Co byste měli vědět o investičním dotazníku
Investiční dotazník musí vyplnit každý investor, který chce své prostředky zhodnotit v některém z investičních produktů. Klientům může poskytnout ochranu před investicemi do produktů, kterým nerozumějí a které by je mohly poškodit. Ochránit ovšem může také zprostředkovatele a obchodníky, kteří čelí stížnostem ze strany klientů.
Investiční dotazník je dokumentem, který je pro mnohé investory i společnosti pouze přítěží při uzavírání smlouvy a zvýšením administrativní zátěže. Může však oběma stranám pomoci předcházet zbytečným problémům a nedorozuměním. Povinnost vyplňovat investiční dotazník je definována zákonem o podnikání na kapitálovém trhu a je v něm zakotvena díky jednotné evropské směrnici MiFID.
Zjednodušeně řečeno klientovi umožní lépe definovat jeho cíle a pomůže mu vyvarovat se investic, které pro něj nejsou vhodné nebo jim nerozumí. Zprostředkovatelům nebo obchodníkům s cennými papíry zase pomůže zjistit klientovy potřeby, preference a znalosti, což ve výsledku může vést k doporučení nejvhodnějšího produktu.
Zprostředkovatelé investic: Má ČNB tvrdě zakročit?
Bez údajů nemusí být nabídka investic ideální
Investiční dotazník dnes musí s klientem vyplňovat prakticky každý, kdo mu chce nabídnout nějaký finanční produkt, ať jde o prodejce pojištění, investiční poradce, banky, nebo třeba obchodníky s cennými papíry a jejich zprostředkovatele. Každý klient investičního poradce by měl vyplnit takzvaný test vhodnosti, který kromě znalosti investičních produktů, rizikového profilu nebo investičního horizontu zkoumá také vzdělání a majetkové poměry klienta.
Ne každý klient je ochotný uvést své příjmy a majetek, a tak může být tento test ovlivněn tím, co chce a nechce v dotazníku uvést. Pokud ovšem klient uvede neúplné informace, rozsah služeb, které mu může poradce poskytovat, bude omezen.
Obchodníci s cennými papíry nebo investiční zprostředkovatelé, kteří realizují pokyny klientů, dávají klientům vyplnit test přiměřenosti, který zhodnotí klientovy znalosti konkrétních finančních produktů. Majetkové poměry se již neuvádějí. Jde spíše o to, aby klient neinvestoval do produktů, kterým nerozumí a které by v případě nepříznivých podmínek na trzích mohly vést k nepřiměřeným ztrátám. Jedná se zejména složitější produkty, derivátové nástroje a podobně.
Pokud klient odmítne dotazník vyplnit, nebo nedodá údaje dostatečné k posouzení přiměřenosti, je veškerá zodpovědnost za prováděné pokyny na něm. Poradce, zprostředkovatel nebo obchodník mu nemůže poskytovat služby spojené s obhospodařováním majetku, poradenství a podobně.
Z výše uvedeného je jasné, že při vyplňování investičního dotazníku by měl být každý klient nanejvýš opatrný a uvádět pouze údaje, které jsou pravdivé a které vystihují jeho skutečnou situaci a znalosti.
Zprostředkovatelé, obchodníci nebo zaměstnanci finančních institucí jsou ovšem tlačeni k výkonu, který se měří počtem smluv, respektive uzavřených obchodů. Dotazník se proto mnohdy stává formální záležitostí. V lepším případě je nabízen klientům stále stejný produkt bez ohledu na to, jaké údaje v dotazníku uvedli, přičemž jde o zajištěný nebo jiný konzervativní produkt.
