ECB by měla rozjet tiskárny peněz. Jinak bude pozdě

"Chápe ECB princip nákazy," ptá se Jacques Cailloux, hlavní ekonom evropské divize RBS. Tři země eurozóny jsou prakticky odříznuty od finančního trhu a zahraniční věřitelé drží státní dluhopisy Španělska, Portugalska, Řecka a Irska za 2 biliony eur. Cailloux se ptá ještě velice korektně: "Co jiného je důvodem k akci? Nečinnost ECB vyvolává pochyby o tom, zda naplňuje svůj mandát, jehož posláním je finanční stabilita měnové unie."

Fiskální fond eurozóny (European Financial Stability Facility) je chybně nastavený – snižující se množství solventních zemí má nést tíhu stále většího počtu insolventních států. Stále hrozí přenesení problémů z jedné země na druhou.

Chybou Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho bylo to, že strašili rizikem krachu jednotlivých zemí eurozóny navzdory varováním šéfa ECB Tricheta, že podobné diskuze zastraší potenciální investory od dluhopisů těchto zemí.

Pro Řecko včas, pro Irsko pozdě

Vedoucí představitelé EU se samozřejmě snaží škody napravit a ujišťují, že by jakékoli změny měly nastat až s novým systémem pomoci ohroženým zemím *(bailout), a netýkaly by se tedy existujících dluhopisů.

Tyto představitele kritizuje například Marco Annunziata z Unicredit Bank: "Je to ukázka sebevražedné nezodpovědnosti a nesoudržnosti. Pokud do roku 2013 budou země jako Řecko, Irsko a Portugalsko stále stejně slabé, nově vydávané dluhopisy budou mít daleko vyšší výnosy. Unie by pak musela volit mezi úplným bailoutem a popřením slibu, že současný dluh nebude restrukturalizován. Otázka je jasná – budou němečtí voliči schopni akceptovat vyšší daně, aby zachránit své rozmařilé sousedy?" V květnu, když vrcholila krize okolo řeckých dluhopisů, stačilo Evropské unii k uklidnění situace 750 miliard eur ve společném fondu s Mezinárodním měnovým fondem. Rizikové přirážky se snížily. Bohužel pro Irsko se události nabalovaly a vymkly se kontrole. Důvěra se zhroutila dříve, než mohla irská exportní odvětví (farmacie, lékařská zařízení, IT služby) vytáhnout zemi z krize.

Uvrhne nás Řecko zpět do recese?

Robert Mundell: Nejen Řecko, ale i Británie je na tom bledě

Irský premiér Brian Cowen má naplánovaná státní rozpočet se schodkem 32 procent! Přitom do poslední chvíle trval na tom, že Irsko nebude potřebovat pomoc zvenčí. Tvrdil, že má země zajištěné financování minimálně do července, ale sám musel vědět, že to je obrovský problém. O víkendu byla dohodnuta pomoc ze strany EU a MMF, jejíž detaily se v těchto dnech vyjasňují.

Portugalsko je na tom hůře než Irsko

Portugalsko není na titulních stranách evropských deníků, ale je v horším stavu než ostrovní země čtyřlístků. Celkový dluh se pohybuje okolo 330 procent HDP, schodek běžného účtu zhruba okolo 12 procent HDP, portugalské banky spoléhají na financování svých aktiv ze 40 procent na zahraniční kapitál.

Postupná úsporná opatření nedokázala vyrovnat fiskální deficit, naopak dokázala oživit extrémní levicové strany na úkor vládnoucích socialistů. Bývalí ministři otevřeně hovoří o potřebě pomoci ze strany EU a IMF. V kombinaci s Irskem by šlo minimálně o 200 miliard eur.

Pozornost Evropy by se pak naplno upřela na sousední Španělsko, kde se hospodářský růst 3. čtvrtletí zasekl na nule, kde prodeje aut klesly v říjnu o 38 procent, kde brzy vstoupí v platnost snížení mezd státních zaměstnanců o 5 procent a kde je na realitním trhu přes milion neprodaných domů. Ve Španělsku není hlavním problémem samotný stát, ale firmy. Ty dluží celkem peníze v hodnotě 137 procent španělského HDP.

Rozhodnou voliči?

Aby trh měl důvěru v možnou budoucí záchranu všech těchto zemí včetně Španělska, bude muset být záchranný fond navýšen. A navýšit jej mohou opět jen země Evropské unie, a to ty, které nemají samy problémy.

Ale co když politici nebudou chtít schválit další peníze na pomoc jiným zemím kvůli svým domácím voličům? V jaké situaci bude Itálie, pokud bude nucena poskytnout nové prostředky do fondu? Italský státní dluh dosahuje nebezpečné hranice 115 procent HDP, což je třetí nejvyšší hodnota na světě – po Spojených státech a Japonsku Ačkoli Itálie drží na uzdě své výdaje, ekonomika samotná neslibuje růžové zítřky.

ECB je poslední záchranou. Může pomoci zadluženým zemím nákupem státních dluhopisů, čímž sníží jejich výnosy (náklady na splácení dluhu pro jednotlivé země). Ovšem ECB místo toho omezuje nouzové podpůrné programy a přestává podporovat likviditu. Podobná chyba jako v roce 2008 se zvyšováním sazeb. Samozřejmě, ECB nechce překročit pomyslnou linii mezi monetární a fiskální politikou a začít financovat státní pokladny.

Šéf Bundesbank Axel Weber došel k závěru, že v současnosti nelze vyhovět zároveň zadluženým zemím i Německu. Pokud by ECB tiskla peníze v rozsahu potřebném k podpoře PIIGS, způsobilo by to v Německu inflaci a zničilo tamní víru v měnovou unii. Otázkou je, jak moc budou Němci, Francouzi a ostatní ochotni přispívat do záchranného fondu. To je totiž jediné řešení, dokud ECB nezačne tisknout peníze.

Zdroj: Telegraph