Investice: Jiný kraj, jiný mrav

Je zřejmé, že v některých zemích drží domácnosti většinu svého majetku ve finančních aktivech, jinde naopak v nefinančních aktivech (domy, pozemky, auta, atd.). Rozdíly jsou značné. Také struktura finančních aktiv je odlišná v různých zemích. V neposlední řadě existují rozdíly i ve způsobu financování aktiv domácností.

Proč existují tyto rozdíly? Jaké skutečnosti ovlivňují chování domácností?

Způsob alokace volných peněžních prostředků

Ve vyspělých zemích fungují dva základní typy alokace volných peněžních prostředků. V kontinentální Evropě (Německo, Francie, Itálie, Rakousko, ČR, atd.) historicky vládne komerční bankovnictví. Volné peněžní prostředky se dostávají od přebytkových subjektů k deficitním přes zprostředkovatele, kterými jsou komerční banky. Ty přijímají vklady a poskytují úvěry. Zisk vytváří díky rozdílu mezi výší depozitních a kreditních úroků (a samozřejmě poplatkům). Je to tedy banka, která hodnotí investiční příležitosti a rozhoduje, kterému subjektu půjčí a kterému nikoliv.

V anglosaském světě (Velká Británie, USA, Kanada, JAR, atd.) se volné prostředky přesunují od přebytkových subjektů k deficitním přes trh cenných papírů. Zajištění fungování tohoto trhu podporují investiční zprostředkovatelé, jako jsou brokerské a dealerské společnosti a investiční banky. Každý ze systémů má své výhody a nevýhody.

Investiční bankovnictví (trh cenných papírů) umožňuje rychlejší alokaci kapitálu, a to mnohdy i do společností, které by neměly šanci získat úvěr od komerčních bank. To je příznivé pro inovace a nové technologie, do kterých investovat je velmi rizikové. Na druhé straně komerční bankovnictví je stabilnější - komerční banky nejsou ochotny nést velké riziko. K dosažení zisku stačí najít méně rizikové, a i méně výnosné, investiční příležitosti.

Samozřejmě musíme zmínit, že v každé vyspělé zemi existují oba typy alokace volných finančních zdrojů. Spíše jde o to, kde který způsob převládá. Za zmínku také stojí rozdíl mezi anglosaským a japonským modelem fungování finančních trhů, když na japonském trhu hrají velkou roli dluhopisy, kdežto v anglosaských zemích akcie.

Model důchodového systému

Dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje poptávku domácností po investičních nástrojích, je model důchodového systému. V zemích, kde státní pilíř financování důchodů hraje stále zásadní roli (Německo, Rakousko, ČR, Francie, atd.), investují domácnosti do penzijních fondů mnohem méně než v zemích, kde převládá podíl privátního financování důchodů (USA, Velká Británie).

Vztah k riziku

Většina domácností má averzi k riziku a volí méně rizikové investiční instrumenty nebo drží finanční aktiva ve formě depozit. I zde ovšem existují rozdíly. Zejména v USA podstupují domácnosti vyšší riziko, když čtvrtinu jejich majetku tvoří akcie nebo podíly v investičních fondech. Naopak v Německu nebo ČR preferují domácnosti jistotu a většinu finančních aktiv tvoří málo výnosná depozita.

Ostatní vlivy

Výčet všech faktorů, které ovlivňují strukturu aktiv domácností, by mohl být velmi dlouhý. Vliv má totiž také odlišné zdanění investičních instrumentů v různých zemích, likvidita domácích trhů, dostupnost investičních nástrojů a další.

Dynamika vývoje struktury aktiv a pasiv domácností

V posledních 25 letech rostla důležitost finančních aktiv v majetku domácností ve všech členských zemích OECD, zejména v USA, Velké Británii a Japonsku. Domácnosti se také stále více zadlužují, ovšem relativně méně v zemích jako Německo nebo Itálie. Finanční aktiva mají větší podíl na majetku v bohatších domácnostech a v rodinách, jejichž členové mají vyšší vzdělání. Takové domácnosti také mají ve svém portfoliu relativně vyšší podíl rizikovějších tříd finančních aktiv.

Použité zdroje literatury: Musílek, P.: Trhy a cenných papírů. 1. Vydání. Praha: Ekopress, 2002. ISBN 80-86119-55-6. Kapitola 2.1: Modely alokace peněžních prostředků, s. 21-30.