10 trendů, které budou hýbat světem v roce 2015: Nedostatek vody

Pro dostačující přístup k vodě by například Indové potřebovali ještě o pár dolarů více, než na projekty vodní infrastruktury v současnosti mají. Přitom jen malý úvěr může zajistit přístup k vodě mnoha domácnostem. Otevření cesty ke kapitálu by znamenalo krok k vyřešení problémů s přístupem k vodě pro nejchudší.

Země jako Indie, Indonésie, Bangladéš a Nigérie postihuje vodní krize nejvíce. Trápí je totiž kombinace problémů - rychlého růstu populace, překážek v dodávkách vody nebo vyššího stupně chudoby.

Nedostatek vody je problémem mnoha asijských zemí, finanční komplikace zase trápí Afriku. Experti oslovení Světovým ekonomickým fórem očekávají, že subsaharská Afrika bude do budoucna nejohroženějším regionem, jen těsně následována Asií.

Najdou se ale i důvody pro optimismus. Existuje prostor zlepšit efektivitu vodohospodářství v zemědělství, které představuje 70 % spotřeby vody. O světové vodní krizi se také stále více mluví a soukromý sektor už vymýšlí cesty, jak by hrál významnější roli v podpoře komunit, zejména v rozvíjejících se zemích.

Krize týkající se šíření nemocí, jako jsou HIV/AIDS, malárie, tuberkulóza a ebola, vyburcovaly svět. Otázka vody bude ale stejně důležitá. Dogma, že každý postižený je (stejně) chudý a není jiného řešení než charity, je jedním z důvodů bránících zlepšování přístupu k čisté vodě. Lidé musejí pochopit, že nedostatek vody je pro 750 milionů obyvatel Země každodenní realitou.

Například subsaharská Afrika je v očích většiny vnímána jako suchý kontinent. Přitom některé její rozsáhlé oblasti mají vodních zdrojů dost. Sami Afričané řadí na žebříčku globálních problémů pro rok 2015 nedostatek vody níže, než bychom čekali. Ačkoli je ovšem v regionu vody dost, nedostatek vody řeší jeho obyvatelé každodenně.

Problém s přístupem vodě má dvě části, které někdy fungují samostatně, někdy dohromady. Jde o kapacitu vodních zdrojů a jejich přístupnost. Většina z nás se zaměřuje spíše na první otázku. V rámci chápání vodní krize se tak omezujeme na oblasti, kde je voda vzácná.

Avšak dokonce i tam, kde jsou zdroje hojné, existují miliony lidí trpících nedostatkem životodárné tekutiny. Třeba Spojené arabské emiráty mají jen velmi málo vodních zdrojů, ale jsou bohaté, a tak si za vodu mohou připlatit. Na druhé straně v Etiopii, která je přezdívána "vodárna Afriky", nemá více než polovina obyvatel přístup k bezpečnému a spolehlivému zdroji vody.

V Asii nemusejí být rozhodujícím problémem překážky v dostupnosti, zdroje však mohou být rychle vyčerpány vzhledem k vysoké hustotě zalidnění. Krize vznikají tam, kde je chudoba a málo finančních zdrojů na (vy)řešení problému. V Indii je přes 100 milionů lidí bez přístupu ke kvalitní vodě, a to primárně kvůli chudobě.

Změna klimatu je nepochybně velkým tématem budoucnosti. Bude mít přitom dramatický dopad na distribuci vody. Kvůli vzestupu hladiny moře v Bangladéši problém se zasolením dopadá na stále větší počet lidí žijících v nížinách, zejména kvůli tomu, že zde nejsou kapacity na úpravu vody. Pokud si představíte život v oblasti, kde bylo vždy vody dost, ale stala se problémovou během desetiletí, pochopíte, jak rychle vodní krize postupuje.

Globální problém nedostatku vody bude mít i politické důsledky. Budou sousedící státy jako Indie a Pákistán spolupracovat, nebo vznikne další pnutí ve snaze ovládnout zdroje?

Vlády musejí hrát hlavní roli. Odvětví úpravy vody a distribuce do městských oblastí je přirozeným monopolem, nedává smysl budovat paralelní potrubí více firem. V mnoha rozvinutých zemích je finanční a politická vůle investovat do dlouhodobé infrastruktury větší než v rozvíjejících se zemích. Firmy postrádají prostředky na investice do dlouhodobé infrastruktury a často jsou právě chudí ti, kdo zůstanou vyčleněni. Ve slumech infrastruktura mnohdy chybí úplně.

Zdroj: World Economic Forum