Mají digitální měny centrálních bank smysl?

O možnosti zavádění digitálních měn spekulují centrální banky po celém světě již několik let. I když se to může zdát jako zanedbatelný problém, který lze technicky jednoduše zrealizovat, může to mít velké důsledky pro bankovní systém a finanční stabilitu. Proto to centrální banky neberou na lehkou váhu. Jaký dopad by to tedy mělo na ekonomiku, činnost centrálních bank a měnový transmisní mechanismus?

Ekonomové Ben Dyson and Jack Meaning z Bank of England definují digitální měnu centrálních bank jako "jakýkoli elektronický peněžní závazek centrální banky, který může být použit k vypořádání plateb, případně jako uchovatel hodnoty". Měl by splňovat několik podmínek:

• Měla by být všeobecně dostupná (může ji držet kdokoli).
• Měla by nabízet úrok (s proměnlivou sazbou).
• Měla by být směnitelná za bankovky a rezervy centrálních bank takzvaně "at par" (jedna ku jedné).
• Měla by existovat na účtech spojených s reálnými osobami (ne jako anonymní tokeny).
• Mělo by být možné ji vybrat z bankovního účtu (stejně jako bankovky).

Pokud by šlo jen o alternativní měnu, která nenese úroky, o níž například uvažuje švédská Riksbank (e-krona), nemělo by to na měnovou politiku velký vliv. Ale za podmínek, které uvádějí Dyson a Meaning, byť nejde o dokonalou náhradu bankovních vkladů, může mít digitální měna vliv na objem a cenu bankovních aktiv, potažmo na měnovou politiku.

Nastavení měnové politiky

Základní podmínkou pro digitální měnu centrálních bank by mělo být to, že základní úroková sazba určená centrální bankou by sloužila jako základ pro všechny ostatní sazby v ekonomice. Představovala by nejbezpečnější způsob uchovatele hodnoty a byla by základem pro transakční služby. V tomto modelu by nikdo nepůjčoval za nižší sazbu, než kterou by dostal při úschově digitální měny v centrální bance.

Dnes to často funguje tak, že úrokové sazby u vkladů v komerčních bankách jsou obvykle nižší než základní úroková sazba. Všechny sazby v ekonomice by měly být nad základní sazbou a spready by se odvíjely od likvidity, rizika a podobně. Pohybem základní sazby by centrální banka hýbala i s ostatními sazbami a ovlivňovala by vývoj ekonomiky.

Vliv na vývoj úrokových sazeb

Všeobecně dostupná digitální měna bude alternativou k bankovním vkladům. Takže když se centrální banka rozhodne zvednout sazby na digitální měně a banky nezvednou úroky u svých vkladů, lidé budou mít tendenci přesouvat peníze právě do digitální měny (a opačně, pokud by sazby u digitální měny klesaly).

Banky by tak byly nuceny rychleji reagovat na změny sazeb ze strany centrální banky, takže vliv změn měnové politiky na ostatní sazby v systému by byl rychlejší a výraznější. Banky by mohly reagovat tím, že by se více zaměřily na termínované vklady, čímž by vliv změn měnové politiky mohly poněkud zpomalit.

Vliv na reálnou ekonomiku

Když se banky stanou citlivějšími na změny úrokových sazeb centrální banky, posílí to měnový transmisní mechanismus a bude to mít větší vliv na sazby v reálné ekonomice (u hypoték, úvěrů na kreditních kartách a podobně). Zvýší to konkurenci na úvěrovém trhu, na němž mohou participovat i nebankovní subjekty, jelikož nebudou muset spoléhat na banky, ale budou mít přístup přímo k digitální měně od centrální banky. Neexistence podobné digitální měny ovšem zatím neumožňuje stanovit přesný odhad toho, co se může stát.

Kvantitativní uvolňování

Centrální banky při kvantitativním uvolňování nakupují finanční aktiva (obvykle státní dluhopisy) od nebankovních institucí, jako jsou penzijní fondy, za nově vydané peníze. Centrální banka však neplatí přímo jim, protože nemají účty v centrální bance. Proto centrální banka využívá banky jako zprostředkovatele - vyplácí peníze komerční bance penzijního fondu a komerční banka je připisuje na účet penzijního fondu. To znamená, že expanze peněžní zásoby prostřednictvím QE nutně vede k tomu, že bankovní sektor drží více prostředků.

Vedlejším účinkem je to, že banky jsou nuceny držet více likvidních aktiv, než by možná chtěly. Prodávají pak jiná likvidní aktiva, kterými mohou být zase státní dluhopisy, čímž se vliv QE od centrální banky omezuje. Pokud by existovala digitální měna, jakou navrhují Meaning a Dyson, centrální banka by touto měnou mohla platit za aktiva od nebankovních institucí přímo jim, a bankovní sektor by se tak úplně obešel. QE by se tak zefektivnilo.

Digitální měna by tedy za určitých podmínek mohla být alternativou k běžným bankovním vkladům, jak je vnímáme dnes. Může dokonce zefektivnit nástroje měnové politiky, jako je QE, a dokonce umožňuje centrální bance používat takzvané helikoptérové peníze, kdy by centrální banka mohla distribuovat peníze přímo obyvatelům, aby stimulovala spotřebu a pomohla ekonomice. Zároveň však zůstává mnoho otázek ohledně finanční stability, bilance centrální banky nebo struktury finančního systému.

Zdroj: Bank of England