P2P, Airbnb: Sdílená ekonomika proti selskému rozumu
Objevily se zprávy, že do systému Airbnb začali pronikat podvodníci nabízející falešné ubytování a žádající velké zálohy. Každý, kdo prošel kurzem ekonomie informací (nebo má selský rozum), si jistě v duchu řekl: Už je to tady! Nad sdílenou ekonomikou se zamýšlí analytik Michal Skořepa z České spořitelny.
Bylo totiž jen otázkou času, kdy sdílené služby, a zejména ty sdílené přes internet, tedy na dálku, narazí na problém asymetrických informací. Nabízející ví o kvalitě své služby vždy více než poptávající, takže vzhledem k lidské povaze se takřka nevyhnutně musejí vedle řady slušných nabízejících vyrojit také ti méně slušní, kteří tuto asymetrii využijí k nepřiměřenému obohacení.
Ve svém slavném článku The Market for Lemons (volně přeloženo trh s kraksnami, kde kraksnou se rozumí auto, jehož stav se po koupení ukáže být horší, než tvrdil prodejce) se tomuto problému věnoval pozdější nositel Nobelovy ceny za ekonomii George Akerlof. Ukázal, že na některých trzích je informační asymetrie tak velká, že se daný trh zhroutí (poptávka se úplně ztratí).
Bude zajímavé sledovat, zda tento osud potká i některou část sdílené ekonomiky. Aniž bych to kterékoli sdílené službě přál, moc by mě to nepřekvapilo, zejména vzhledem k tomu, že komunikace probíhá přes internet nebo mobilní aplikaci. Tyto prostředky sice totiž na jedné straně razantně usnadňují komunikaci, ale na druhé straně také vysílání falešných signálů.
Peer2peer půjčky také ve hře
Podobný problém samozřejmě nemůže netrápit půjčování peněz, v kteréžto oblasti lze za projev sdílené ekonomiky považovat takzvaný peer-to-peer lending, tedy půjčování si peněz mezi lidmi bez banky jako prostředníka.
Jednou z hlavních složek přidané hodnoty bankovního sektoru pro ekonomiku je právě stlačování informační asymetrie při úvěrování na přijatelně nízkou úroveň. Banky totiž potenciální dlužníky důkladně prověřují (a v delším období pak dobře znají), pokud tedy na tuto svou úlohu nerezignují, jako se to do jisté míry stalo třeba během hypoteční krize v USA před rokem 2008.
Shodou okolností před několika týdny vyšla nezávislá studie pod hlavičkou platformy G20 Insights (předpokládejme, že cosi jako nezávislá studie existuje), která upozorňuje na to, že zkušenosti právě s P2P půjčkami, jakkoli zatím nepříliš bohaté, nevyznívají pro tento stále relativně nový způsob půjčování nijak zvlášť lichotivě. Uvádí, že zatím P2P půjčky častěji slouží k financování rizikových investic či projektů, zatímco ty méně rizikové vyhledávají tradiční způsoby financování.
Studie nabízí i sadu doporučení, jejichž naplnění by mělo tento problém víceméně odstranit. Doporučení spočívají především ve zlepšení regulace tohoto nového finančního odvětví. Jde tedy o doporučení jaksi německého, ordoliberálního rázu; mimochodem, oba autoři studie jsou Němci.
Jiní znalci této oblasti by možná navrhovali jiná řešení, popřípadě by konstatovali, že řešením je zkrátka důkladné prověřování dlužníků ve stylu tradičních bank, čímž se ovšem půjčující posunou zpět do pozice standardních bankovních klientů.
Osobně pro masivní rozvoj P2P půjček coby formy poskytování peněz výrazně odlišné od bankovního modelu příliš prostoru nevidím, a to právě kvůli problémům s informační asymetrií. Ale třeba se pletu.
Zdroj: Česká spořitelna
