Politická rizika jako časovaná bomba: Ve světě roste politické a sociální napětí s možnými dopady na ekonomiku a byznys

Vliv nestabilního politického prostředí na ekonomiku se stal zásadním. Pandemie covidu-19 sice odsunula politická rizika do pozadí, to neznamená, že ta přestala existovat. Vinou koronavirové krize se naopak mohou ještě prohloubit. Například riziko občanských nepokojů se může zvýšit až desetinásobně.

Protiepidemická opatření jako zdroj napětí

V mnoha zemích světa roste nebezpečí občanských nepokojů. Opatření vlád v zájmu omezení šíření koronaviru jsou totiž novým zdrojem napětí. Neovlivní přitom jen země, které již zažily sociální otřesy před krizí. Napětí může vzniknout i vinou negativních dopadů recese na zaměstnanost, příjmy domácností a zvyšování sociální nerovnosti. Poté, co vlády na celém světě zavedly rekordní stimulační balíčky na odstranění dopadů krize, mohou případná úsporná opatření, která budou následovat, vyvolat nová politická rizika.

Politická rizika lze hodnotit různě. Společnost Coface využívá model, který zahrnuje dvě hlavní kategorie – bezpečnostní rizika a rizika spojená s politickou a sociální nestabilitou. V nejnovější aktualizaci indexu Coface uvádí jako politicky nejrizikovější země Írán, Súdán, Sýrii a Venezuelu. Politické riziko se však netýká jen těchto zemí, jde o celosvětový problém. Pandemie zvýšila rizika jak v rozvíjejících se, tak vyspělých zemích.

Pandemie také odhalila rostoucí nerovnosti v příjmech v rámci jednotlivých zemí. Giniho koeficient, stěžejní index pro měření nerovností ve společnosti (vyšší hodnota naznačuje nárůst nerovnosti), by mohl v rozvíjejících se a rozvojových zemích vzrůst o téměř 6 %.

Růst napětí v Evropě

Giniho koeficient by se mohl zvýšit i v rozvinutých zemích. A to včetně Evropy, kde se míra jeho růstu odhaduje na 3,5-7,3 % v závislosti na době trvání a intenzitě protiepidemických omezení. Nárůst nerovnosti by mohl přetrvávat, lze to pozorovat v dobách po všech pandemiích 21. století (SARS v roce 2003, H1N1 v roce 2009, MERS v roce 2012, Ebola v roce 2014 a Zika v roce 2016). Pět let po vypuknutí pandemie by mohl Giniho koeficient zůstat v průměru o 1,25 % vyšší ve srovnání s původní úrovní. Čím silnější je recese, tím větší bude tento efekt v důsledku přetrvávající nezaměstnanosti pracovníků s nízkou kvalifikací.

Nárůst ekonomických nerovností může být ve skutečnosti ještě výraznější. Expanzivní měnová a fiskální politika zavedená v reakci na krizi nerovnosti v krátkodobém horizontu utlumila díky posilování systémů sociální ochrany a zachovávání pracovních míst. Ale mnohé rozvíjející se a rozvojové země nebudou mít rozpočtový prostor k udržení těchto výrazných sociálních výdajů, které jsou již nyní nižší než ve vyspělých ekonomikách.

Nárůst nepokojů rok po pandemii

Dopady na zaměstnanost a nerovnosti tak vzrostou. Institucionální rámec a systémy sociální ochrany jsou křehké zejména v zemích jižní a jihovýchodní Asie, jako jsou Indie, Malajsie, Indonésie a Filipíny, ale také v zemích Latinské Ameriky. Nárůst ekonomických nerovností tak zřejmě podpoří zvyšování sociálních nerovností a dále oslabí nejzranitelnější socioekonomické skupiny.

Skrytou částí ledovce by mohlo být výrazné zvýšení politických rizik. Nárůst příjmové nerovnosti spojený s nespokojeností veřejnosti s vládami při řešení pandemie by mohl vést k růstu sociálního napětí. Podle Mezinárodního měnového fondu je nerovnost jedním z hlavních nositelů sociálních nepokojů, které se v průměru objeví rok po pandemii a mají výrazný vliv na ekonomiku. Ta by podle odhadů po roce a půl měla zůstat 0,25 procentního bodu pod předkrizovou úrovní.

Měkčí přístup USA

Výrazný podíl na růstu napětí mají i ochranářská opatření vlád či obchodní války. Za vlády amerického prezidenta Donalda Trumpa byly ostře sledované zejména zhoršující se obchodní vztahy USA s Čínou a Evropskou unií. Principy mezinárodního obchodu současného prezidenta Joea Bidena jsou v porovnání s jeho předchůdcem jiné. Trump upřednostňoval politiku America First založenou v mezinárodním obchodě na clech a dalších sankcích. Biden má trochu měkčí přístup, chce však čelit konkurenceschopnosti Číny a zavést nová pravidla na ochranu životního prostředí a pracovních sil. Politika USA je tak předvídatelnější a lze předpokládat větší spolupráci se spojenci v různých otázkách. Zahraniční politika USA by tak měla být transparentnější.

Čína se však bude také snažit posílit svou globální pozici. Zaměřuje se na Evropu jako na jeden z nejatraktivnějších regionů pro čínský obchod a investiční expanzi. Na jedné straně je Evropa otevřená využít výhody spolupráce s Čínou, na druhé straně ji znepokojují otázky lidských práv a pracovních podmínek v Číně. To zjevně také zabrzdilo investiční dohodu mezi Čínou a EU.

Zdroj: Coface