Zápisky ekonomického redaktora: Z Prahy až na konec světa

V srpnu to bude sedm let, co se začalo mluvit o krizi, nejprve ve Spojených státech, později všude po světě. Projel jste polovinu severní hemisféry. Je podle vás svět v krizi?

Záleží na tom, o jaké krizi se bavíme. Na mnoha místech mi přišlo, že by byla namístě diskuze o krizi morálních hodnot. Někde jde o ekologickou krizi, což platí zejména o Číně a některých zemích jihovýchodní Asie, například Laosu, a někde se nadále mluví převážně o hospodářské krizi. Příkladem je Austrálie, kde ale podle mě současná vláda tuto rétoriku zneužívá ke svým cílům, tedy k tomu, aby obhájila zbytečné škrty.

Zkusme krok za krokem projít alespoň část vaší cesty. Zdá se, že sankce uvalené na Írán budou zrušeny. Otevře se Západu potenciál této země, nebo tomu jistá pachuť zabrání?

Záleží na tom, z jaké země bude investor pocházet. Američané tam asi nebudou příliš oblíbení, a to zdaleka nejen kvůli tomu, že v Íránu v 50. letech udělali puč, v rámci kterého sesadili premiéra Mosaddeka za to, že znárodnil ropný průmysl, který ovládali Britové a Američani. Na druhou stranu Francouzi v zemi vyrábějí auta, ačkoli by je Íránci mohli nenávidět za to, že prvně jmenovaní podpořili Saddáma Husajna, který na začátku 80. let napadl Írán. Takže ta paměť možná není tak dlouhá, byznys je byznys.

Pojďme k takzvaným -stánům, tedy zemím bývalého Sovětského svazu na východ od Kaspického moře, které byly vaší další zastávkou. V Česku se o nich moc nemluví. Je to chyba?

Určitě, už proto, že tamní starší generace má z dob Sovětského svazu stále zafixované Československo jako výrobce spolehlivého zboží. Tehdy jsme byli nejzápadnější zemí bloku a dodávali jsme kvalitu. Mladí lidé ale už nevědí, co je Česko. Jistě, v některých sektorech tam nemá česká firma šanci konkurovat – ve stavebnictví například nemůžeme konkurovat Turkům, kteří jsou levnější a mají tu výhodu, že mluví skoro stejným jazykem; Střední Asie, to jsou všechno turkické kmeny. Stejně tak platí, že například ve výrobě laciného zboží nelze konkurovat Číňanům.

Ve kterých sektorech a oborech by tedy podle vás české firmy stále mohly prorazit?

Podle mě ve výrobě s určitou přidanou hodnotou. Ne extrémně vysokou, tam zase nemůžeme konkurovat Švýcarům nebo Němcům. Příkladem té možné střední cesty je polská firma, která v Kyrgyzstánu uspěla s nábytkem, který připomíná výrobky IKEA. S něčím podobným by i české firmy v takzvaných -stánech stále mohly prorazit.

Do jaké míry se české firmy při snaze o expanzi do těchto zemí mohou opřít o spojení s Evropou, tedy visačku "Made in Europe"? Jde o brand, kterému se v této oblasti věří?

Určitě je to možnost. Další je spojit se s nějakou tureckou firmou. O to podle mých informací některé turecké firmy usilují. Co se značky EU týče, přiznám se, že nevím, jak moc funguje ve střední Asii, určitě ale funguje v Číně. Příkladem je mléko a produkty z něj, a to kvůli nedávné kauze s otrávenou kojeneckou výživou. Od té doby je mléko ostře sledovaným zbožím. Číňané jsou za něj ochotni hodně zaplatit, dovážejí ho z Nového Zélandu, ale také dost z Polska a z Bulharska. A právě tyto dvě země využívají značku "Made in Europe", což Číňanům jako příslib kvality prostě stačí.

Překročme tedy společně s vámi hory a vydejme se na západ Číny. V Česku se většinou v souvislosti s touto zemí mluví o východním pobřeží. Nabízí něco i provincie Sin-ťiang?

Co se byznysu týče, před několika lety ještě platilo, že je čínská střední třída na východním pobřeží hladová po spotřebním zboží. To už tolik neplatí, ale bude to platit stále více na západě, kde přibývá lidí. Vláda v Pekingu totiž západ kolonizuje, staví tam obrovská města uprostřed pouště, která vznikají tam, kde nic nebylo. Ta budou potřebovat infrastrukturu, restaurace, dopravní síť a tak dále. Otázkou je, nakolik Peking do tohoto svého zadního problematického dvorečku pustí zahraniční investory.

Zmínil jste čínskou střední třídu. Jaká podle vašich zkušeností je v porovnání s tou evropskou?

Vím, že to bude znít hloupě, ale oproti západoevropské střední třídě mi Číňané připadají méně kulturně vyspělí. Požívají už výhod střední třídy – dobře bydlí, dobře se stravují a mají auto –, ale nezajímají se tolik o knihy, umění a podobně. Jistě, i v Číně jsou lidé, které to zajímá, ale je jich méně. Abych ale byl fér, zajímají se o něco jiného. Ona se čínská kultura s evropskou nedá moc dobře srovnávat. Je prostě hodně odlišná a stará, takže bychom se nad ni určitě neměli povyšovat. Srovnávat je těžké.

Přesto se vzhledem k tomu, jak globalizace komprimuje čas a prostor, srovnáním a generalizacím neubráníme. Proto na závěr obecně: V jakém stavu podle vás svět je?

Dostal jsem se po zemi z Prahy do Pekingu bez toho, abych dal úplatek nebo o něj byl požádán. To je podle mě pozitivní. Jinak ale až tak velký optimista nejsem. Na začátku jste se ptal na krizi – obávám se, že jsme se z ní dostatečně nepoučili. Měli jsme si uvědomit, že je potřeba přibrzdit. Pokud to neuděláme, Země to pokračující narůstání prosperity a blahobytu možná nezvládne. To jsme si z krize měli odnést, ale neodnesli.