Německá jaderná omezení: Co budou znamenat pro tahouna evropské ekonomiky?
Odstavení jaderných elektráren a přechod na jiné druhy energie může být pro Německo stejně nákladné jako sjednocení země v roce 1990. Náš západní soused chce jako jediná průmyslová země nejen Evropy, ale i světa, co nejdříve nahradit jadernou energii jinými, převážně alternativními zdroji.
Po vítězství strany zelených v Bádensku-Württembersku a na základě aktuálních voličských preferencí jednotlivých stran – Zelení dosahují v celoněmeckém průměru 30procentní podpory – nastalo mezi partajemi vzájemné předhánění, kdo dříve a efektivněji vyvede zemi z atomového věku.
Výsledkem tohoto závodu (v očích mnoha odborníků více o přízeň voličů než o novou éru) je reálná možnost, že Německo ukončí veškeré jaderné aktivity ještě dříve, než v roce 2000 stanovila vládní koalice sociálních demokratů a Zelených.
Půjde o totální restrukturalizaci největší evropské ekonomiky. Tento silový akt nebude jednoduchý. Reálné odhady naznačují, že německé hospodářství bude muset projít podobnou zkouškou a nákladovou zátěží, jakou představovalo sjednocení bývalého východního Německa s jeho západní částí.
Celková cena znovusjednocení se přitom odhaduje až na 1,5 bilionu eur.
Přechod z atomové energie zabezpečující 22 procent spotřeby Německa na jiný druh s sebou přinese řadu nemalých investic:
do vybudování dodatečné přenosové soustavy mezi severem a jihem,
do dodatečných "úložišť" energie při její nadměrné produkci, například z větru,
do nesčetných povolovacích řízení při výstavbě nového vedení, trafostanic a podobně. V neposlední řadě půjde o určité "odškodnění" největších německých výrobců energie, kteří svoje dosavadní investiční programy opírali o energetickou strategii spolkové vlády a po naprostém obratu zůstanou "sedět" na nepotřebných objektech a zařízeních.
Pracovní místa v ohrožení
Zrovna tak je potřeba si uvědomit reálné nebezpečí pro celou německou ekonomiku, která doposud stavěla na poměrně levné energii a jejíž některé části budou v podstatě ze dne na den konfrontovány s odlišnou nákladovou strukturou.
Negativní vývoj by mohl postihnout zejména odvětví s vysokými nároky na spotřebu energie, například výrobu hliníku, oceli nebo cementu. Spotřeba energie v těchto branžích totiž dosahuje až 30 procent celkových nákladů a dramatické zvýšení cen by mohlo znamenat přenesení aktivit z důvodů konkurenceschopnosti do jiných zemí.
Důsledkem by pak mohlo být ohrožení pracovních míst v příslušných oborech v Německu.
