Robert Mundell: Nejen Řecko, ale i Británie je na tom bledě

Poznámka: Rozhovor vznikl v březnu 2010 v Bratislavě

Finanční krizi předchozích zhruba dvou let střídá krize dluhová. V problémech nyní nejsou primárně banky, ale celé státy, jejichž vlády se zadlužily právě i kvůli sanaci finančního sektoru. A zdaleka nejde jen o Řecko.

Robert Mundell (RB): Opravdu, například Velká Británie je také ve značných problémech. V roce 1999 jsem byl pro, aby Britové vstoupili do eurozóny. Kritéria s přehledem splňovali, dokonce nejlépe z velkých zemí Evropské unie. Měli nejnižší podíl veřejného dluhu k HDP. Vstup Británie by velmi pomohl i samotnému euru. Ještě před necelými sto lety však Británie byla nejdůležitějším světovým impériem a její měna nejmocnější. Britům proto bylo zatěžko vzdát se libry, jež je v jejich myslích stále symbolem té někdejší imperiální slávy.

Měla by tedy nyní Velká Británie přijmout euro tak rychle, jak to bude možné?

RB: Nemohou to udělat za této krize. Domnívám se ovšem, že řecký problém je do značné míry passé. Romano Prodi, bývalý předseda Evropské komise, v březnu řekl, že řecká krize je pryč. To si nemyslím. Bude však pryč během několika měsíců. Ten problém bude vyřešen. Při tomto řešení se však nesmí myslet jen na Řecko, nýbrž i na potenciální podobné dluhové problémy jiných zemí. Ale abych se vrátil k Británii: myslím, že je velmi obtížně představitelné, že by v dohledné době přijala jednotnou měnu. Myslím, že nyní není politicky možné přivést Británii rychle do eurozóny i proto, že euro na ostrovech v minulosti nezískalo kdovíjakou pověst. Nezapomínejme ovšem, že existují státy v Evropě, které jsou na tom ještě hůře.

Itálie? O ní jste prý prohlásil, že je větší hrozbou pro eurozónu než Řecko.

RB: To mě špatně citovali. Novináři se mě ptali, co by byl opravdový problém pro eurozónu, když jím není Řecko. Odpověděl jsem, že pokud by se země, jako je právě Itálie, která má druhý největší dluh, dostala do fiskálních potíží. Podíl italské ekonomiky na celkovém výkonu eurozóny je totiž mnohem vyšší než podíl Řecka. Nyní je vládní deficit v Itálii na pěti procentech HDP. Zdá se to možná moc, hlavně v porovnání s maastrichtskými kritérii, která povolují maximálně tři procenta, ale v době pomalého růstu a vleklé recese, kterou prožíváme, to není tak špatné.

Robert Mundell (77)

Proslulý kanadský ekonom, laureát Nobelovy ceny, jehož teorie byly klíčové při vzniku Evropské měnové unie, pročež je mu přezdíváno "Otec eura". Mundell, profesor Kolumbijské univerzity, získal Nobelovu cenu v roce 1999, a to za analýzu peněžní a fiskální politiky při různých režimech směnného kursu a za analýzu optimálních měnových zón. Právě jeho teorie optimálních měnových zón se stala základní teoretickou oporou při vzniku eurozóny.

Někteří ekonomové soudí, že před kolapsem eurozónu zachrání jedině těsnější politická unie.

RB: V tomto směru znamenala hodně Lisabonská smlouva. Alespoň teoreticky; byl totiž sice ustaven institut prezidenta EU, ale ten během této recese nehraje příliš důležitou roli. Zatím tedy politická unie není dostatečná. Institut prezidenta a podobné prvky jsou však výsledkem nedávného vývoje a ještě nebyl čas na to, aby se mohly výrazněji projevit. Ten trend stále těsnější spolupráce se musí udržovat. Je třeba více centrální vlády.

Proč?

RB: Rozpočet EU je nyní malinkatým podílem HDP Evropské unie. Existuje tedy pádný důvod pro koncentraci moci (ne však za cenu vyšších výdajů) na úrovni centrální evropské vlády. Zlepšilo by to celkovou koordinaci. To ovšem neznamená, že Brusel již v některých sférách nezašel až příliš daleko. Mám na mysli například požadavky na produkty a jejich standardizaci.

Myslíte, že centralizovanější vláda je lepší? Myslitelé jako Friedrich Hayek by s tím patrně nesouhlasili.

RB: Hayeka jsem znal velmi dobře už někdy od roku 1955. Nerad by viděl socialismus, vše si podrobující vládu nebo zásahy vlády do lidských práv. Nikdy by také neschválil velký posun k sociálnímu státu, který nastal v Evropě a začíná i v USA, říkal by "ne" nárůstu veřejných dluhů. Ale větší centralizaci, jak jsem ji naznačil, by "ne" neřekl, naopak.

Někteří ekonomové rakouské školy, Hayekovi ideoví stoupenci, dnes hájí myšlenku návratu ke zlatému standardu. Prý by se tak předešlo i aktuální finanční krizi.

RB: Osobně jsem nikdy nebyl obhájcem opravdového zlatého standardu. Svět však nemá opravdový zlatý standard už od roku 1914, od začátku první světové války. V meziválečné době se k němu sice vrátili, ale při špatně nastavených směnných kurzech, což přispělo ke vzniku velké hospodářské krize 30. let a k deflační etapě. Byla to velká chyba. Po devalvaci v roce 1934 začal být dolar jedinou měnou, která byla konvertovatelná na zlato. Tak však nemohli činit obyčejní občané, ale pouze centrální banky. Až do roku 1971.

I vy jste se zmínil v tom smyslu, že drahé kovy by měly hrát určitou roli při utváření nového globálního peněžního systému.

RB: Pro opravdový zlatý standard jsem, jak říkám, nikdy nebyl. Jediné, co jsem hlásal, bylo, že může být užitečné v rámci obnovy mezinárodního peněžního systému udržet nějakou roli pro zlato jako aktivum, protože v současnosti zlaté zásoby držené centrálními bankami představují po dolaru a euru třetí největší položku jejich rezerv - biliony dolarů. Zlato by tedy mělo hrát roli v novém mezinárodním peněžním systému, který by odstranil nestabilitu volných směnných kurzů.

---

Česká republika by podle Mundella rozhodně neměla s přijetím eura otálet. "Z oddalování přijetí jednotné měny za horizont let 2012 či 2013 neplynou pro Českou republiku žádné výhody," říká. "Určitě bych nečekal až třeba do roku 2020." Soudí též, že je do značné míry nečekané to, že Slovensko, které je chudší ekonomikou než ta česká, přijalo euro dříve. Problémy Řecka vidí jako fiskální problém jedné ze zemí eurozóny, nikoliv za problém eura. "Bankrot Kalifornie by přece také nebyl problémem dolaru, nýbrž fiskálním problémem Kalifornie," vysvětluje.

Robert Mundell upozorňuje na nestabilitu režimu volných směnných kursů. Fixní směnné kursy podle něj nejen krotí inflaci, ale vedou státy i k disciplíně ve fiskální oblasti, jež dnes mnohdy chybí. Mundellovi samotnému však zjevně nechybí smysl pro humor. Bývá třeba hostem pořadu CBS Late Show with David Letterman. V jednom z dílů vtipně referoval, jak jeho život změnila Nobelova cena, v jiném předčítal náhodné úryvky z memoárů Paris Hiltonové.