Evropský průmysl jako dlouhodobá investiční příležitost?

Proč je transformace materiálů zásadní pro budoucnost s nulovými emisemi?

Při výrobě zboží se uvolňuje značné množství CO₂. Významná část z toho souvisí se spotřebou energie, tedy té, která je stále do značné míry závislá na spalování uhlí, ropy a plynu. Spotřeba v průmyslu bude stále více přecházet na obnovitelné zdroje energie, to se již děje. Průmyslové podniky však také vytvářejí emise, když používají uhlí, ropu a plyn přímo ve svém výrobním procesu.

Tuto část emisí je daleko těžší omezit. Nelze vyrábět chemikálie z větru nebo asfalt ze sluneční energie. Je ale potřeba i pro tato využití hledat čisté alternativy k uhlí, ropě a plynu. Iniciativy takzvaného oběhového hospodářství, jako je například přeměna odpadu na ropu, k tomu přispějí, ale je důležité, aby společnost inovovala a našla také udržitelné primární (nerecyklované) suroviny.

Cesta vede přes inovace a investice. Inovace, výzkum a vývoj pomáhají odstraňovat technologické překážky a investice zvýší dostupnost udržitelných surovin. Dosud však byla úroveň investic omezena nízkou úrovní výnosů. Nebyly to jen neúměrně vysoké náklady na dlouhodobé projekty, ale také nedostatečná jistota výnosů. To vše firmám bránilo investovat ve větší míře do výroby nebo spotřeby ekologických surovin. V poslední době však došlo k pozoruhodným změnám, díky nimž jsou vyšší investice mnohem pravděpodobnější.

Ekologičtější suroviny spíše jako nutnost než možnost

Důraz na to, aby společnosti ve svých výrobních procesech používaly ekologičtější suroviny, kladou jak regulační orgány, tak investoři. To dodává výrobcům surovin důvěru pro investování, což vede k vyšším cenám alternativ fosilních paliv. Nedávný nárůst cen fosilních paliv také podnítil spotřebitele k přechodu na ekologické alternativy, což dále zvyšuje poptávku. V neposlední řadě vlády a regulační orgány stimulují růst prostřednictvím přímých investic, na kterých participují, a opatření, která upřednostňují řešení bez emisí CO₂.

Které oblasti mohou být v tomto směru investičně zajímavé?

Nízkouhlíková ocel

Společnost SSAB má společný podnik s firmami LKAB a Vattenfall, který vytváří HYBRIT. Cílem projektu HYBRIT je nahradit koksovatelné uhlí, tradičně potřebné pro výrobu oceli z rudy, vodíkem. ArcelorMittal staví v severním Španělsku ocelárnu s nulovými emisemi uhlíku (1,6 milionu tun do roku 2025). Dekarbonizuje svou ocel používáním ekologických surovin. Ve svých dvou stávajících elektrických obloukových pecích bude využívat obnovitelnou energii, recyklovaný ocelový šrot a ekologické železo vyráběné vodíkem (takzvanou přímou redukcí, DRI).

Zelený hliník

Technologická společnost Norsk Hydro pracovala na vývoji průlomové technologie pro výrobu primárního hliníku. Patentovaná technologie HalZero je založena na přeměně oxidu hlinitého na chlorid hlinitý před elektrolýzou v procesu, kde jsou chlor a uhlík udržovány v uzavřeném okruhu a kde jedinou emisí je kyslík. Technologie HalZero dekarbonizuje tavení hliníku, čímž se eliminují emise z elektrolýzy i z vypalování anod,). Výsledkem je hliník bez emisí.

Zelený čpavek

Společnost Yara je v současnosti celosvětovým lídrem v oblasti zeleného čpavku a v tomto desetiletí se očekává náběh několika nových projektů. Zelený čpavek lze vyrobit ze zeleného vodíku a lze jej použít k výrobě zelených hnojiv. Tato hnojiva budou mít o 80-90 % nižší uhlíkovou stopu než hnojiva vyráběná ze zemního plynu. Kromě toho čpavek při spalování nevypouští CO₂, takže existuje prostor pro jeho využití jako paliva příští generace.

Biochemikálie

Společnost Neste vyvinula obnovitelný isoalkanový olej, ideální surovinu pro širokou škálu chemických aplikací od nátěrových hmot po maziva. Společnost UPM investuje v Německu do nové biorafinérie průmyslového rozsahu. Biorafinérie bude přeměňovat pevné dřevo na biochemické látky bio-monoetylenglykol a obnovitelná funkční plniva na bázi ligninu. Obojí má široké uplatnění.

Zelený cement

Cement je nejpoužívanějším umělým materiálem, ale čelí velkým výzvám, pokud jde o udržitelnost. Společnost CRH snižuje uhlíkovou náročnost výroby a využití cementu tím, že zvyšuje využití alternativních surovin. To umožní snížit množství slínku (směs vápence a dalších tvrdých minerálů) v cementu. Firma se také bude snažit nahradit ve svých provozech fosilní paliva biomasou a jinými čistými palivy. CRH bude nadále významně investovat do výzkumu a vývoje, aby zvýšila schopnost cementu zachycovat uhlík.

Všechny uvedené firmy mají nezatížené rozvahy a vytvářejí ze svých stávajících aktiv dostatek hotovosti. Mohou tak snadno financovat svůj přechod k udržitelnosti a zároveň udržet zajímavé odměny pro akcionáře. Existují však podniky, které svůj přechod na nízkouhlíkový provoz financovat nemohou, což bude mít své důsledky.

Společnosti musejí investovat, aby přežily

Naplnění požadavku na čistší dodavatelské řetězce umožňují obnovitelné zdroje energie, oběhové hospodářství a udržitelné suroviny. Investice potřebné k prosazení tohoto vývoje však vytvářejí prostor pro něco, co již dobrou generaci nepamatujeme – pro kreativní destrukci.

Ke kreativní destrukci obvykle dochází v době ekonomického poklesu. Když klesá ziskovost, neefektivní a vysoce nákladové společnosti nemohou generovat odpovídající výnosy, což vede k nedostatku dostupného kapitálu. V podstatě přestanou existovat. Tím se odstraní nadbytečná nabídka a stávající hráči mohou po určitou dobu generovat abnormální výnosy. Pokles nákladů na dluh po globální finanční krizi tomuto ovšem zabránil. Snaha o dekarbonizaci dodavatelských řetězců ovšem vlnu kreativní destrukce může vyvolat. Dekarbonizace bude vyžadovat kapitálové výdaje, výzkum a vývoj. Společnosti, které nebudou schopny investovat, přestanou existovat.

To bude pozitivní pro evropské firmy, které mohou přežít. Těm, které přežijí, se bude dařit v podmínkách omezenější nabídky, vyšší poptávky v důsledku investičně náročnějšího hospodářského cyklu a vedoucího postavení v oblasti udržitelné výroby. Vedoucího postavení, do kterého jsou nuceny se dostat v důsledku regulace a vysokých nákladů na energie.

Průmyslová Evropa v současnosti trpí nedostatkem energie, což se odráží i v cenách akcií. Do budoucna však investice do zelených dodavatelských řetězců výrazně zlepší konkurenční postavení evropských podniků na globální scéně. V důsledku toho je pravděpodobné, že současná evropská energetická krize zdaleka neznamená pro evropský průmysl ortel smrti. Zajistí mu naopak dlouhý život.

Zdroj: Invesco