ETF: Metody sestavování portfolií
Portfolio ETF může obsahovat všechny cenné papíry obsažené ve sledovaném indexu, pouze vybrané tituly z indexu i finanční deriváty. Při bližším studiu fondů se setkáte s výrazy jako přesná fyzická replikace, přibližná fyzická replikace a syntetická replikace. Co si pod těmito slovy představit?
Portfolio burzovně obchodovaného fondu může být sestaveno několika způsoby. Fond může do portfolia zahrnovat všechny cenné papíry obsažené ve sledovaném indexu. V takovém případě mluvíme o přesné fyzické replikaci. Tuto metodu využívají především ETFka, která sledují užší indexy zahrnující likvidní tituly (například DJ Euro Stoxx 50).
Ne vždy je zařazení všech titulů do portfolia fondu nákladově výhodné. Najde se celá řada cenných papírů, jejichž váha v indexu je zanedbatelná, nákup by byl neefektivní. Do ETF nejsou tedy zařazeny všechny tituly, ale jen ty významné.
Nakupovány jsou kvalitní cenné papíry s vysokou tržní kapitalizací a dobrou likviditou. V tomto případě mluvíme o přibližné fyzické replikaci. Nevýhodou je, že takové ETFko dosahuje větší odchylky od sledovaného indexu (benchmarku).
Poslední možností je syntetická replikace indexu (swapová ETF). Ta je využívána v případech, kdy je fyzický nákup jednotlivých cenných papírů obtížný, či dokonce nemožný. Fond nakupuje indexové swapy, jejichž tržní hodnota je odvozena od výkonnosti sledovaného indexu.
Jistou nevýhodou je, že se swapem je spojeno kreditní riziko protistrany (existuje určité riziko, že protistrana nesplní své závazky). Investor, který drží swapové ETF, tedy nemá jako v případě fyzické replikace pouze skutečný koš cenných papírů, ale i finanční derivát. Swapy využívá celá řada burzovně obchodovaných fondů.
Ve většině případů se emitent ETF drží po celou dobu existence jednoho způsobu sestavování portfolia. Může se však stát, že správce fondu vyhodnotí jako výhodnější jinou metodu.
Pokračování článku najdete na serveru ETFs.cz
