucnosti je chápáno jako nezodpovědné. Ať už je příčinou tohoto jevu cokoliv, efekt je jednoznačný - populace stárne. A to se nutně musí negativně podepsat na výkonnosti ekonomiky.

Fenomén singles se také může brzy podepsat na produktivitě. Nejenom tím, že single zřejmě nebude mít děti, ale také tím, že se stará sám o sebe. Motivace takového člověka k vysokému pracovnímu výkonu bude nižší. Nasytit potřeby pouze jednoho člověka je nesrovnatelně méně náročné než starat se o celou rodinu. Není výjimkou, že si single po ukončení pracovního poměru a před nalezením nové práce bez problémů dopřeje půlroční volno na cestování a další záliby, aniž by přitom utrpěla jeho životní úroveň. Z druhé strany motivace k vysokému pracovnímu výkonu není dána jen materiálními potřebami, člověk touží po úspěchu a seberealizaci. Přesto volný čas a bohatý mimopracovní život je dnes velmi ceněnou hodnotou. Takovýto postoj opět není prorůstovým ekonomickým faktorem ve smyslu růstu HDP.

Přenášení svobody a odpovědnosti na instituce

Nízká porodnost a singles jsou obecně diskutované fenomény. Méně se již hovoří o změnách postojů lidí k hodnotám. Blahobyt jako jedna z nejcennějších hodnot mění náhled na svobodu a odpovědnost. Stát je dnes vnímán ne jako prostor pro realizaci vlastní svobody, ale jako garant blahobytu. Také písničkář Jarek Nohavica žádá po panu prezidentovi "jen kousek štěstí". Chceme se mít velmi dobře, ale odpovědnost za to, jak se budeme mít, přenášíme mimo prostor naší svobody. Důsledkem takového postoje je mesiášské (sebe)vnímání politiků, podpora neefektivních podniků, nárůst veřejných dluhů, bujení byrokracie a podobně.

Život na dluh

Vyspělý svět dosáhl vysoké úrovně blahobytu a motor pro další růst vyhasíná. Možná bychom chtěli jen garanci udržení blahobytu. Pokud možno bez práce. To lze zajistit celkem jednoduše, alespoň krátkodobě, životem na dluh. A to je přesně problém současného vyspělého světa, život na vysoké noze bez osobní odpovědnosti. Jestliže se takový postoj stává běžnou realitou, pak by veškeré dlouhodobé prognózy měly toto reflektovat a předpovídat pouze slabý růst nebo stagnaci. Možná, že odhadnout budoucí chování lidí není tak složité.