Začal další finanční kolaps?

Tržní veterán Martin Armstrong oprášil svou křišťálovou kouli a na základě stejného modelu, podle kterého přesně předpověděl minulou finanční krizi, vypočítal, že bodem zvratu pro světové trhy bude 1. říjen 2015. Je listopad, trhy si po letním vlnobití opět vesele rostou. Nic zvláštního se neudálo, i když na to možná někteří medvědi sázeli. Nemáme se skutečně čeho bát, nebo je ta zdánlivá "pohodička" jen klidem před bouří?

Mnoho indikátorů signalizuje pokles, převládá nejistota ohledně procesu normalizace úrokových sazeb v USA po letech extrémně uvolněné měnové politiky a zadlužení dosahuje bezprecedentních, mnohde ve světě neudržitelných úrovní.

Hory dluhů: Co s nimi?

Od roku 2007 narostl globální dluh o 57 bilionů USD. Jde o složenou roční míru růstu 5,3 %, která výrazně převyšuje přírůstky HDP. Na mladých trzích se dluhy zvedly na dvojnásobek a v již silně zadluženém vyspělém světě narostly ještě o třetinu.

John Maynard Keynes jednou prohlásil, že "peníze jsou vazbou na budoucnost", tedy že současné zacházení s penězi by mělo reflektovat budoucí vývoj. Dnešní svět přeplněný dluhy by tak podle jeho teorie měl odrážet očekávání bohatší budoucnosti.

Banka pro mezinárodní vypořádání (BIS) nedávno u některých velkých ekonomik poukázala na rychlý nárůst zadlužení vysoko nad historické průměry. V Asii a Brazílii úvěry privátního sektoru narostly tak rychle, že z toho na monitorech ekonomům z BIS začala blikat červená kontrolka světových rizik. Ve dvou třetinách případů z nedávné historie varovné signály tohoto typu vystřídala velká bankovní krize.

Příčinou dluhového problému je 12bilionová injekce levných peněz, které od roku 2009 svou expanzivní politikou s nízkými úrokovými sazbami nalily na trh centrální banky. Když reálná cena peněz klesne k nule, lidé si půjčují a řešení negativních důsledků zadlužování nechávají na později.

Kolaps reálných aktiv

Jako první začal vykazovat znaky slabosti trh s ropou. V polovině roku 2014 ještě stála 110 USD, navzdory krátkým obdobím mírných oživení ale spadla až ke 40 USD. Ostatní komodity na tom nejsou o mnoho lépe.

Měď se v roce 2011 obchodovala za 4,50 USD za libru, letos v září už jen za polovinu. Inflace napříč zeměmi G7 se drží kolem nuly a eurozónu stíhá strašák deflace. Objem světového obchodu se podle nizozemského vládního indexu od prosince 2014 podstatně snížil.

Boom produktivity, nebo armagedon

Podle Keynesova pravidla by současné hromadění dluhů mělo zřejmě reflektovat ohromný budoucí boom produktivity. Idea to není nereálná, jedinou nadějí v této věci jsou ale technologie, lidské zdroje jsou ze hry.

Čína - motor pokrizového oživení - významně zpomaluje. Japonsko nedávno revidovalo své projekce růstu níže i navzdory skutečnosti, že tamní centrální banka masivně tiskne peníze. Eurozóna stagnuje a v USA je růst, který držely při životě levné dolary z QE, vzhledem k výhledu normalizace měnové politiky v ohrožení.

Podle ekonomů z BIS žijeme ve světě plném finančních rizik a neudržitelného zadlužení, které nestačí kompenzovat příliš slabý růst produktivity.

I když (téměř) všichni tušíme, že to z logiky věci nemůže dopadnout dobře, z dostupných dat nikdo nedokáže extrapolovat datum krachu nebo jeho konkrétní podobu. Vše, co z nich lze dnes vyčíst, je nerovnováha mezi růstem dluhů a cen rizikových aktiv na jedné straně a skomírajícím ekonomickým růstem a snižujícím se objemem obchodu na straně druhé.

Obrázek světa v předvečer finanční katastrofy

Jak by asi vypadala fraška popisující aktuální situaci ve světě? Jistě by začínala pohledem na Londýn, kde se to jen hemží mladými realitními makléři uzavírajícími jednu smlouvu za druhou. Břehy Temže jsou poseté jeřáby, které staví nové byty, i když spekulativní projekty zůstávají poloprázdné. Nevadí, po krachu poslouží jako sociální bydlení.

Další postavou by byl nešťastný centrální bankéř, přemítající nad daty signalizujícími nízký růst, stagnující inflaci a ochabující obchod. V hlavní roli by se ale jako obvykle představil politik.

Například ekonom z Kingston University Steve Keen poukazuje na to, že během boomu, který předcházel krizi z roku 2008, situaci značně zhoršila chybná ideologie neoliberální ekonomie.

Ekonomové staví na premise, že jsou riskantní investice bezpečné. Dokonce i mainstreamoví ekonomové nyní volají po radikálních opatřeních pro oživení růstu. Ekonomii, která považuje za klíč k prosperitě hospodářství postavené na zdravých základech, zřejmě definitivně odzvonilo.

Monetizace dluhu jako jediné řešení

Logika rovnice je jasná. Pokud z dluhů nejde vyrůst díky vyšší produktivitě, bude nutné nějakým způsobem část dluhů odmazat. Nejsnadnějším receptem, jak na to, je natisknout peníze a hodnotu dluhů rozředit.

Třeba takový Nick Kounis, hlavní makroekonom ABN Amro, radí centrálním bankám zvýšit inflační cíle na 4 %. Koordinované zaplavení světa levnými penězi je podle něj strategií pro boj o přežití, která má jediná naději na úspěch. Vytištění 12 bilionů USD vede k přesouvání finálních nákladů opatření proti krizi na někoho dalšího.

Nepřehlédnutelná geopolitická rizika

Ceny ropy se propadly, protože Saúdská Arábie chce bránit rozvoji americké těžby z břidlic. Evropa je oslabená řeckými problémy a uprchlickou krizí. Největším globálním rizikem tak možná nemusí být hrozba splasknutí investičních bublin, ale propletenec geopolitických rizik. Každý, kdo je ignoruje, dělá to samé, co dělali zaslepení ekonomové před rokem 2008.

Zdroj: The Guardian