Efekt FOMO je velký nepřítel investorů: Jak s ním (ne)bojovat?

Investoři jsou nakonec jen lidé, a tak mají své strachy. Trápí je hádky doma, zdravotní problémy, finanční starosti a tak dále. Obava z toho, že jim ujede vlak, tedy že nestihnou naskočit do konkrétní investice, která strmě posiluje, přitom patří k těm nejčastějším. Zdaleka nejde o problém snadno řešitelný.

Když například bitcoin v posledních týdnech hravě zdvojnásobil svoji tržní kapitalizaci (ať hned nemluvíme o hodnotě, tržní konzervy by mohly začít trochu prskat), spousta lidí začala možná poprvé uvažovat o jeho nákupu. Proč? No co když jim ujíždí vlak, který brzy dojede o řád výš? Nemělo by přece jenom smysl aspoň pár satoshi nakoupit, jen tak pro sichr?

Řešit se to dá různě. Dá se samozřejmě trochu toho aktuálního tržního hitu nakoupit, v lepším případě začít pravidelně nakupovat. Když to nevyjde, nedá se nic dělat, když to vyjde, zůstane lehké drbání za uchem kvůli tomu, že se možná mělo nakupovat agresivněji, když už se jednou začalo.

Jako zodpovědnější, byť těmi, kterým vyjde první varianta, zavrhovaný až vysmívaný postup je návrat k základům investování, k finančnímu plánu a strategii. Proč vlastně investujete? Na co tím chcete vydělat? A za jak dlouho chcete investované (a ideálně zhodnocené) peníze začít utrácet?

Pokud znáte odpovědi na tyhle otázky, neměla by vás poslední horká tržní hitovka, kterou nemáte v portfoliu, znervózňovat. Třeba je na vás prostě moc riziková, neuchopitelná, nesrozumitelná a tak dále, takže prostě dál nakupujete svých pár ETF. Ať někdo vydělá víc, vám jde o vlastní cíle a cestu k nim.

Snadno se to radí, hůř dodržuje. Člověk je sociální živočich, má rád společnost, bezpečí stáda. Když jsme mimo hlavní proud, cítíme se ohrožení. Právě o tom je efekt FOMO, akorát se při něm necítíme přímo ohrožení, ale spíše hloupí (já tady nevydělávám desítky procent za měsíc, ostatní ano). Sociální sítě plné chvástavých vzkazů úspěšných spekulantů v tom dělají těm přirozeně opatrnějším medvědí službu.

Chce to disciplínu. A chce to také neřešit jen peníze a trhy, ale soustředit se na celý ten drobný zbytek života, který začíná za hranou displeje mobilního telefonu nebo monitoru počítače. Zní to jako klišé, tváří se to jako klišé, takže jestli to celé náhodou není klišé. Ale něco na tom je.