Psychologický rozměr blockchainu aneb Síla (ne)důvěry v kolektivní odpovědnost
Většina technologických nadšenců považuje blockchain za revoluci v uzavírání obchodních transakcí a smluvních vztahů. Jeden příklad za všechny: Díky blockchainu by prý teoreticky bylo možné prodat dům i bez notáře a změnu v katastru provést v reálném čase bez papírového dokazování změny vlastnických poměrů.
Propagátoři blockchainu tvrdí, že tato technologie, na které stojí princip kryptoměn, mění význam slova důvěra. Už není potřeba prostředníka, který potvrdí uzavření dohody, všechny dohody jsou totiž ověřovány aktivními členy systému. Blockchain funguje jako nepřepisovatelná účetní kniha, ve které je správnost každého zápisu potvrzena nadpoloviční většinou sítě.
Blockchain má bezpochyby potenciál změnit fungování řady odvětví, jak ale dobře víme, každá mince má dvě strany. Decentralizace totiž na jednu stranu odstraňuje potřebu jedné nezávislé (centrální) autority, na druhou ovšem členy sítě nutí důvěřovat v něco jiného. V technologii jako takovou, v samotný blockchain.
Jak funguje blockchain?
Velkou otázkou je, kdo je za decentralizovaný systém odpovědný. Všichni a nikdo. Právě to je přitom zřejmě největší limit blockchainu. Řada lidí si totiž stále nedokáže představit, že by měla důvěřovat něčemu, co neexistuje ani zčásti ve fyzické podobě. Zkuste pak někoho přemlouvat k tomu, aby vám prodal byt nebo dům prostřednictvím blockchainu.
A není se co divit. Kdo bude iniciátorem a následně koordinátorem reakce na případné krize v podobě kolapsu systému či masivního útoku hackerů? Na koho se budou obracet uživatelé, kteří se stanou obětí podvodu? Vždyť nejvyšší autoritou není stát ani banka, ale všichni a nikdo. Potřeba důvěry nikam nezmizela, s blockchainem se jen mění to, komu, respektive čemu mají lidé věřit. A je nejasné, zda je svět na tuto změnu připraven.
Zdroj: World Economic Forum
