Měnová válka: Proč nevyřeší palčivé problémy?
Když naposledy vypukla měnová válka, výhody a přínosy mezinárodního obchodu byly zapomenuty. Zaměstnanost v jednotlivých ekonomikách byla dosahována ochranářskými opatřeními a vše rozřešilo až měnové uspořádání vytvořené po druhé světové válce. Jenže nový měnový systém zkrachoval a problémy měnové války vyvstávají znovu.
Pro zaměstnanost je silná koruna problémem
Jsme-li v roli spotřebitelů a koruna posiluje, můžeme jásat. Zlevňuje nám dovolená v zahraničí, levnější budou i dárky a všechno z dovozu. Za nastřádané koruny si toho koupíme více a máme i větší výběr. Dalo by se říci, že jsme zbohatli.
Jiný je ovšem pohled zaměstnavatele, zejména toho, který svou produkci prodává do zahraničí. I když po přepočtu tržeb na koruny utrží méně, musí vyjádřeno v korunách stále zaplatit stejný objem mezd a jiných nákladů. A pokud v horším případě kvůli silné koruně ani neprodá, protože se vyvážená produkce v zahraničí prodraží a stane nekonkurenceschopnou, bude nucen propouštět a snižovat úvazky.
A tak by se na první pohled mohlo zdát, že v zájmu zaměstnanosti a růstu ekonomiky je výhodné, když je domácí měna slabá. Příkladem ekonomiky, která cíleného oslabování měny (konkurenční devalvaci) nějakou dobu používá, je Čína.
Když Čína chce prodávat, ale nechce kupovat
Čína je příkladem země, které se podařilo manipulací se směnným kurzem (konkurenční devalvací) dosáhnout výhod na úkor jiných zemí. Vyvážená produkce v zahraniční zlevnila, a odbyt pro čínskou produkci byl zajištěn. Bezkonkurenčně levné čínské zboží dnes zaplavuje celý svět, což ovlivňuje podnikatelské příležitosti i zaměstnanost.
Existují i čeští výrobci, kteří nemohou těmto levným dovozům konkurovat, protože mnohdy jen za vstupy potřebné k výrobě by zaplatili více, než kolik stojí hotový výrobek dovezený z Číny. Čínský juan je podle odhadu Mezinárodního měnového fondu podhodnocený až o 40 % a uměle podhodnocenou měnou (konkurenční devalvací) si Čína udržuje odbyt. Slabý juan pomáhá snižovat cenu vyvážené produkce.
Z mezinárodního obchodu získané devizové prostředky Čína ve velké míře používá k nakupování amerických vládních dluhopisů, čímž dosahuje udržení slabého směnného kurzu juanu. Spojené státy i Evropská unie opakovaně Čínu kritizují, že svou měnu drží uměle podhodnocenou, čímž podporuje odbyt svého zboží na úkor ostatních. I když byl v červnu 2010 kurz juanu uvolněn, zpevnil od té doby pouze o dvě procenta. Čínské finanční rezervy dosahují hodnoty kolem 2,5 bilionu dolarů, ale Čína zájem o zahraniční produkci neprojevuje. Zahraničním producentům chybí odbyt.
Doby, kdy Spojené státy žily na dluh
Díky tomu, že existovala ochota Číny financovat americké deficity, mohli občané Spojených států žít nad své možnosti a užívat si koláčů i bez práce. Situaci umožňovalo i to, že americký dolar byl a je v pozici nezastupitelné světové rezervní měny, používané v mezinárodním obchodě i jako devizová rezerva. Ti, kdo své rezervy drželi v dolarech, přispívali na financování ekonomiky Spojených států. Vše bylo zdůvodňováno "novou ekonomikou", ekonomikou služeb, vyšší produktivitou a příspěvkem oborů s vyšší přidanou hodnotou, jenže vývoj opodstatněnost těchto teorií moc nepotvrzuje. Dnes se situace změnila a leccos se zdá být jinak.
Americká ekonomika je svírána nezaměstnaností, kterou se nedaří zkrotit, lidé zatížení nejistotou nechtějí utrácet a dlužníci se potýkají se splátkami dříve přijatých dluhů. I když jsou úrokové sazby na historických minimech, moc peněz se nepůjčuje a ochota nakupovat je na bodu mrazu. Snaze nastartovat ekonomický růst nepomohly ani stimulační balíčky a v poslední době se pozornost obrací na dosažení co nejnižšího kurzu dolaru, aby byl podpořen růst exportu.
Úřad centrální banky Spojených států (Fed) "tiskne" nové peníze, za tyto nakupuje americké vládní dluhopisy a těmito novými penězi mohou být financovány vládní výdaje. V první vlně tisknutí peněz (kvantitativního uvolňování) pro financování vládních výdajů bylo do hospodářství napumpováno 1,7 biliónu dolarů. A už nastupuje fáze druhá, která na trhy uvolní dalších až 900 miliard nových dolarů. Vše vypadá tak, že USA nemají reálný plán na snížení dluhu, a jdou cestou snížení kupní síly dolaru. Své dluhy pak vyřeší na úkor svých věřitelů inflací, své dluhy splatí ve znehodnocených dolarech.
USA tedy uměle znehodnocují svou měnu tím, že zvyšují objem dolarů v oběhu. Dolar a dolarová aktiva díky tomu trvale ztrácejí na hodnotě, investoři utíkají k jiným aktivům. Právě díky slabému dolaru má být americké zboží pro cizince levnější, a naopak zboží z dovozu se má prodražit. Ve stínu současného vývoje, kdy se různé země snaží udržet svou měnu slabou, se začíná hovořit o "měnové válce". Situace, kdy "jedna země předháněla druhou v devalvačním dumpingu", tu již byla.
Historie se opakuje
Vysoký čínský obchodní přebytek je zdrojem napětí ve světovém obchodu, situace vytváří ve světové ekonomice silnou nerovnováhu. Oproti vysokému čínskému přebytku dnes stojí dlouhodobě neudržitelný deficit Spojených států. Říká se, že historie se opakuje, a situace nerovnováhy ve světovém obchodě to potvrzuje.
