Jágr na Hrad! Současný prezident Zeman může pomoci

Rok od prvních přímých českých prezidentských voleb je dostatečný časový odstup, abychom se z nich poučili. Stěžejním ponaučením zejména z druhého kola voleb je to, že prezidentskými pretendenty by neměly být natolik polarizující osobnosti, aby jejich zvolení div nešlo na úkor sebeidentifikace protikandidátových voličů se státem. To platí pro obě strany – Zemanovu i Schwarzenbergovu.

Polarizující, politicky vyhraněné osobnosti ať kandidují do Poslanecké sněmovny, kde se dělení na vládní strany a opozici předpokládá a patří k věci. Prezident však má být "celonárodně" přijatelný. K hlavě státu by se občané měli být schopni ochotně ("hrdě") hlásit bez ohledu na svou příchylnost k různým politickým proudům. Má rozdělený "politický národ" sjednocovat.

Při vyhledávání možných kandidátů pro příští prezidentské volby je žádoucí upřednostnit adepty, kteří by na takto nastavenou laťku snadno dosáhli. V současnosti je ale hodně vysoko. Máme však štěstí, že se (zatím nevědomky) nabízí adept, jehož jméno je ve světě lichotivým synonymem pro Českou republiku – Jaromír Jágr.

O případné prezidentské kandidatuře oblíbeného hokejisty se (ne vždy recesisticky) psalo už v průběhu loňské prezidentské kampaně. Ve srovnání s první přímo zvolenou hlavou státu – Milošem Zemanem – však s ročním odstupem ještě zřetelněji vyvstávají Jágrovy přednosti.

Prezidentský úřad

V českém ústavním systému (parlamentní demokracii) má být prezidentský post především reprezentativní – nejen navenek do světa, ale v nemenší míře i dovnitř republiky. V podstatě jde o živoucí státní symbol; o jakési zosobnění sounáležitosti národa se státem jako institucí. Prezident v parlamentní republice teoreticky plní roli ústavního monarchy s demokratickým mandátem – do praktické politiky nezasahuje, leč coby nadstranická autorita "symbolicky" jmenuje premiéra a ministry (na základě výsledků voleb, bez zbytečného odkladu, v souladu s ústavními zvyklostmi), jmenuje soudce, pověřuje a přijímá velvyslance, propůjčuje státní vyznamenání a podobně.

Příležitostně pronáší k občanům zamyšlení nad stavem republiky. Jemu jako "symbolickému" vrchnímu veliteli ozbrojených sil skládají vojáci vojenskou přísahu. Pro chod státu není prezident nezbytný, nicméně bez "hlavy" by stát byl ještě neosobnější. Je přitom věcí životnosti samosprávné a zastupitelské demokracie, aby se občané od státu neodcizovali, ale naopak jej brali za svůj.

Prezident-sjednotitel

Celonárodně uctívaná reprezentační hokejová ikona Jaromír Jágr by byla z podstaty věci prezidentem-sjednotitelem, který by mohl překonat polarizaci národa na "pravdoláskaře" a "nepravdoláskaře", případně další politické "kmeny".

• Pro antikomunistické atlantisty je tím, kdo za bolševika nosil v občance fotku Ronalda Reagana.
• Pro demokratickou levici tím, kdo svojí neodmyslitelnou "osmašedesátkou" ctí památku pražského jara.
• Pro protizápadně orientované "hejslovany" pravoslavným rusofilem.
• Pro voliče Andreje Babiše jedlíkem vodňanských kuřat.

Dobrosrdečný smíšek Jágr sice nedisponuje majestátem "pomazané hlavy", ale to k (plebejské) republice tak nějak patří. Coby přirozený vůdčí typ však bude ztělesněným vrchním velitelem ozbrojených sil – má totiž pro vojenské přísahy už nacvičené salutování.

Za hranicemi by se nad zvolením oblíbeného hokejisty českým prezidentem sice možná uculovali, ale to je lepší než pohrdlivý posměch, který prezident Miloš Zeman národu způsobil etudou nad korunovačními klenoty. Společně s "chilským perem" jeho předchůdce Klause jde o mezinárodní trapasy, které pojem "český prezident" už zbavily někdejšího dekora.

Navíc by se prezidentem Ukrajiny mohl stát bývalý boxerský mistr světa těžké váhy Vitalij Kličko. Zvolení sportovce prezidentem by pak už nepůsobilo jako poťouchlý český vrtoch a Jágr by si na mezinárodních fórech nemusel připadat nepatřičně.

Kladenští Rytíři

Snad nejpřekvapivějším přínosem úspěšného hokejisty v postu hlavy státu by však mohlo být to, že svou osobní neskrývanou pravoslavnou zbožností podnítí duchovní obrodu národa. Prezident Zeman sice přesunul tradiční novoroční projev hlavy státu na druhý svátek vánoční, ale na duchovním rozměru jeho promluvy k národu se to nijak neprojevilo.

Pokračování článku Dana Macka najdete na serveru Českápozice.cz.

Zdroj: Českápozice.cz