Ropa nejdražší od léta 2008. Podaří se zkrotit ropné šoky?
Ropa opět trhá rekordy a můžeme se těšit na ještě dražší benzín. Ačkoli je většina vyspělých států závislá na dovážené ropě, není vůči rapidním výkyvům v ceně ropy zcela bezbranná.
Kromě benzínu zdraží také vytápění a vlastně vše, co je na ropě závislé. Růst nás ani tak moc nepřekvapuje, politická atmosféra v arabském světě stále doutná, někde i hoří. I tak si ale my, prostí a mnohdy bezuzdní konzumenti ropy, klademe otázku: "Co s tím?"
Odpověď, která je nasnadě, ale která se nám nelíbí, je omezit spotřebu ropných produktů. Existuje ale i jiná cesta, jak alespoň částečně zamezit výkyvům a tím dalšímu zdražování.
Předně, po ropné soběstačnosti a nižší spotřebě volal už Richard Nixon, když v roce 1974 sliboval do šesti let ropnou a energetickou nezávislost Spojených států. Přesto od té doby spotřeba ropy roste a téměř všechny vyspělé státy jsou stále více závislé na jejím importu, včetně USA. I tak jsou produkční zásoby ropy dostačující, vždyť těžební kapacita přesahuje spotřebu o více než 5 procent současné spotřeby a v dohledné době by se tato bilance neměla obrátit.
Toto je zřejmé z následujícího grafu, kde vidíme, že volná a nevyužitá produkční kapacita jen států OPEC, kterou lze ve velmi krátké době uvolnit, bez problémů pokrývá případný spotřební deficit.
Na základě tohoto můžeme usoudit, že nárůst cen ropy v posledních třech měsících způsobený především výpadky libyjské sladké ropy odráží hlavně spekulativní výnosnost.
Uvědomme si, že produkce ropy vypadla o jedno jediné procento (přičemž Saúdská Arábie použila své produkční kapacity a výpadek téměř pokryla svou kyselou ropou) a cena ropy vyskočila o 20 procent. Tak proč jsme svědky nového ropného šoku?
Zatracené trhy
Extrémní nárůst cen ropy je způsobený obavou trhů z dalšího vývoje znásobenou spekulativní zpětnou vazbou. Trhy mají často tendenci k extrémním reakcím, zvláště pokud se sejde více faktorů. Stačí špatná nálada a trh má tendenci přehánět, lidé začnou spekulovat na ještě horší situaci a tím vše dále zhoršovat. Trh tak vlastně překvapuje sám sebe a je vystrašený z toho, že je vystrašený. Ano, většinou se vše v dobré obrátí, obchodníci se uklidní a výkyv se vykompenzuje. Nám, běžným ekonomickým subjektům a našim peněženkám, je však mezitím do pláče. Ekonomika a trhy, stejně jako lidé, nemají rády překvapení. Však ne nadarmo se říká, že trhy nezajímají absolutní hladiny, jen jejich změny.
Ekonomika se dokáže vypořádat s pozvolným růstem cen ropy, byť by cena rostla k závratným výškám, mnohem snáze, než se dokáže vypořádat se středně velkým cenovým překvapením. Pokud vidíme, že cena ropy roste a neustále růst bude, při příštím nákupu auta začneme hledat úsporný motor, nebo si rovnou koupíme hybrid. Pokud je ovšem šok rychlý, musíme na to také rychle reagovat, což něco stojí. Z pohledu ekonomiky by tedy bylo optimální nějakým způsobem vyhladit šoky a zbavit se překvapení.
Zkrocení zlé ceny = použití strategických zásob
Nejnešťastnější způsob zkrocení, který se okamžitě nabízí, by byla hrubá tržní regulace. Nějaký chytrý pán s patentem na rozum (čti regulátor) by zavedl cenové stropy, omezil obchodování s určitými ropnými deriváty, těmi finančními ovšem, a začal stanovovat tržní cenu bez použití trhu. Poté by sebevědomě tvrdil, jak se vše vydařilo.
Ze zkušenosti bychom se ale mohli oprávněně obávat, že takto tvrdý a nepružný zásah by mohl způsobit ještě více problémů.
Vedle toho by se vždy našly způsoby, jak podobné regulace obejít (vzpomeňme na diskusi o přejmenování rohlíků na chleba, žárovek na tepelné koule a nelegálních drog na suvenýry), popřípadě by se našly státy, které by podobná pravidla nebraly úplně vážně.
