Skotský bumerang letící na Borise Johnsona
Skotové po 314 letech tíhnou k nezávislosti na zbytku Spojeného království. Potvrdily to tamní parlamentní volby. Strany, které odchod podporují, získaly většinu. To zvyšuje politickou i ekonomickou nejistotu. Sílící tlak na skotskou nezávislost má navíc další důsledky – ve světle odchodu z EU oslabuje jednotu království, snižuje kredit britské vlády a dále obnažuje brexitem obnovené napětí nejen ve Skotsku, ale i v Severním Irsku, Ulsteru a Irsku. Toto pnutí pramení z nového pohledu na klíčová mírová ujednání Velkopáteční dohody (též Belfastská dohoda, 10. dubna 1998) i na vztahy Severního Irska, Irska a Spojeného království. Mimo debatu není ani možné hlasování o sjednocení Irska, tedy o odtržení Severního Irska od království.
Vše uvedené prohlubuje nejistotu ohledně dalšího politického a ekonomického vývoje Spojeného království. Co to znamená pro britské akcie a libru? Nepříznivý vývoj a zvyšování tlaku na pokles, a to v situaci, kdy libra posiluje vůči dolaru, akcie díky pobrexitovému uvolnění zpevňují a britská ekonomika se otevírá a ožívá rychleji než hospodářství na kontinentu. To poslední především díky dobře zvládnutému závěru pandemie a očkovací kampani.
Volby ve Skotsku opět vyhrála Skotská národní strana (SNP), která v porovnání s předchozím parlamentem navýšila počet mandátů. O jeden hlas jí unikla většina, tu však zajistí Skotská zelená strana, jež také podporuje nezávislost a která bude mít v parlamentu více zástupců. Předsedkyně SNP Nicola Sturgeonová se již vyjádřila v tom smyslu, že cesta k dalšímu skotskému referendu o nezávislosti je nevyhnutelná. Mohlo by být vyhlášeno celkem brzy, SNP již dříve avizovala konec roku 2023.
Aby ale bylo referendum legální, potřebují Skotové souhlas Londýna. Britský ministerský předseda Boris Johnson však plebiscit odmítá s odůvodněním, že jde o generační záležitost a další vhodná příležitost by mohla být až v roce 2050. Spor tak může skončit u soudu. Království se však obává, aby se hlasy volající po nezávislosti nestaly hlasy demokracie, tedy aby nezískaly významnější podporu, jíž by se nakonec vláda povolením referenda podvolila (jako tomu bylo v roce 2014, kdy vláda Davida Camerona podlehla s referendem, které potvrdilo setrvání Skotska v unii poměrem 55 ku 45 procentům; Cameron na tlak Skotů kývl již v roce 2011, tedy v době, kdy SNP měla ve skotském parlamentu naposledy většinu).
Nicméně předpokládá se, že demokratickému vývoji Skotska nebude Londýn klást odpor, volby povolí a bude se snažit misky vah naklánět na stranu skotského setrvání ve Spojeném království (například zvýšením podpory a dotací).
Mimochodem, současné průzkumy nevyznívají jednoznačně – v květnu 2021 bylo pro setrvání Skotska ve Spojeném království lehce více lidí, zhruba o 5 procentních bodů. A co tipují přední světové banky? Podle průzkumu před skotskými parlamentními volbami sázely na možnost, že Skotsko dosáhne nezávislosti, v rozmezí 15-35 %.
Skotsko je obecně velice zajímavý hráč. Tvoří zhruba třetinu plochy a desetinu populace, je však jednou z hlavních ingrediencí identity Spojeného království. Politikům (jakož i celé Británii), kteří v roce 2016 v referendu prosazovali brexit, se tedy snaha Skotska o odtržení od zbytku království může vrátit jako nepříjemný bumerang.
SNP volá po skotské nezávislosti dlouhodobě a soustavně, při a po brexitu pak o to mohutněji. V referendu v roce 2016 Skotové hlasovali pro setrvání země v Evropské unii. V posledních parlamentních volbách ve Skotsku jednoznačně vyhrála SNP. Co z toho plyne? Skotsko se cítí brexitem poškozeno a hledá řešení.
