Omyl centrálních bank: Mění se noční můra deflace ve skutečnost?
Podpořit či zajistit trvalý ekonomický růst se Fedu ani dalším centrálním bankám ve světě příliš nedaří. A protože deflace je noční můrou těchto institucí (hory dluhů čekající na splacení ztrácejí hodnotu), upínají své naděje k tomu, že inflaci nakopne větší objem úvěrů. Zdá se ovšem, že držením úrokových sazeb blízko nule Fed (a další centrální banky) paradoxně svou obavu z deflace spíše naplňuje. Tedy alespoň pokud jde o spotřebitelské výdaje, motor americké ekonomiky.
Jako příklad poslouží americký penzista se splacenou hypotékou a úsporami dostatečně vysokými na to, aby si užil poklidné stáří a něco přenechal svým dětem či vnukům. A protože se tento důchodce do zaměstnání již nechystá, jeho příjmem se stávají výnosy z úroků plynoucí z dosud nahromaděného kapitálu.
Kapitálová hibernace
Našetří-li tento Američan milion dolarů při úrokové míře 4 %, výnos dosáhne slušných 40 000 dolarů ročně. Jestliže je ovšem úroková míra na současných 0,25 %, výnos je jen 2 500 dolarů za rok.
Aby tedy důchodce bez příjmů žil na určité úrovni, musí sahat do svých úspor. Nahromaděný kapitál se postupně zmenšuje a spolu s ním i potenciální výnos z úroků v budoucnu.
Stárnoucí Američan si proto dobře rozmyslí, za co své ztenčující se úspory utratí, a upadá do určité "kapitálové hibernace". Jen těžko se pustí do riskantních investic na akciovém trhu. Strach ze ztráty kapitálu u něj totiž převáží nad vidinou potenciálních zisků.
Princip pákového efektu
Fed tak snižováním úrokových sazeb a politikou kvantitativního uvolňování ochromil potenciální výnosy početné americké generace takzvaných baby boomers, tedy Američanů narozených po 2. světové válce, a škrtí tím i ekonomické oživení.
Aktivní investoři mezitím stále více využívají finanční páky, aby navýšily své zisky. V současnosti na tomto principu funguje americký finanční systém více než v roce 2007. A není těžké si vzpomenout, kam tehdy velká míra zadlužení vedla.
Zdroj: Phoenix Capital Research
