Vladimír Weiss (Partners): Na začátku správné práce s penězi jsou důležité otázky

O čem je finanční plánování?

Finanční plánování není o produktech, prodeji a vysokých výnosech. Je o dlouhodobé a systematicky vedené tvorbě majetku, rezerv a zajištění rizik. Jde o to být připraven na očekávané i neočekávané výdaje v určitém předstihu. A to vše má své souvislosti.

Jaké třeba?

Lidé umějí plánovat v krátkodobém horizontu, tedy týdnů či měsíců. A upřednostňují krátkodobé cíle na úkor těch dlouhodobých a strategických.

Co myslíte krátkodobými cíli?

Plánují cestování, dovolené, dárky, auto a podobně. Jejich pořízení přináší okamžité uspokojení. Souvisí to se současnou konzumní kulturou, s tím, že se do lidí "cpe", že je vše potřeba mít hned. Tím neříkám, že by se neměly plánovat i krátkodobé cíle. Mám na mysli to, že pro krátkodobé cíle bychom neměli zapomínat na ty dlouhodobé. Což v praxi znamená myslet i na to, co a jak bude za deset a více let, a tomu přizpůsobovat své plány a zdroje.

Je těžké upřednostnit své budoucí já na úkor já v přítomném okamžiku?

Není to žádná věda. Stačí se jen více zaměřit na dlouhodobé a strategické cíle, které jsou nutně propojené s financemi. Proto je plánování života i z hlediska financí ve vyspělých zemích přirozené.

Jedna věc je plán, druhá realizace. Jak si Češi stojí v praxi?

Lidé bohužel často sahají po nevhodných produktech. Spoří na penzi skrze pojistné produkty nebo využívají spořicí účty či stavební spoření pro dlouhodobé horizonty. Samostatnou kapitolou jsou nejrůznější úvěrové produkty (spotřebitelské úvěry, kreditní karty, kontokorenty, krátkodobé půjčky a podobně). Zejména kontokorenty a kreditní karty jsou paradoxně převážně pro bonitní klienty, protože ti zvládají splácet půjčky v bezúročných obdobích. Tento luxus si ale nemůže dovolit běžný smrtelník, který se v úročeném pásmu většinou zdrží mnohem déle.

Jak hodnotíte finanční gramotnost v Česku? Plánují lidé u nás své finance?

Problém je, že se u nás málokdo zamýšlí nad tématy spojenými s financemi a budoucností. Lidé většinou ve svých plánech vyhlížejí jen pár měsíců, maximálně let. Ale co bude za 10, 20 nebo 30 let, lidé neřeší. Říkají, že je to daleko a nikdo neví, co bude. To ale není pravda (třeba výhled důchodového systému je kvůli demografickým faktorům velice nejistý). Začít může každý. Stačí, aby si dal klid a pokusil se (ideálně písemně) zodpovědět několik důležitých otázek.

Které to jsou?

Jak budu připraven na situace, které nastanou za 10, 20 nebo 30 let? Co budu od života očekávat a jak ho budu prožívat? Jaký je můj současný život a jak bude vypadat v penzi? A kde budu brát peníze? Případně, co mám udělat s penězi, které mám, abych o ně nepřišel a mohl z nich čerpat? Jedná se o velice individuální potřeby. Lidé uvažují různě a mají různé cíle a přání.

Jaké například?

Může to být koupě vlastního bydlení, jeho rekonstrukce, ale i svatba, založení rodiny, období během rodičovské dovolené, nové auto, podpora dětí při studiu. A samozřejmě důchod. Z čeho budou žít, až budou v penzi. Kdy budou chtít mít možnost přestat pracovat.

Co ještě by lidé měli plánovat?

Peníze pro děti, byť to nemusí být chápáno doslova. Jsou to úspory třeba na období studií dětí, nejen přímo finance pro ně (startovné, jak se někdy říká). Může to být i bydlení pro čerstvě dospělé děti, případně dřívější splacení hypotéky.

Jak Češi obecně nakládají s penězi?

Obecně stále málo investujeme, čímž významně okrádáme své zmíněné budoucí já. Nesáhneme si tak na rozumné výnosy a prohráváme boj s inflací. Z dlouhodobého pohledu (desítek let) je i proto větším rizikem neinvestovat než investovat. Je ale samozřejmě potřeba investovat rozumně a dlouhodobě, tedy nesázet na jednu kartu, investovat podle ověřených pravidel a principů, jejichž základním cílem je ochrana před inflací.

V mnoha zemích je přirozené, že lidé v době, kdy začnou pracovat, si automaticky odkládají část příjmu stranou. Dělají to i Češi? A pokud ano, kolik by si ideálně měli spořit?

Je to velice individuální. Ale řekněme, že například 10 % z příjmu bychom měli dávat stranou na dlouhodobé strategické cíle. Dalších 10-20 % bychom měli odkládat ve prospěch železné a krátkodobé rezervy. Zbytek příjmů lze používat na vše ostatní.

Další informace ze světa financí najdete na webu Finančnímyš.cz.