Cukr: Osladíte si čaj, nebo raději vsadíte na biopaliva?

Cukr totiž spadá do kategorie komodit, s nimiž se aktivně obchoduje na burzách po celém světě. Investice do sladidla je přitom běžně dostupná i drobnému investorovi.

V současnosti je tato komodita často spojována s výrobou biopaliv, která jsou částečnými substituty za drahé pohonné hmoty vyráběné z ropy. Jaký je vztah mezi cukrem a biopalivy a které informace by měl o cukru vědět každý investor na komoditních trzích?

Cukrová třtina, z níž se vyrábí většina cukru, má kořeny na Nové Guineji. První zmínka pochází z roku 327 př.n.l. Původně byl cukr do Evropy dovážen Řeky a Římany a to z Indie. Později si tajemství jeho výroby osvojili Arabové a rozšířili jej dále na západ. Po objevení Ameriky si cestu do Nového světa našla i cukrová třtina, která se zde rychle uchytila.

Neblahou spojitost má cukr s Anglií, kde byl součástí obchodů podporujících otrokářství. Scénář byl následující. Z Anglie mířil textil do Afriky, kde byl vyměněn za otroky. Otroci putovali do Indie. Tam byli směněni za cukr a ten plul zpět do Anglie. Postupem času pronikla sladká pochutina na stoly domácností a výroba v Evropě se začala zvyšovat.

Důležitým mezníkem vyvinutí technologie pro získávání cukru z řepy, což omezilo závislost Evropy na dovážené cukrové třtině. Přestože byla výroba nákladnější, umožnila uspokojit prudce se zvyšující poptávku po této komoditě.

Do historie cukru se nesmazatelně zapsal i národ český, když v roce 1842 vyrobil Jakub Kryštof Rad první kostku cukru na světě.

Expanze ve 20. století

Trh s cukrem zažíval na počátku dvacátého století prudkou expanzi. Tu zastavila až 1. světová válka, kdy došlo v Evropě k radikálnímu omezení produkce cukru z řepy. Evropské trhy byly uzavřeny a obchodování se v roce 1914 přesunulo do Spojených států na Coffee Exchange v New Yorku. Tady se cukr přidal ke kávě a bavlně.

Růst trhu s cukrem byl v historii lemován prudkými cenovými šoky následovanými snahou o kontrolu jeho produkce a stabilizaci cen.

Cenu cukru ovlivňovaly historické milníky v podobě velké hospodářské krize, druhé světové války, Kubánské revoluce a rozpadu Sovětského svazu. Jeden z největších cenových nárůstů přišel během prvního ropného šoku v letech 1973 až 1974. Cena tehdy vystřelila z 2 centů za libru (libra = 0,45 kg) na konci 60. let až na 64 centů. Důvodem byly zprávy o nízkém stavu zásob a problémy na straně produkce. Podobná panika nastala i v roce 1980, kdy se cena vyšplhala k úrovni 45 centů.

Aktuální cenu cukru sledujte zdeV posledních několika letech trh s cukrem expanduje. Celosvětová produkce cukru se pohybuje na úrovni kolem 162 milionů tun. Na volném trhu se přitom obchoduje necelá třetina této produkce (asi 31 %). Převážná část zemí, které pěstují cukrovou třtinu či řepu, totiž většinu svého cukru spotřebuje, na export jdou pouze přebytky. I malá změna v produkci či spotřebě tak může vyvolat výrazné cenové pohyby.

Zdrojem cukru jsou dvě hlavní plodiny – cukrová třtina a řepa. Cukrová třtina při výrobě stále dominuje, přičemž se z ní získává přibližně 70 % veškerého cukru. Třtina je až šestimetrová rostlina, která potřebuje pro růst teplé klima. Pěstuje se ve více než 100 zemích světa, přičemž největšími producenty jsou Brazílie, Indie, Čína a Thajsko.

Cukrovou řepu je možné pěstovat i v chladnějších oblastech, a proto k hlavním producentům patří Evropská unie, Rusko a Spojené státy.

Samotná produkce cukru je koncentrována do několika zemí (Brazílie, Austrálie, Evropská unie, Thajsko a Kuba), které se podílejí na celkových exportech cukru ze 72 %. Dominantní postavení má Brazílie, která je zodpovědná za třetinu exportů.

Cena cukru je závislá na počasí a politice

Cena cukru je nejvíce ovlivňována tradičními hybnými pákami kapitalismu - nabídkou a poptávkou. Významným faktorem působícím každoročně na straně produkce je nevyzpytatelné počasí, jehož vliv na nabídku bývá často zcela zásadní. Rekordní sucho či vlhko může zdevastovat úrodu cukrové třtiny i cukrové řepy, což vede k výraznému poklesu produkce. Podobně ničivé účinky mohou mít škůdci a choroby.

Strana nabídky je silně závislá i na zemědělské politice jednotlivých států. Trh s cukrem se stal v minulosti cílem intervencí ze strany jednotlivých zemí a tato situace trvá dodnes.

Nerovnováhu způsobují štědré subvence zemědělcům ze strany jednotlivých zemí, které jsou typické především pro Spojené státy a Evropskou unii. Hlavní překážkou volného trhu pak často bývají importní cla a kvóty. Změny u výše zmíněných překážek volného obchodu mohou mít na cenu zcela zásadní vliv.

Klíčovou informací pro spekulace s cukrem je také fakt, že cukr je víceletá plodina. V dobách vysokých cen dochází k osázení velkých ploch, čímž v následujících letech vznikne nadprodukce. Ta na rozdíl od jiných zemědělských plodin, například obilnin, nezmizí rychle, ale může přetrvat i několik let a ceny kvůli převisu nabídky dlouhodobě padají. Naopak při nízkých cenách se plochy zredukují a výsledkem může být nedostatek a růst cen po několik let. Aktuální celosvětová spotřeba dosahuje přibližně 159 milionů tun. Ročně se přitom zvyšuje průměrným tempem kolem 2 %. K největším milovníkům cukru - měřeno roční spotřebou na obyvatele - patří Brazílie (téměř 60 kg na obyvatele), následována Austrálií (přes 45 kg), Thajskem a Jihoafrickou republikou (v obou zemích kolem 35 kg).

Růst poptávky jde v posledních letech na vrub především rychle se rozvíjejícím zemím v Asii, kde se zvyšuje počet obyvatel a dochází k růstu jejich životní úrovně.

Biopaliva ve hře

Významnou součástí rovnice nabídky a poptávky je produkce biopaliv, jimž se v posledních letech dostává enormní podpora ze strany politiků. Ke světové špičce ve výrobě alternativních paliv patří Brazílie, která je v současnosti i největším exportérem etanolu.

Se zvyšující se spotřebou biopaliv logicky roste i poptávka po cukrové třtině, z níž je v Brazílii etanol vyráběn. Na straně poptávky nelze opomenout ani na substituty cukru v podobě umělých sladidel a přírodní kukuřičné fruktózy.

V dlouhodobém horizontu je investice do cukru zajímavá. Spotřeba každoročně roste, přičemž v posledních letech je tažena zvyšující se životní úrovní obyvatel v Asii. Tento trend by měl pokračovat i v následujících letech. Dalším faktorem jsou stále vysoké ceny ropy, které podporují výrobu biopaliv.

Dominantním hráčem v této oblasti je Brazílie, která je současně jedním z největších producentů cukru na světě. Tamní výroba etanolu se ukazuje být jednou z nákladově nejefektivnějších na světě, a proto lze očekávat, že se spotřeba cukrové třtiny v Brazílii na výrobu etanolu zvýší. Množství dostupné pro výrobu cukru naopak poklesne. Do hry může navíc kdykoli vstoupit nevyzpytatelné počasí.

Nejdůležitějšími burzami pro obchodování s cukrem jsou NYSE EuroNext (LIFFE) v Londýně a IntercontinentalExchange v New Yorku (bývalý New York Board of Trade). V Londýně se obchoduje s bílým rafinovaným cukrem a cena je vyjádřena v USD za tunu, přičemž velikost jednoho kontraktu je 50 tun. Ve Spojených státech se obchoduje surový cukr, cena je vyjadřována v centech za libru a velikost kontraktu činí 112 000 liber.

Zdroj: Colosseum