KONTEXT: Potěmkinovy dotační kotrmelce aneb Jak a proč (ne)jsou města smart?

Pfeifer: Začnu provokativní tezí. Co není smart, jako kdyby nebylo. Máme smart ekonomiku, energetiku, mobilitu, bydlení a tak dále. Existují desítky definic od desítek institucí, stovky konceptů a tisíce řešení od tisíců dodavatelů. Vím přitom od starostů, především středních a menších obcí, že se cítí být pod tlakem, že se v tom ztrácejí. Jak by se mohli zorientovat? Určitě pomůže zdravý selský rozum. Druhým kritériem mohou být peníze – spočítejte si, zda to vychází a jestli je to zdravé. Vidíte to podobně?

Babczynski: Určitě. Možná doplním, že je vhodné zamyslet se nad tím, zda "to vychází" nejen čistě ekonomicky, ale i socioekonomicky. Jsou totiž oblasti jako kvalita životního prostředí nebo bezpečnost, které nesporně mají svou hodnotu, která je přitom hůře vyčíslitelná. Jen pokud je i toto zohledněno, můžete jako starosta zodpovědně předložit do rady či zastupitelstva materiál týkající se schválení konkrétního projektu.

Pfeifer: Tím se dostáváme k dalšímu důležitému bodu, respektive fázi, a tou je financování smart projektů. Jak jsou nebo jak by měly být financovány projekty nachytřování měst?

Babczynski: Díky tomu, že se nacházíme v rané fázi digitalizace, která s sebou přináší z hlediska financování určité příležitosti, které v jiných oborech nejsou, je situace velice zajímavá. V rámci pilotních projektů je totiž řada dodavatelů schopna poskytnout, minimálně po určitou dobu, některá řešení zdarma, případně za výrazně dotovanou cenu, což je bezesporu cesta, kterou je potřeba prozkoumat. Jsou starostové, kteří se právě na ni vyloženě zaměřují. Říkají, že chtějí být pro dodavatele laboratoří. Ti si tak mohou leccos vyzkoušet a město za to nemusí (moc) platit. Další možností jsou evropské fondy, ze kterých je také možné financovat některá řešení. V tomto případě je ale potřeba říci, že je realita dotací méně růžová, než se na první pohled zdá.

Pfeifer: Souhlasím. Mnoho starostů se o tom ostatně také přesvědčilo.

Babczynski: Na různých akcích vám různí dodavatelé řeknou, že z dotací zafinancujete chytré popelnice, chytrou dopravu nebo chytré veřejné osvětlení. Ale ďábel tkví v detailu, o čemž se již nezmíní. Když se přitom podíváte na detaily dotačních výzev, zjistíte, že mnohé věci dělat nelze, respektive že se bez vlastních zdrojů neobejdete. Tím se dostáváme k rozpočtům měst a obcí. A z tohoto pohledu je jistě povzbuzující, že jsou dnes na tom města a obce, co se týče rozpočtových zdrojů, relativně dobře.

Pfeifer: Nespoléhají se zastupitelé a starostové na evropské fondy příliš? A pokud ano, není spoléhání se na evropské fondy a dotace od technologických firem lehkomyslné, protože vede k tomu, že se pouštíme do projektů bez strategie, jen proto, že dostaneme dotaci?

Babczynski: Úvahy o tom, zda využít dotační zdroje, pokud jsou k dispozici, jsou určitě racionální. Proč bych platil ze svého nebo si půjčoval na něco, co mohu mít "zdarma"? Samozřejmě je ale důležité dohlédnout všech důsledků těchto kroků. Dané investice totiž nejsou jen o pořízení konkrétního řešení za dotace, ale také o následných provozních nákladech, které již za dotace nejsou. Občas se stává, že se něco bezmyšlenkovitě pořídí, protože je to "zdarma", ale další náklady s tím související jsou větší, než se čekalo. Je proto potřeba vše předem zanalyzovat a zvážit.

Pfeifer: Vezměme i podobná úskalí v potaz a zkusme se na lesk a bídu nachytřování měst podívat z nadhledu či s odstupem. Kam až nás nynější snaha vylepšit život ve městech s pomocí smart technologií a systémů dovede? Jaké bude město zítřka?

Babczynski: Podle mě stojíme na počátku nové etapy urbanismu, o níž nikdo neví, kam nás dovede. Přirovnal bych to k začátkům letectví, kdy Blériot jako první přeletěl kanál La Manche. Všichni tomu zatleskali a říkali si: "Hm, kam to letectví asi tak dospěje?" Nikdo si přitom nedokázal domyslet, že budeme třeba běžně létat z Evropy do Ameriky. A zhruba stejně jsme na tom v rámci procesu digitalizace společnosti – vznikla řada pilotních řešení, z nichž některá jsou hříčkami, jiná se ukáží být užitečná. Přesto (nebo právě proto) je potřeba počítat s tím, že tady digitalizace je a bude.

Pfeifer: A je to dobrá, nebo špatná zpráva?

Babczynski: Někteří experti tvrdí, že se za nějakých 300 let kvůli digitalizaci ocitneme v Matrixu (podle některých v něm žijeme již dnes, jen si to neuvědomujeme). Nevím, jestli nakonec skončíme v Matrixu, domnívám se ale, že tvář měst a obcí bude za několik desítek let podstatně jiná, než na jakou jsme nyní zvyklí.