Richard Lewis (Fidelity) pro Investiční web: Pokud japonská a evropská centrální banka nahradí Fed, party na trhu bude pokračovat

Utahování americké měnové politiky posílí dolar, na což rozvíjející se trhy v minulosti opakovaně doplácely. Pokud se s tím tentokrát dokážou vyrovnat, sázka na ně se investorům vyplatí, říká Richard Lewis, šéf týmu globálních akciových analytiků ve Fidelity Worldwide Investments. Mezi to nejzajímavější teď přitom podle něj patří Čína a Korea, za pozornost nicméně stojí i země, jako jsou Filipíny nebo - do jisté míry - Thajsko.
Monetární politika velkých centrálních bank v posledních letech byla, je a zřejmě i bude tím, co do značné míry udává tón obchodování. Jak tento fakt hrát a nespálit se?
Měnová politika je z mého pohledu vždy hlavním faktorem, který ovlivňuje trhy aktiv. Konvenční monetární politika přitom byla bezesporu hodně uvolněná po vcelku dlouhou dobu a zůstane taková i napříště. Navíc tu máme turbo pohon v podobě kvantitativního uvolňování. Jeho konec ve Spojených státech by přitom člověk považoval z pohledu cen aktiv za negativum, člověk by čekal, že se ceny aktiv dostanou pod tlak.
Ano, to je alespoň většinový názor trhu.
Ono to tak může být. Poté, co se na trh dostane posledních 15 miliard dolarů, za něž Fed nakupuje, se možná ceny aktiv dostanou pod tlak. Globálně nicméně probíhají akce, které by stažení podpory americké ekonomiky ze strany centrální banky mohly nahradit. Je možné, že japonské kvantitativní uvolňování nahradí to americké. A pokud finanční lobby přesvědčí ECB, aby také sáhla po řádném kvantitativním uvolňování, bude party pokračovat.
Jak pravděpodobný tento scénář, tedy že se Evropa dočká kvantitativního uvolňování (QE), vlastně je?
Je jasné, že lidé, kteří žijí nepříliš daleko na sever od Prahy, se brání řádnému QE, a lidé, kteří žijí na jih odsud, jsou naopak velkými fanoušky kvantitativního uvolňování. To odráží pozici, v jaké jejich ekonomiky jsou. Já osobně si přitom nemyslím, že by QE přineslo to, po čem ekonomové volají; nemyslím si, že má kvantitativní uvolňování vliv na reálnou ekonomiku. Bezesporu nafukuje ceny aktiv, může oslabit měnu, ale nemyslím si, že udělá cokoli pro hospodářskou aktivitu v Evropě.
Řekněme, že se přesto Evropa rozhodne pro QE a že Japonsko bude nadále ordinovat uvolněnou měnovou politiku. Kdo z toho bude profitovat – Evropa a Japonsko, nebo USA?
Protože americká, japonská a evropská centrální banka operují v prostředí plovoucích měnových kurzů a bez měnových kontrol, je v podstatě jedno, kde jsou kohouty penězovodů otevřené. Platí totiž, že plní likviditou pomyslný globální bazén. Kam odsud tato likvidita proudí, záleží na tom, jak atraktivní jednotlivé trhy pro investory jsou. To ostatně potvrzuje Japonsko, které nyní nabízí asi ten nejjasnější příklad kvantitativního uvolňování na světě. Existují totiž důkazy, že peníze proudí z Japonska do nejaponských akcií. Nevíme, o které konkrétně se jedná, ale lze předpokládat, že to jsou americké akcie.
Vezměme i toto v potaz a zaměřme se na rozvíjející se trhy. Do jaké míry je tato skupina z pohledu globálních investorů zajímavá? Začněme střední a východní Evropou.
Nad východní Evropou se vznášejí jistá mračna. Jsou způsobena Ukrajinou a možným dopadem tamní krize na důvěru. Východ Evropy je navíc těsně navázán na západ, takže pokud se poptávka na západě nerozjede, východní Evropě se jen těžko bude dařit. Proto jsou nyní pozitivní investiční příběhy na rozvíjejících se trzích východní Evropy spíše vzácné. Na druhou stranu, rozvíjející se trhy jako takové, jako kategorie, jsou z pohledu umístění aktiv zajímavé.
Co konkrétně se vám nyní na mladých trzích jako celku líbí?
Je vcelku jednoduché odargumentovat, proč zvolit rotaci z rozvinutých trhů na ty rozvíjející. Mladé trhy totiž v posledních dvou, třech letech zaostávaly a jsou v porovnání s rozvinutými levné. Navíc se zdá, že nemají problémy s kreditem, na rozdíl od rozvinutých trhů. Na druhou stranu, návratností kapitálu za vyspělými trhy pokulhávají. Přesto lze přesun na rozvíjející se trhy obhájit, což ostatně potvrzuje i pohyb na trhu.
Není blížící se utahování měnové politiky Fedu argumentem proti sázce na emerging markets?
Problém, který rozvíjející se trhy v posledních zhruba třech měsících zvládly, ale na který určitě opět narazí, je silný dolar. Historicky platí, že silný dolar není pro rozvíjející se trhy dobrá zpráva, zejména proto, že si většinou půjčují v dolarech a vydělávají v místních měnách. A pokud si půjčíte v dolarech, vyděláváte v místní měně a dolar najednou začne sílit – což je scénář, který některé země i v tomto regionu velmi dobře znají –, může to být velice nepříjemné. S tím se budou muset rozvíjející se trhy poprat. Pokud to zvládnou se ctí, má určitě smysl o nich uvažovat.
Na které konkrétní mladé trhy byste vsadil?
Nadále jde o asijské rozvíjející se trhy, a to jak ty na severu, tak na jihu. Pokud vezmeme v potaz tržní kapitalizaci, jde o významnou část rozvíjejících se trhů, jmenovitě Čínu, Jižní Koreu, Tchaj-wan a podobně. Podle mě se lze zaměřit na každý z těchto trhů a na země jako Filipíny, možná i Thajsko. Ty patří mezi oblíbené cíle našich manažerů.
Doporučujeme
Aktuality

