Zprostředkovatelé investic: Má ČNB tvrdě zakročit?
Investiční zprostředkovatele lze rozdělit do dvou skupin. Ti první zprostředkovávají především podílové fondy a mnohdy působí jako "obecní finanční poradci", kteří se zabývají i hypotékami a pojištěním. Druzí hledají klienty pro investice do akcií. S těmi druhými mohou být problémy. Má jim ČNB sebrat akcie?
Stačí mít kontakt na internetu či být zapsán v obchodním rejstříku. Člověk se ani nemusí dostat do jiných databází, aby mu dříve či později zavolal člověk s unikátní nabídkou bezpečné investice na základě prověřených informací. Kdo volá? S největší pravděpodobností se jedná o vázaného zástupce některého z mnoha investičních zprostředkovatelů pracujících pro obchodníky s cennými papíry. Zdá se to příliš komplikované? Tak složité to zase není.
Obchodník s cennými papíry má licenci České národní banky k obchodování na kapitálových trzích, kde může zajišťovat obchody i pro své klienty. A klienty může získávat nejrůznějšími způsoby – od reklamy přes pobočky mateřských bank po investiční zprostředkovatele nebo vlastní vázané zástupce.
Investiční zprostředkovatel je také licencovaný od České národní banky. Ale zatímco získat oprávnění obchodníka s cennými papíry není procházka růžovým sadem, investiční zprostředkovatel musí splnit jen základní formální náležitosti. A tak investičních zprostředkovatelů přibývá jako hub po dešti.
Jak investiční zprostředkovatel, tak obchodník s cennými papíry mohou mít pod sebou navázány vázané zástupce. To jsou lidé, kteří jsou registrovaní u České národní banky a kteří získávají koncové klienty.
Je rozdíl, zda je vázaný zástupce navázaný na investičního zprostředkovatele, nebo na obchodníka s cennými papíry. Pod obchodníkem s cennými papíry může získávat obchody pouze pro tohoto obchodníka. Pod investičním zprostředkovatelem může využívat obchodníků víc. Zní to jako výhoda i pro klienta, ale není.
Potíž vázaných zástupců pod investičním zprostředkovatelem s možností uzavírání obchodů pod více obchodníky s cennými papíry tkví v obtížné kontrolovatelnosti. A doplácí na to klient. U investičních zprostředkovatelů se mnohem hůře dokazuje tzv. churning – obchodování s cílem maximalizace počtu a objemu obchodů za účelem získání vyšších provizí.
Obchodníků s cennými papíry je poměrně málo. Díky tomu nad nimi mnohem snáze dohlíží ČNB. Obchodníci nepochybně nejsou svatí, ale bedlivý dohled národní banky je nutí chovat se ke klientům vstřícně – v případě přehmatů jsou tvrdě trestáni. Musejí být například vybaveni systémem na sledování nadměrného obchodování, a tak churning ze strany obchodníků příliš nehrozí.
ČNB trestá i investiční zprostředkovatele a konkrétní vázané zástupce. Je jich ovšem moc, a tak se potrestání dostane jen na některé z nepoctivců. Navíc, než se stížnosti poškozených klientů dostanou k dohledu, investiční zprostředkovatel ukončí činnost a na jeho místě vyroste několik nových.
