Denní glosa: Pizza jako geniální důchodový plán
Zapomeňte na třetí i druhý pilíř důchodového systému, a koneckonců i na první či jakýkoli jiný. Objednejte si pizzu a chtějte sto milionů dolarů.
Tak to provedl chlapík z Dearbornu v americkém Michiganu (ano, to je to město, jež proslavil Henry Ford). Mohamad Bazzi si objednal pizzu připravenou metodou halal, to jest mimo jiné bez vepřového. Dostal pizzu v krabici s nápisem "halal", ovšem se salámem z prasete. Nic zlého netuše ji snědl.
Dobrý Alláhu (což je jen přesmyčka slova "halal"), co s tím? Inu, pan Bazzi žádá sto milionů dolarů odškodného. Vina pizzerie (kdybyste nevěděli, kde budou příště vybuchovat bomby, je to Little Caesar's) je nepopiratelná. Zaplatím si jídlo bez prasete, chci tedy jídlo bez prasete, ne s prasetem, to dá rozum.
Uspěje-li však pan Bazzi se svou žalobou, máme my všichni bez důchodového připojištění (kolik z vás, ctěných čtenářů, teď tahám k sobě do bláta?) vyhráno. Protože všichni výrobci a prodejci všeho lžou, co se do nás vejde (říká se tomu marketing), je možné si koupit prakticky cokoli, zjistit rozdíl reality a inzerovaného ideálu a chtít sto milionů pěkných zeleňoučkých dolarů.
Abychom nezůstávali s touto poznámkou mimo svět peněz, počítejme. Při pětiletém termínovaném vkladu, který vynáší 2,3 % ročně, čítá výnos ze stovky milionů dolarů asi 4,79 milionu korun měsíčně. To v klidu uživí čtyři manželky a snad i jejich potomstvo. Takže jednu pizzu, prosím! Nechť žije v míru a je požehnaná.
