Diverzifikace: Nutnost, nebo přežitek?
Diverzifikovat, nebo nediverzifikovat? To je otázka, kterou si klade prakticky každý investor- Odpověď je však pro každého jiná. Někdo se bojí vsadit všechny peníze na jednu kartu, jiný zase nechce mít ze svého portfolia ZOO (jak říká o široké diverzifikaci Warren Buffett). Existuje vůbec nějaká zlatá střední cesta?
Někdo na diverzifikaci nedá dopustit, i když se tím připravuje o zajímavé zisky z určitých aktiv. Jistota, že neprodělá balík, je pro něj nejdůležitější.
Někteří investoři zase vsadí většinu svých prostředků do jednoho produktu, o němž jsou přesvědčení, že jim přinese zajímavý výnos. Jejich výdělek může být velice zajímavý i po relativně krátké době, ale dost riskují. Kdo investoval v polovině roku 2007 všechno do akcií, pravděpodobně nebude dnes ze svých výnosů nijak nadšen. Kdo investoval ve stejné době do zlata, bude určitě hodně spokojený a přitaká názorům Warrena Buffetta.
V současnosti je však zaměřování se jedním směrem poněkud ošemetné. Prakticky neexistuje investiční třída nebo produkt, který by investoři mohli považovat za "bezpečný přístav". Už ani zlato, které se této nálepky pravděpodobně nikdy nezbaví, při dnešních cenách není tím, čím bývalo.
Aktuální cenu zlata sledujte zde
Ani švýcarský frank, jehož růst utnulo rozhodnutí SNB o intervenci, neskýtá možnost růstu. U ostatních běžných investičních nástrojů si nikdo není jistý tím, jakým směrem se budou pohybovat, a to jak v krátkém, tak v delším horizontu. Scénářů je tolik, kolik je na trhu analytiků, a pravděpodobnost jejich naplnění klesá s jejich rostoucím počtem.
Diverzifikace ano, ale s rozumem
Takže diverzifikace nejspíše ano. Otázkou zůstává, do čeho a kolik.
Odpověď je na první pohled jednoduchá: Je to individuální. Každý investor má jinou představu o svém potenciálním výnosu (i když asi každý chce zkrátka maximum), a zejména o riziku, které je ochoten při jeho dosahování podstoupit. Pro dynamického investora bude úplně zbytečné, aby investoval čtvrtinu portfolia do bezrizikových cenných papírů, které mu prakticky pouze vážou prostředky, které by mohl investovat jinde s vyšším rizikem a výnosovým potenciálem. Na druhé straně bude nelogické, když konzervativní investor s kratším investičním horizontem bude investovat většinu peněz do akcií a komodit. Stejně tak bude poněkud nerozumné, aby investor "rozložil" své investice rovnoměrně do úplně všech produktů, které na trhu najde, protože výsledek bude v konečném důsledku mizivý.
Akcie by v portfoliu investora chybět neměly, i když v poslední době je situace na akciových trzích po celém světě nepřehledná a nejistá. Akcie jsou podle mnoha analytiků podhodnocené, i přes současnou nejistotu na trzích jsou odborníci spíše optimističtí a nečekají medvědí trh.
V každém případě by měli investoři jednotlivé tituly, případně investiční produkty, dobře vybírat a své rozhodnutí dobře promyslet. Zajímavým prvkem při omezování rizika může být pravidelné investování, které investorům zajistí klidnější spánek i při propadech na trzích.
Všeho moc škodí
Častou chybou investorů ve snaze o co možná nejlepší diverzifikaci je znásobování investic do stejných aktiv. Investor, který si koupí fond globálních akcií, už nejspíše nebude potřebovat samostatné fondy zaměřené na Evropu, Ameriku, rozvíjející se trhy atd. Zbytečně se mu tak v portfoliu nachází ty samé tituly několikrát.
Koncentrované portfolio nebo aktivně spravovaný fond s dobrou historií může u dynamického investora velmi dobře zastoupit roli akcií v portfoliu a není k němu potřeba dokupovat další široce zaměřené nástroje. Konzervativnější investoři pak mohou vybrat indexové nástroje, kterých však také nemusí být několik.
