Německým firmám hrozí vlna nepřátelských převzetí

Německé stavební společnosti Hochtief mohou snad pomoci jen šejkové. Španělský konkurent ACS ji chce převzít a vlastní už 29procentní podíl. Jen intervence některého z bohatých suverénních fondů by pomohla zastavit cestu Španělů k převzetí Hochtiefu.

Do situace se zapojila už i německá kancléřka Merkelová, která osobně představila řediteli Hochtiefu ekonomického ministra z Kataru. Katar se zatím nerozhodl. Obdobně i německá vláda došla k názoru, že nemá cenu upravovat legislativu na ochranu svých zájmů a nejlepší je být v roli "zainteresovaného pozorovatele".

Zdá se, že německá společnost Hochtief, která je naprosto finančně zdravá a nemá téměř žádné dluhy, bude převzata zahraničním konkurentem, který se topí v dluzích a může mít snahu firmu rozprodat. Španělská firma tyto záměry popírá, ovšem prodej některé z poboček konkurenta by jí pomohl omezit dluhy.

Zhouba volného trhu

Německý ministr hospodářství Rainer Brüderle to považuje za běžný jev tržní ekonomiky. Někdo to může vnímat jako zvrácenost volného trhu, kdy odměňována nebývá strana, která úspěšně podniká, ale ta, která využívá vágní německé právo k nákupě konkurence za levnou cenu.

Německý průmysl se teď bojí masivního prodeje firem za levné ceny. Hochtief je jen začátkem.

Experti předpokládají, že německé firmy čelí vlně nepřátelských převzetí. Atraktivních obětí je dost – je ohroženo asi tucet ze sta největších firem. Mají málo dluhů, hodně hotovosti, mají solidní zisky, ale jejich cena na burze je relativně nízká.

Potenciálními cíli mohou být podle deníku Handelsblatt firmy Infineon, Rheinmetall, MTU Aero Engines, výrobce polovodičů Aixtron nebo biotechnologická firma Qiagen. Žádná z těchto firem nemá majoritního vlastníka, což by znesnadnilo převzetí. Nízké poměry P/E naznačují, že budoucí kupec by mohl splatit kupní cenu během několika let z dividend.

Pravidla trochu jinak

Německá vláda v tomto ohledu mnoho nezmůže. Brüderle si myslí, že exportně orientovaná země jako Německo se nemůže izolovat a zamezit mezinárodním tokům. Kdyby všichni hráli podle stejných pravidel, nic by tomu nebránilo. Ale právě Španělsko a Francie mají problémy s pochopením této politiky. Raději zastávají vlastní zájmy. Pokaždé, když jde o převzetí nějaké významné firmy, angažují se osobně v celé záležitosti francouzský prezident Sarkozy nebo španělský premiér Zapatero.

Zahraniční firmy například musejí požádat o povolení z Paříže, aby mohly převzít firmu v některém z 11 důležitých odvětví. Mezi důležitá odvětví patří i jogurtový průmysl – to když se Sarkozy snažil zabránit převzetí Danone americkou PepsiCo. "Francie musí chránit svůj průmysl," uvedl tehdy.

S podobnými problémy se setkal i německý Siemens, který chtěl odkoupit francouzskou firmu Alstom, nebo energetický gigant E.ON při snaze o koupi španělské Endesy.

Levně a jednoduše

V Německu jsou nepřátelská převzetí jednoduchá. ACS může kupovat akcie Hochtief relativně levně. Každá strana, než získá podíl 30 procent, musí nabídnout zbývajícím akcionářům odkupní cenu minimálně na úrovni průměrné tržní ceny za poslední 3 měsíce. Jakmile překročí 30 procent, nemusí akcionářům nabízet již žádnou kompenzaci a může kupovat akcie na trhu třeba ve vhodném momentu, když klesnou. Přitom už 40procentní podíl stačí prakticky ke kontrole celé firmy, rozhodné roli v dozorčí radě a v managementu.

Převzetím nejsou ovlivněni jen zaměstnanci, kteří se bojí o svá místa při rozprodání firmy, ale i akcionáři, když mohou být ochuzeni o prémii za převzetí.

V případě Hochtiefu do hry může vstoupit katarský nebo jiný dostatečně bohatý fond. Někdo rozhodne dříve nebo později o budoucnosti firmy. Jen to vypadá, že to nebude nikdo z Berlína.

Zdroj: Spiegel