Dvě fakta o velkých akciových propadech, která vás možná překvapí

O akciové trhy se zajímám skoro osmnáct let. Pohříchu jsem s tím začal až v den, kdy jsem si plácl s Českou televizí a začal spolupracovat na vysílání pořadu o burze. Dost to vypovídá o mně, ale ještě víc o tehdejší České televizi. Nebála se toho, jen co je pravda, a přeju jí, aby se nemusela bát ani v dalších měsících a letech, i když v něčem trochu jiném a s trochu jiným Andrejem. Ale to jsem hned na začátku textu odbočil jinam. Takže zpátky k věci.

Kdybych o akciových trzích měl vědět jenom to, co se na nich odehrálo za těch osmnáct let, byla by to jedna extrémní doba s hesly jako finanční krize, Lehman Brothers, Fed, Ben Bernanke, nulové sazby a kvantitativní uvolňování, a pak už vlastně jenom taková jedna velká klikatá linka mířící doprava nahoru, které se víceméně neúspěšně stavěly do cesty překážky jako dluhová krize, snížení ratingu USA, anexe Krymu, Trump 1.0 a obchodní války, spousta trápení na Blízkém východě, pandemie, záporná cena ropy, válka na Ukrajině, Trump 2.0 a "den osvobození" a spousta dalších.

Ale protože jsem homo curiosus, občas zalistuji pomyslným burzovním almanachem a podívám se na to, čím žily předchozí generace investorů a koneckonců i finančních novinářů a jejich chlebodárců. V době, kdy se celkem často mluví o tom, že současný býčí trend na akciových trzích neodvratně vyústí v další velký tržní kolaps, mě zaujaly dvě události z dob, kdy jsem se já osobně stihl posunout od žvýkání dudlíku tak zhruba na své první techno párty a hody dlažební kostkou směrem k policistům bránícím pražské zasedání MMF a Světové banky (byla to sebeobrana, přísahám).

Jako první zmíním takzvané černé pondělí 19. října 1987. Tehdy během jediného obchodního dne klesl index Dow Jones Industrial Average o 508 bodů, což tehdy znamenalo dodnes takřka neuvěřitelných 22,6 %. Index S&P 500 se ve stejný den svezl o 20,4 %. To samo o sobě by jako překvapení stačilo, ještě zajímavější mi ale přijde to, že i přes tak hluboký propad index S&P 500 zakončil kalendářní rok 1987 se zhruba 2% ziskem. Od svého maxima z 25. srpna k minimu ze 4. prosince přitom index ztratil 33,5 %. A na co se často zapomíná, americká ekonomika se tehdy nepropadla do recese.

Černé pondělí v říjnu 1987 byla extrémní jednodenní událost. To, co se na americkém trhu dělo o deset až dvanáct pet později, pak byl extrém dlouhodobý. Do historie vešel jako internetová nebo také dot-com bublina. Investoři v druhé polovině 90. let vedle kvalitních firem strkali peníze i do čehokoli, co slíbilo, že to bude na internetu (přehnáním jenom trochu). Bezbřehá chamtivost a euforie vynesly index S&P 500 na vrchol 24. března 2000, aby trh na dno z 9. října 2002 odepsal strašidelných 49 %. Technologický trh Nasdaq na tom byl ještě o nějaké ty desítky procentních bodů hůř.

---

Úžasná sedmička si to označení zaslouží

Propady cen akcií o desítky procent jsou zajímavou lekcí samy o sobě. Z doby "nafukování se" zmíněné bubliny ale do burzovní historie vešel projev tehdejšího předsedy Fedu Alana Greenspana. Ten se 5. prosince 1996 zeptal zhruba takhle: "Jak ale poznáme, kdy iracionální přemíra nadšení (budete to znát v originále jako 'irrational exuberance') nepřiměřeně zvyšuje hodnotu aktiv, která se pak stávají náchylnými k neočekávaným a dlouhotrvajícím propadům, jaké pamatujeme z Japonska z uplynulé dekády?"

Tenhle jeho výrok je často považovaný za prorocké varování před možným prasknutím spekulativní bubliny na trhu. Překvapení ale teprve přichází. Fakt totiž je, že v době, kdy Greenspan svůj projev pronesl, byl index S&P 500 na 749 bodech. Když pak za šest let trh po splasknutí bubliny klesl na minimum, měl hodnotu 776 bodů. Ano, zastavil se výš, než byl v době, kdy Greenspan pronášel své "proroctví". Aby to ale nebylo tak jednoduché, další hluboký medvědí trend do března 2009 srazil index pod obě tyto hodnoty.

Proč je dobré si tyhle věci připomínat? Možná právě teď americký akciový trh sbírá energii na další velký "výbuch" a následný hluboký a dlouhodobý pokles. Co já vím, můžu si jenom myslet, že to na to zatím nevypadá. Ale kdo co opravdu věděl v lednu 2000? Jisté ale je, že varování bylo za poslední roky hodně. A spousta jich zazněla při podstatně nižších cenách akcií, než jsou ty současné. A tak i příští propad se může klidně zastavit (mnohem) výš, než kde se indexy pohybovaly v době, kdy tato varování byla vyřčena.

Časování trhu, tedy správné odhadnutí vrcholů a minim cen, je zkrátka ošemetná věc. Řeklo by se, že to vlastně nikdo tak úplně neumí. Spíš se občas někdo hodně dobře trefí, a tak je pak slavný a citovaný. Investování na akciovém trhu chce pevné nervy a strategie, které investoři zvládnou dodržovat i v době, kdy jde vývoj trhu jiným směrem, než by si kupci akcií přáli. Krátkodobě jsou akcie celkem hodně nevyzpytatelné. Dlouhodobě je to ale mnohem lepší, když máte na investice roky, nebo líp desítky let, máte historicky vysokou šanci na kladné zhodnocení peněz investovaných do akcií. Ne nadarmo se říká, že "to není o časování trhu, ale o času stráveném na trhu".

A na závěr pár měsíčních grafů, které ukazují dlouhodobější trendy, ne denní nebo týdenní výkyvy. Podle hesla "whenever in doubt, zoom out", tedy "když pochybujete, zaměřte se na dlouhodobější horizont", se právě na takové grafy občas dívám, když hledám oporu pro svůj spíš optimistický pohled na akciové trhy. Na maximu nejsou jenom americké indexy, z nichž některé jsou hnané nahoru výjimečnou výkonností výjimečně velkých firem, ale třeba taky britský trh, kde je mnohem víc zastoupená "stará ekonomika".

Na mnohaleté maximum se prokousal třeba taky index burzy v Šanghaji. Tedy koš akcií firem, které hodně investorů ignoruje, protože prostě "Číně nejde věřit". Chápu, na tom mnohaletém maximu to ale nic nemění. A pak mají za sebou v posledních měsících výrazné rally akcie ve spoustě evropských zemí i ty na pražské burze.

Zdroj: TKer, All Star Charts