KONTEXT: Proč (ne)vsadit na Bangladéš aneb Někdo to rád horké

Z Barmy do Bangladéše za poslední tři měsíce uteklo zhruba 620 tisíc Rohingů. Nejmasivnější exodus od tragických událostí ve Rwandě je podle šetření Spojených národů způsoben etnickými čistkami, ke kterým přistoupila buddhistická barmská většina (Rohingové jsou indo-árijská menšina vyznávající islám). To, jak nedávno varovala velvyslankyně USA v Bangladéši Marcia Bernicatová, bude mít vedle vysokého počtu lidských obětí a osudů na svědomí i bangladéšskou ekonomiku, která se již léta řadí mezi nejrychleji rostoucí na světě.

V prvním pololetí 2017, navzdory tomu, že se již v zemi ukrývalo na 400 tisíc Rohingů, Bangladéš nahlásila růst o bezmála 7,3 %, čímž se zařadila do nejvýkonnější světové trojky. V listopadu pak vláda v Dháce sice na jednu stranu mluvila o tom, že Barma tím, že tlačí Rohingy ze země, ničí bangladéšskou ekonomiku, na stranu druhou nicméně potvrdila cíl 8% růstu s tím, že by se jej mělo navzdory zmíněné výzvě podařit dosáhnout o rok dříve, konkrétně v roce 2019.

Naději, že se zemi navzdory tradičním domácím politickým turbulencím i novým zahraničně-politickým výzvám bude dařit, přiživuje i pohled pod pokličku stávajícího růstu. Zemědělství a výrobní sektor, dva tradiční pilíře ekonomiky, posílily v prvním pololetí o 2,9 %, respektive 10,2 %. Služby, lakmusový papírek vyspělosti ekonomiky, přidaly solidních 6,7 %. Stručně, bangladéšská ekonomika nejede jen na jeden válec, ten třetí navíc přichází s příslibem kvalitativního posunu o píď či dvě výše.

Podobné signály opakovaně vedou ke srovnávání Bangladéše a Pákistánu, jehož akcie léta patří mezi to nejlepší z takzvaných frontier markets (s výjimkou let 2008-2009). Do určité míry je to pochopitelné, obě země se totiž opírají o početnou a mladou populaci, která je zdrojem levné pracovní síly, a o solidně rostoucí spotřebitelskou třídu. Zásadní rozdíl je ale v geopolitice, která z Pákistánu dělá miláčka USA a Číny (ta v něm hledá spojence proti Indii), zatímco Bangladéš ponechává v roli (nejen akciového) otloukánka.

Bangladéš sice možná nikdy nepotěší tak jako Pákistán, trpělivé investiční dobrodruhy by nicméně měla bohatě odměnit, uvádí Forbes. Zejména pokud (nejen současné migrační krizi navzdory) udrží stávající směr. O tom, jaké ukazatele v této souvislosti sledovat, jsem nedávno mluvil s někdejším spolužákem Shameemem Mahmudem, bangladéšským publicistou působícím na Hamburské univerzitě. O čem byla řeč?

O potenciálu dalšího růstu Bangladéše

Když vezmete v potaz hospodářský růst Bangladéše v poslední dekádě, jde o velice slušná čísla. V posledních letech jsme se pohybovali kolem 6,5 %, letos očekáváme růst přesahující 7 %, což budí jistá očekávání od vlády a ekonomiky jako takové. Tento růst se přitom opírá jednak o oživení exportu, a jednak o domácí spotřebu. Bangladéš má 160 milionů obyvatel a její střední třída roste. Země využívá nejen potenciálu zahraničního trhu, ale i svého vlastního.

O konkurenční výhodě bangladéšských firem

Bangladéšské firmy mají k dispozici levnou pracovní sílu. Podobně levnou pracovní sílu nenajdete ani v Číně, ani ve Vietnamu či Kambodži, ani v sousední Indii. To je jeden pozitivní faktor. Tím druhým je výhodná poloha. V našem sousedství jsou Indie a Čína, dvě velké země s vysokým počtem obyvatel. To znamená, že bangladéšští výrobci mají možnost vyvážet nejen na západní trhy, ale také do nedalekých zemí.

O výzvách, kterým země (také) čelí

Potřebujeme energetickou bezpečnost, respektive energii jako takovou. K tomu, aby mohl průmysl růst a rozvíjet se, je energie potřeba, což již vláda řeší. Druhou důležitou věcí je infrastruktura. Bangladéš je velice nízko položená země, kde by se zejména dopravní infrastruktura měla dočkat rozvoje, o což se vláda také snaží. Staví nové mosty, silnice a rozvíjí přístavy. I tak jde z pohledu dalšího růstu stále o překážky.