Portugalsko - další vepř na porážku: Jaká budoucnost čeká Evropu?

Budoucnost eurozóny

Trvající dluhové problémy vyvolávají vážné otázky o ekonomické budoucnosti eurozóny a o schopnosti evropských špiček tuto svízelnou situaci řešit. Portugalsko je jen dalším signálem o selhání Bruselu ve snaze dluhovou krizi zastavit.

Portugalsko je třetí zemí ze 17 členů eurozóny, která se uchýlila k využití pomoci, a to ani ne rok poté, co tak před ním učinily Řecko a Irsko.

Problém je v tom, že investoři stále nedůvěřují tomu, že by aktuálně nastavená politika eurozóny mohla vést ke zmírnění dluhového zatížení slabých států, nebo aspoň určitým způsobem zjednodušovala vládám možnost splácet dluhy.

Kvůli značnému německému odporu byly návrhy na komplexní řešení dluhové krize zatlačeny do pozadí, takže břemeno teď leží na samotných postižených ekonomikách. Portugalsko čeká podobný osud jako Řecko a Irsko. Na oplátku za poskytnutí prostředků ze záchranného fondu bude eurozóna v čele s Německem trvat na zavedení přísných úsporných opatření.

Teorie vs. praxe

Teoreticky má tento krok poskytnout Lisabonu čas k nápravě svých financí a postupně obnovit důvěru investorů. Prakticky však zařazuje tuto nejzápadnější jižní ekonomiku mezi nejchudší země Evropské unie a odsuzuje ji k bolestivě pomalému růstu, který Portugalsku sotva zajistí lepší postavení pro snadnější splácení dluhů v budoucnosti.

Premiér José Sócrates odstoupil před dvěma týdny poté, co nedokázal úsporná opatření protlačit parlamentem. Zůstává otázkou, podobně jako u Irska a Řecka, zda je vůbec politicky uskutečnitelné závažné fiskální reformy umožňující restrukturalizaci vládních financí provést.

Dokud takové pochybnosti budou přetrvávat, bude na základě stávajícího záchranného systému pro Portugalsko a ostatní "zachráněné" ekonomiky nemožné obnovit důvěru investorů. Přízrak restrukturalizace dluhu, která se nakonec stane jediným možným řešením a přenese ztráty na držitele bondů, pronásleduje evropské dluhopisové trhy již přes rok. Tvrdá realita je navíc potvrzována degradujícím hodnocením ratingových agentur, a to u Řecka a Irska i poté, co obdržely prostředky ze záchranného fondu.

Záchranné balíčky samy o sobě nejsou skutečným řešením dluhových problémů PIIGS a investoři si toho jsou vědomi, oklamat se nenechají.

Konkurenceschopnost PIIGS?

Pravou příčinou narůstajícího zadlužení Portugalska je fakt, že jeho ekonomika v současné době není schopna konkurovat Německu a dalším silnějším členům eurozóny.

Ačkoli se představitelé eurozóny nedávno dohodli na jakémsi "paktu konkurenceschopnosti", který by měl posílit slabší ekonomiky, ve skutečnosti stále neexistuje jasný koncept, který by Portugalsku pomohl požadovaných cílů dosáhnout.

Stejně tak neexistuje žádný program pro upevnění rozložených evropských finančních systémů. Irsko minulý týden přiznalo, že jeho banky potřebují dalších 24 miliard eur, a to již využily injekci v hodnotě 46 miliard eur. Dlužnická krize trvá přes rok a stále se omílá to samé. Eurozóna kupu neřešených problémů jen valí před sebou.

Kdo je další na řadě?

Po Portugalsku je dalším v hledáčku Španělsko. "Tři malá prasátka", která dostala do korýtka trochu evropské pomoci, možná nezamávala dost výrazně s evropským hospodářstvím, v případě Španělska jde však o mnohem závažnější hrozbu.

Krize ve Španělsku, v deváté největší ekonomice světa, by zasáhla měnovou unii v samém jádru a pravděpodobně by také úplně změnila celkový pohled investorů na rizikovost státního zadlužení rozvinutých ekonomik.

Díky reformám ve Španělsku začali investoři mezi PIIGS částečně rozlišovat. Španělské dluhopisy prozatím nebyly zasaženy nákazou z Portugalska. Osud eurozóny tedy leží v rukou Madridu.

Ovšem Španělsko ještě není za vodou. Má nevyřešenou bankovní krizi, která by podobně jako v Irsku mohla ohrozit celý státní systém. I kdyby se Španělsku podařilo postavit zeď mezi "tři malá PIIGS" a zbytek Evropy, základní problémy eurozóny zůstanou. Evropa by se rozdělila na dvě části: na jedné straně by byla skupina silných ekonomik v čele s Německem, na druhé by pak živořila "prasátka".

Rozdělená Evropa

Možná to zní cynicky a krutě, ale ve finále je tato strategie (podporovaná Německem) možná opravdu jediný způsob, jak efektivně zamezit dalšímu šíření nákazy: měnová unie by byla zachována bez výraznějších změn v systému, ve kterém funguje dnes, jen s okrajovými následky pro silné ekonomiky.

Ani po této "očistě" by však stále nebylo vyhráno. Další evropské země se špatnými hospodářskými vyhlídkami se nadále topí v dluzích. Dvojstupňová struktura by rozhodně nebyla ideální pro budoucí konkurenceschopnost Evropy, zejména vůči Asii.

Hrozba visící nad eurozónou: PIIGS & spol.

Konec evropského přátelství

Zdá se, že PIIGS se již v budoucnosti nebudou moci spoléhat na další pomoc od svých sousedů, čeká je spíš pravý opak. Evropská centrální banka ECB zvyšuje referenční sazbu na 1,25 %, což je přijatelné pro nejsilnější členy eurozóny, ale Portugalsku, Irsku, Řecku a Španělsku to působí ještě větší bolest. Tak dopadlo evropské kamarádství...

Zdroj: curiouscapitalist.blogs.time.com