Geopolitické vize exkluzivně na IW: Návrat Íránu na globální scénu může změnit pravidla hry. Profitovat by z něj mohli výrobci čistých energií a Volkswagen

Írán patří svou velikostí a historicky i významem mezi regionální mocnosti i země "druhého sledu" na mezinárodní scéně. Přesto byl vlivem dlouhotrvajícího amerického embarga a souvisejícího tlaku Washingtonu zhruba dekádu většinou světa a jeho institucí ignorován. Nyní, zdá se, vystupuje z pomyslného stínu či ilegality. Mění se tím globální rozložení sil, pravidla hospodářsko-politické hry?

Odpovědět na tuto otázku je obtížné, protože to zatím zkrátka nevíme. Jsme svědky obrovského průlomu, po sedmatřiceti letech došlo k dohodě Íránu se západem, zejména s USA. Zapomenout ovšem nesmíme ani na angažovanost Evropy. To má své důsledky a dopady na globální řád. Jaké a jak velké, to zatím nelze říci. Sankce by měly být zrušeny v roce 2016, pokud tomu do poloviny prosince dá Mezinárodní agentura pro atomovou energii zelenou. Rozhodující bude transparentnost íránského jaderného programu a ústupky, které země slíbila udělat. Pokud Teherán pojede podle plánu, začnou být sankce pomalu rušeny.

Rozplést komplexní pavučinu sankcí, s pomocí které Spojené státy, Evropská unie a Organizace spojených národů odřízly Írán od většiny světa, bude podle analytiků z Reuters trvat léta. Opatření s největším účinkem, tedy označení země za pračku špinavých peněz, které ji vyloučilo z globálního světa financí, by ale mohlo vzít zasvé celkem rychle. Pokud k tomu dojde, polije obchod a investice živá voda, souhlasíte?

Souhlasím s tím, že se ze začátku bude hodně pozornosti věnovat bankovním a obecně finančním sankcím, které jsou pomyslným středem oné pavučiny. Něco podobného je ale možné tvrdit i o sankcích uvalených na energetický sektor. Jejich zrušení by umožnilo Íránu vrátit se na trh s ropou. Většina analytiků je ale podle mě příliš optimistická, když čeká, že to změní pravidla hry na globálním trhu s ropou. Důvodů, proč se to nejspíše nestane, je několik. Jedním z nich je čas, který Írán potřebuje na to, aby navýšil své produkční kapacity. V poslední době je trh navíc přesycen a ceny ropy jsou velice nízké, což má dopad jak na Írán, tak na další velké producenty v čele s Ruskem, které v rozpočtu počítá s barelem za sto dolarů. A musíme zmínit i saúdskoarabskou politiku izolace či omezení vlivu Íránu a jeho šancí na posílení vlivu a bohatství.

I tak mnozí experti mluví o tom, že konec izolace Íránu změní zažité pořádky, přinejmenším v regionu, kde přijdou o část moci a vlivu arabští exportéři. Co se musí stát, aby země významně zahýbala i světovým rozložením sil?

Co se globálního hospodářsko-politického řádu týče, může jím Írán výrazněji zahýbat v případě, že se mu podaří stát se významným dodavatelem energií do Evropy. Nejde přitom ani tak o ropu, ale o zemní plyn. Vedlo by to k soupeření mezi Íránem a Ruskem, jehož dodávky by Írán mohl (částečně) nahradit. Z pohledu Evropské unie jde o vítanou věc, Evropská komise již ostatně několik let zmiňuje Írán jako jeden ze zdrojů, které mohou přispět k diverzifikaci dodávek. Návrat Íránu na globální scénu tedy opravdu může mít významné geopolitické dopady.

Zmínil jste možné soupeření Teheránu a Moskvy o bohatý evropský trh. To jen dokresluje komplexní a komplikovaný vztah, který tato dvě centra specifické politické moci již nyní mají. Jak se bude po otevření se Íránu světu vyvíjet a co to bude znamenat?

Je potřeba připomenout euroasijskou dimenzi. Írán by se mohl stát, podobně jako v dobách hedvábné stezky, pojítkem mezi Asií a Evropou. Může být součástí hlavního koridoru mezi západem a východem. Není to ale jisté, je to pouze možnost, jejíž naplnění závisí na mnoha faktorech. Zapomínat se například nesmí na budoucí vztah Íránu a Šanghajské organizace pro spolupráci, v níž má nyní země statut pozorovatele. Plnohodnotným členem jí nebylo povoleno se stát kvůli ruské zásadě neumožnit členství tomu, na koho jsou uvaleny sankce OSN. Rusko přitom samo hlasovalo pro uvalení sankcí na Írán, což později v rámci organizace použilo. Cílem tehdy bylo udržet Írán "na uzdě".

Řekněme, že sankce budou v roce 2016 staženy. Čekáte, že se Írán následně stane členem "východní Severoatlantické aliance", tedy Šanghajské organizace pro spolupráci? V ní má zatím Čína pověst šedé eminence tahající za nitky ze zákulisí, zatímco pozornost na sebe strhává Rusko, což Kremlu a jeho PR strategii vyhovuje. Co by to znamenalo?

To bude do značné míry záviset na širším geopolitickém kontextu, konkrétně na soupeření a vzájemných antipatiích Ruska a Číny na straně jedné a NATO na straně druhé. Čím větší napětí bude panovat mezi západem a východem, tím větší je pravděpodobnost, že se Írán stane členem Šanghajské organizace pro spolupráci. Toto bych nicméně nepovažoval za největší nebo jediný možný dopad návratu Íránu na globální scénu.

Mnozí v této souvislosti zmiňují hlavně ekonomický rozměr. Mehrdad Emadi z londýnské konzultační společnosti Betamatrix například očekává, že růst HDP Íránu v případě zrušení sankcí poskočí o dva procentní body na 5% úroveň a během následujících 18 měsíců se může dostat až na 8 %. Írán by se tak vyrovnal mnoha asijským tygrům, což je představa, která investorům nedává spát. Co by měli sledovat?

Již jsme se bavili o energetice, ropě a plynu, ale má smysl sledovat i automobilový sektor. V této oblasti byly celkem aktivní francouzské firmy, například Peugeot, ale to se Íránu příliš nevyplácelo. Byl v podstatě využíván jako montovna a modely, které se v zemi vyráběly, nepatřily mezi nejnovější. Nyní se zdá, že je preferován Volkswagen, i když zatím nebyla podepsána žádná dohoda. Svou roli jistě hraje i to, že má Volkswagen globálně jistě lepší postavení než třeba Peugeot.

Na konci června Írán ve Vídni představil reformní balíček, za který by se podle komentátorů nemusela stydět leckterá středopravicová evropská vláda. Zahrnuje i výzvu zahraničním investorům, aby se účastnili privatizace státního majetku. Vláda si slibuje rychlé dohnání technologické ztráty, kterou země kvůli sankcím nabrala. Státní ropná společnost sice na prodej nebude, ale Teherán nabídne některé rafinérie i účast na projektech, jako jsou nemocnice, školy nebo dálnice. Co z toho je podle vás zajímavé?

V Íránu je paleta sektorů a oborů, které jsou důležité pro to, aby země mohla nadále vyrábět a vyvíjet celou škálu potřebných věcí. I v této oblasti se celkem úspěšně angažují Němci, zejména německé středně velké společnosti podnikající v oblasti strojírenství. Podle mě by se v této oblasti mohly prosadit i některé východoevropské společnosti. Podobný výhled lze aplikovat v podstatě na cokoli, protože Írán byl hodně izolovaný, v důsledku čehož jsou v principu všechny sektory atraktivní, ve všech je potenciál. Množí se zprávy o překotném vývoji v oblasti informačních technologií a o množství startupů, které se v Íránu objevují.

Co byste označil za žhavý tip, oblast, v níž Írán nabídne něco opravdu zajímavého?

Země bude nutně potřebovat spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí. Příliš se o tom nemluví, ale Írán čelí zásadní enviromentální krizi. Proto si myslím, že se ochrana životního prostředí, tedy například technologie na výrobu čisté energie, zařadí mezi obory, které budou těžit z otevření se Íránu světu.