Toto jsou hlavní trendy v evropském zemědělství, které by měli znát investoři i spotřebitelé

• Mezi stěžejní evropské strategie ovlivňující zemědělství a potravinářství patří Strategie "od zemědělce ke spotřebiteli" (Farm to fork Strategy) a Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti. Hlavním nástrojem v oblasti zemědělství je pak Společná zemědělská politika EU a na ni navazující národní Strategické plány.
• Počet obyvatel v EU má podle projekcí v období let 2023-2032 klesat v průměru o 0,2 % ročně. Spotřeba řady zemědělských komodit by se tak v příštích deseti letech měla snížit. Týká se to například hovězího i vepřového masa a cukru v souvislosti s tím, jak zákazníci začínají častěji preferovat rostlinné a zdravější potraviny. Spotřeba kuřecího masa či mléčných výrobků by měla naopak stoupat. Přímá spotřeba obilovin domácnostmi má do roku 2032 vzrůst o zhruba 4 %.
• K dalším spotřebitelským trendům ve vyspělém světě se řadí například příklon k udržitelnému a zdravému stravování, tlak na udržitelnost produkce potravin, snaha více využívat lokální potraviny, nižší spotřeba cukrů a sladidel či investice do rostlinných náhražek živočišných výrobků či přímo produkce umělého masa.
• EU je také po USA druhým největším světovým trhem s biopotravinami. Z hlediska podílu biopotravin na celkovém trhu s potravinami v dané zemi zaujímá první pozici v EU Dánsko (13% podíl biopotravin na prodejích potravin). V ČR činí tento podíl necelá 2 %.
• Míra soběstačnosti EU napříč zemědělskými produkty je poměrně vysoká. V případě základních mléčných a živočišných produktů přesahuje zpravidla 100 % (vyrobí se více, než se spotřebuje) a podle výhledu Evropské komise by tomu tak mělo být i v příštích deseti letech.
• Zemědělství, lesnictví a rybářství se na celkových emisích skleníkových plynů v EU v roce 2021 podílely 13 %. Vedle emisí uhlíku (CO₂) jsou však v případě rostlinné a živočišné produkce ještě významnější emise metanu a oxidu dusného.

Zdroj: Česká spořitelna