10 trendů, které budou hýbat světem v roce 2015: Nárůst nacionalismu

Jean Crétien, kanadský premiér v době, kdy se v zemi konalo referendum o odtržení Québecu, tvrdí, že trvalo půl roku, než se vůbec začaly hojit rány, které plebiscit zatnul mezi frankofonní oblast a Kanadu jako stát. Při pohledu na 45% podporu odtržení Skotska od Spojeného království lze považovat za vysoce pravděpodobné, že bude Skotsko ještě nějakou dobu vnitřně nejednotné.

Skotsko není jediné. Podobně jako se během průmyslové revoluce lidé utíkali k politickému nacionalismu, aby ochránil jejich komunity proti některým důsledkům hospodářského růstu, soustřeďují se v současnosti k některým národním tradicím. Hledají ochranu před některými dopady globalizace, ekonomické nejistoty a sociální vytrženosti. Kde jinde ji najít než v tradičním národním státu. Ten v jejich představách zastupuje tradiční hodnoty, zvyky a způsob života.

Katalánci se ve vládou a ústavním soudem neuznaném hlasování vyslovili pro odtržení od Španělska, ve zmíněném Skotsku bylo pro oddělení od vlivu Londýna 45 % lidí. Proč se ale právě výsledek skotského plebiscitu nepokusit pochopit jako dobré znamení? 55 % Skotů se vyslovilo pro setrvání v unii (nejen se Spojeným královstvím, ale také s EU). Lze to chápat jako znamení toho, že se rozhodli pro účast na hlubší spolupráci a sdílení, jakkoli se nepochybně většina z nich nechce vzdát národní identity?

Spojené království je navzdory mnoha historickým i současným problémům ukázkou dobře fungujícího spojení národů v jednom státním celku. Rovnost občanských, politických, sociálních a ekonomických práv bez ohledu na národnost se stala standardem pro mnohá emancipační a politická hnutí ve světě.

Projekt Evropské unie byl (a snad stále je, navzdory tématu dvourychlostní Evropy - pozn. red.) jedním z nich. Obliba nacionalistických stran ale v řadě zemí roste, v posledních letech mimo jiné v důsledku ekonomické krize. Ta v myslích lidí vyžaduje viníka, kterého nacionalistické strany bez skrupulí označují. "Nemůžeme za to my, ale oni. Tak proč s nimi zůstávat v unii?"

V uplynulých sto letech nejen Skotové v rámci Spojeného království, ale i další národy v rámci světového ekonomického pořádku musely spolupracovat. Zdroje a zboží se přelévají globálně v rámci rozsáhlé obchodní výměny. Soběstačnost je tklivým heslem nacionalistů, spolupráce a integrace jsou a měly by zůstat (ne nekriticky) vítanou realitou.

V průzkumu Světového ekonomického fóra Survey on the Global Agenda 2014 ovšem respondenti jasně označili právě Evropu jako největší ohnisko nacionalistických tendencí ve světě. Starý kontinent je následován Asií a Středním východem společně s Afrikou.

Dokážeme jako lidstvo spolupracovat nejen jako sousedé s rozdílnými kulturami, tradicemi a identitami nejen v racionálně zdůvodněných multinacionálních státech, ale i v široce otevřeném globálním prostředí? Dokážeme sdílet nejen práva, služby, výhody a problémy, ale i svou suverenitu? Think big not small.

Poznámka: Redakčně upraveno, originální text Gordona Browna se převážně věnoval příkladu Skotska a jeho historie.

Zdroj: World Economic Forum