Přijde krach trhu ve stylu roku 1937?

Možná byly kroky Fedu z roku 1937 špatnou politikou a současný Fed může razit přístup, který způsobuje velké krachy a recese. Dalio ovšem také možná opomíjí důležitou součást historie a vede ho to k zavádějící extrapolaci minulých politických chyb Fedu. Viní z krachu z roku 1937 centrální banku, ačkoli významnější složkou tehdejšího třaskavého koktejlu byla špatná fiskální politika.

30. léta: Chyby v daňové politice

Fiskální a měnová a regulace jsou tři pilíře hospodářské politiky, která ovlivňuje vývoj v ekonomikách a na trzích. Zatímco dnes má měnová politika velký prostor v médiích, fiskální patření a regulace měly vždy ten samý, ne-li větší dopad na ekonomickou historii.

Americká vláda ve 20. letech prosadila snížení daní a menší regulaci, což spustilo dekádu boomu známou jako "zlatá 20. léta". Prorůstová opatření pokračovala do roku 1929. Krach následovala série fiskálních a regulatorních politických chyb, jež vedly k Velké depresi.

Největší z těchto chyb byl Smoot Hawley Tariff Act přijatý prezidentem Hooverem. Ten také zdvojnásobil dědickou daň z 23 % na 45 %, daň z příjmu rovněž z 23 % na 45 % a zavedl 15% daň pro korporace. Franklin Roosevelt, zvolený v roce 1932, pokračoval v daňových reformách započatých Hooverem. Zvedl daně v letech 1935, 1936 a 1937, takže se daň těch nejbohatších vyšplhala dokonce na 92 %. Nejenže se Velká deprese prohloubila, chyby daňové politiky navíc spustily v roce 1937 recesi a tržní krach známý jako "Recese bez deprese". Krach z roku 1937 byl tedy možná z větší části vyvolán nevhodnými kroky v oblasti daní, ne tím, co dělal Fed.

Současnost: Zopakují politici 80 let staré chyby?

Největším současným rizikem není monetární politika. Ta se nyní naopak normalizuje. Úkolem Fedu je stabilizovat kurz amerického dolaru. Centrální banka by toho měla dosahovat tím, že hlídá, aby na trhu s dolary byla rovnováha nabídky a poptávky. Může sledovat například cenu zlata v dolarech, která aktuálně stagnuje nebo jen mírně posiluje.

Fed si toho možná není vědom, ale v současnosti správně propojuje nabídku s poptávkou s mírnou preferencí silnějšího dolaru. Děje se tak déle než rok. Jde o vhodnou měnovou politiku pro přilákání světového kapitálu. Fed mohl udělat chybu, ale aktuálně tomu nic nenasvědčuje. Kdyby se něco takového dělo, velmi rychle by to reflektoval trh se zlatem.

Mnohem nebezpečnějším rizikem pro aktuální americký akciový trh a ekonomiku jsou přešlapy ve fiskální politice, například zvyšování daní. Není pravděpodobné, že by demokraté udělali takovouto chybu, protože ztrácejí vliv. Republikánům zase hrozí riziko nesplnění předvolebních slibů ohledně více prorůstové fiskální politiky. Republikáni se mohou chybně snažit dosáhnout vyrovnaného rozpočtu nebo kompromisu ohledně dalšího zvyšování daní s demokraty místo toho, aby se snažili omezit progresívní zdanění.

Daně však nejsou zdaleka jediným rizikem fiskální politiky, kterého je potřeba se obávat. "V našem státě jsou jak vládní výdaje, tak nejisté míry zdanění překážkou pro produkci. Vládní výdaje jsou ale větší bariérou," napsal ekonom John Tamny. Jeho nedávný článek správně identifikuje vládní výdaje jako velkého zabijáka ekonomického růstu, protože de facto představují zdanění. Realitou posledních let byly klesající výdaje, tudíž snížení daňového zatížení ekonomiky.

Nedávné titulky o senátorech, kteří zvedli výdajové stropy nastavené při sekvestru v roce 2013, jsou varovné. Varianta zvýšení výdajů, pokud se republikáni a demokraté shodnou, znamená riziko vážné fiskálně-politické chyby, která by vykolejila již nyní nejslabší americké ekonomické oživení historie.

Zdroj: rtwnewsletter.com