Evropské QE v číslech aneb Proč je zaděláno na neúspěch
Na jedné straně objemný program odkupů aktiv ze strany ECB, na straně druhé nedostatek dluhopisů vhodných k odkupu. To nejsou zrovna nejlepší výchozí podmínky pro start evropského QE (kvantitativního uvolňování). V kombinaci s efektem předchozí snahy ECB o uvolnění měnových podmínek a strachem komerčních bank půjčovat je začínající mise podle mnohých odsouzena k neúspěchu.
Objem nesplácených úvěrů v eurozóně výrazně roste (jak je patrné z grafu) a neochotu bank půjčovat posilují nové regulatorní podmínky. Podle nich musejí banky dávat stranou více kapitálu, aby byly odolnější vůči potenciálním šokům. Kombinace těchto nařízení a QE nutí bankovní domy řešit dilema, zda dále sedět na státních dluhopisech a peněžních prostředcích (bezpečných a likvidních aktivech), nebo je vyslat do reálné ekonomiky výměnou za vyšší platby z úroků, ale nižší ukazatele likvidity a kapitálu? Pravděpodobnější je první varianta.
Utlumení dynamiky lze očekávat také na stranách nabídky a poptávky. Jestliže budou prodávající očekávat, že ceny za odkup dluhopisů centrální bankou ještě vzrostou (protože věří, že ECB se bude měsíční cíl o objemu 60 miliard eur snažit usilovně naplnit), cenné papíry podrží co nejdéle. V době, kdy země eurozóny pod vedením Německa pracují na snižování deficitů rozpočtů (financovaných na dluh), ECB plánovaným objemem odkupů může převýšit emisi dluhopisů, zejména právě v Německu.
Jak konkrétně ECB rozvrhne svůj měsíční rozpočet, když musí zahrnout nákup krytých dluhopisů a cenných papírů zajištěných aktivy, ale nově i vládních a agenturních dluhopisů? Rozvržení nákupu jednotlivých tříd přibližuje analýza Morgan Stanley (zveřejněná před minulým čtvrtkem, kdy ECB QE potvrdila):
Dobrou zprávou je to, že vlády zemí eurozóny v lednu a v únoru 2015 vydaly cenné papíry v celkové hodnotě 192 miliard eur, což je 24 % odhadovaného cíle pro letošní rok. Ještě před pěti lety to přitom bylo za stejné období jen 20,5 %.
Tím ale veškerý optimismus končí. ECB se totiž chystá monetizovat více než polovinu hrubé emise (54 %) a 12 % hrubého domácího produktu eurozóny. Druhý zmíněný podíl se přitom může ještě snadno zvýšit, pokud by HDP klesl a QE se v budoucnu ještě rozšířilo, o čemž minimálně lze diskutovat.
Pokud by historie měla být a, paklespoň částečným vodítkem veškerá snaha ECB vyjde nakonec vniveč. Alespoň pokud jde o snahu podpořit inflaci a poptávku. QE toho totiž s inflačním očekáváním v minulosti (kdy běželo v USA) příliš nezmohlo.
Zdroj: Zero Hedge
