Jak může Barack Obama získat zpět svou kredibilitu?

Moc amerického prezidenta nespočívá v právu veta nebo schopnosti vyslat rakety kamkoli na Zemi. Jde o jeho slova - když americký prezident mluví, svět naslouchá. Jeho schopnost hýbat dějinami ale končí ve chvíli, kdy lidé přestanou věřit tomu, co jim káže.
Obama to měl od začátku těžké, prezidentský úřad převzal během nejhorší recese za 80 let. V kauze shutdownu americké vlády zase hráli největší roli republikáni. Vina se ale nedá svalovat na někoho jiného, když jste americký prezident; angažovanější prezident by republikány (i zbytek světa) "zpacifikoval".
Chaos kolem zdravotnické reformy
Debakl Obamacare prezidenta značně oslabil. Před prvním říjnem, kdy byla v USA spuštěna internetová burza zdravotního pojištění (vytvořená za účelem usnadnění výběru zdravotního pojištění podle Patient Protection and Affordable Care Act neboli Obamacare), si Obama nebyl vůbec vědom toho, že něco zanedbal.
Mělo to být tak snadné, jako když si jdete něco koupit na stránky Amazonu, aspoň to sliboval koncem září voličům v Marylandu. Skutečnost ale byla taková, že se miliony lidí pokoušely přihlásit, ale uspělo jen minimum z nich. Webová stránka nebyla předem otestována, i když šlo o Obamovu nejdůležitější reformu. Dodavatelé varovali, že není připravená, tato informace se ale až do kanceláře prezidenta nedostala.
Na zákoně byla kritizována přílišná složitost a malá efektivnost, základní myšlenka byla ale dobrá. Každý musí mít pojištění, nebo zaplatí sankce. Chudší jsou dotováni a pojišťovny nesmějí vybírat více od těch, co jsou již nemocní. Mírnější verze této reformy dobře funguje v Massachusetts. Obama neznalý detailů se ale pokusil provést gigantickou změnu v celé zemi naráz a přistupoval k ní až příliš ležérně.
Když se Obama snažil reformu voličům "prodat", slíbil, že pokud jsou se svým stávajícím pojištěním spokojení, budou si ho moci ponechat. Nebyla to ale pravda. Bylo jasné, že dvě třetiny lidí s individuálními plány budou nuceny pojištění změnit, protože staré plány začnou být podle nového zákona ilegální.
Skvělý řečník, ale vztahy budovat neumí
Další věc, která je Obamovi vytýkána, je neschopnost budovat vztahy s okolím. Lídři spojenců, jako jsou Izrael nebo Saúdská Arábie, jím opovrhují. S ostatními zahraničními premiéry má chladné vztahy. Evropané mu vytýkají ignoranci ve chvíli, kdy mají být vyslyšeni, a na druhou stranu špehování tehdy, když nechtějí, aby jim do jejich záležitostí někdo "strkal nos". Latinoameričané se rovněž cítí přehlíženi. Obamovy cesty do Asie jen zdejší politiky vystrašily.
Zřídkakdy ho uvidíte mluvit s potenciálními oponenty, vlastně ani demokratickými politiky. Jeho předchůdci si dávali na komunikaci mnohem více záležet, ať šlo o zastrašování odpůrců, konejšení korporátních magnátů, nebo něco jiného. Obama zůstává rezervovaný, nechodí na pravidelné snídaně nebo obědy ani s demokraty z Kongresu.
Obamova osobní tragédie
Je to smutné, když talentovaný muž nedokáže dotáhnout věci zdárně do konce. Pokud je stále ještě odhodlaný za záchranu své kredibility bojovat, co by měl napravit?
- Musí dát do pořádku fungování on-line burz pojištění v rámci Obamacare.
- Měl by se už vyvarovat planých slibů.
- Měl by se zbavit asistentů, kteří před ním vždy odfiltrují špatné zprávy.
Američané by mu jistě líbali ruce za to, kdyby dal dlouhodobě do pořádku veřejné finance. Znamená to ale kompromis určitého navýšení daní, na které by přistoupili republikáni, a redukce vládních programů, již by tolerovali demokraté. Vzhledem k dosavadním neúspěchům má jen málo co ztratit.
A když se mu to nepovede? Zařadí se v historii po bok Bushe mladšího, kapitána, který přehlížel blížící se fiskální ledovec. Více příležitostí by mu mohla nabídnout také zahraniční politika. Značka Obama je totiž zatím méně poskvrněna mimo Spojené státy.
Když se Obama odhodlal k poslednímu útoku proti Usámovi bin Ládinovi, prokázal, že dokáže být rozhodný. V otázkách sankcí vůči Íránu a vyjednávání s Ruskem a Čínou byl navzdory výtkám přesvědčivý. Všechno jde, když se chce, jen je zapotřebí trochu více snahy.
Zdroj: The Economist
Aktuality
