MMF: Vyspělé ekonomiky zaostávají za těmi mladými. Jedno plus a čtyři minus hospodářského výhledu

Nicméně skutečnost, že v pondělí 18. dubna – s poukazem na americký státní dluh – S&P změnila výhled ekonomiky USA ze "stabilního" na "negativní", má pravdivé jádro. Sděluje nám, že světová ekonomika míří k nestabilitě. A americké fiskální poměry jsou jen jedním z celé řady – a ještě mnohem horších – nebezpečí.

Ani horor, ani idylka

Není to hned zřejmé, začteme-li se do dubnové, zatím poslední, zprávy MMF World Economic Outlook. Jde o stejné povýtce optimistické čtení, jako bylo to lednové, navíc s nezměněnými čísly. Předpovídá opět solidní růst 4,4 procenta HDP pro rok 2011 a 4,5 v roce 2012. Objem světového obchodu vzroste prý o 7,4 procenta v letošním roce a 6,9 v roce 2012.

Inflace by rovněž měla být držena v přiměřených mezích; spotřebitelské ceny se v rozvinutých ekonomikách zvýší jen o 2,2 v roce 2011, a příští rok dokonce jen o 1,7 procenta. V rozvíjejících se (emergentních) ekonomikách je letos očekávána inflace 6,9 a napřesrok 5,3 procenta. Rozhodně žádný horor. Ani ráj. To na pohled...

Ale i povinně optimistický Outlook MMF konstatuje rozdílnou strukturu růstu. Dvourychlostní skladba globálního oživení doslova bije do očí. Rozvinuté země by totiž měly projít oživením jen mírným (růst 2,4 v roce 2011 a 2,6 procenta v roce 2012), zatímco rozvíjející se ekonomiky dosáhnou rekordního růstu 6,5 procent v letech 2011 a 2012. Vyspělé části Asie, v první řadě Čína a Indie, pak vyrostou o strhující 8,4 procenta.

Samotná tato nerovnováha je však základem všeobecné nejistoty. Také proto se zřejmě profesionální optimisté z MMF v jiném svém jarním (a jarém) elaborátu – ve Zprávě o globální finanční stabilitě – donutili k prohlášení, že od října 2010 se akutní "hrozby pro globální finanční stabilitu zmenšily". A tak zatímco se odjinud dozvídáme, že důvěra například českých anebo německých podnikatelů v ekonomiku již druhý měsíc za sebou klesá, MMF míní, že tato důvěra všude stoupá.

Kvarteto vykřičníků

Buďme však spravedliví. Polemika s optimismem se dá vyčíst přímo z textu MMF, a vůbec ne jenom z metafor nebo mezi řádky. Koncem dubna tak učinil i Martin Wolf, ekonomický analytik Financial Times, nositel Řádu Britského impéria a dlouholetý propagátor globalizace. Ve výčtu záporů dospěl ke čtyřem bodům:

1. Rozvinuté země se v žádném případě nevrátily k normálu. Rozpočtové deficity jsou nesplacené, měnová politika je krajně uvolněná, finanční sektor křehký (zejména v eurozóně).

Státy i domácnosti se dál zadlužují, hrozí krachy bank nebo i samotných států (anebo obojího). Navzdory měnovým a fiskálním stimulům je oživení v těchto zemích nanejvýš chudokrevné.

2. Zatímco se rozvinuté státy noří do problémů, rozvíjející se země přímo "hicují" nadměrným růstem a objemem úvěrů. V Asii a v Latinské Americe ekonomiky doskočily na úroveň výrazně vyšší, než jak to předvedly těsně před globální krizí. V Brazílii, Indii, Indonésii, Kolumbii a Turecku se objem úvěrů na hlavu od roku 2007 téměř zdvojnásobil.

Nejen tam za úvěry ručí stále stoupající ceny nemovitostí. Rozvíjí se tak další vlna podřadných, potenciálně nezajištěných hypoték, které v USA před čtyřmi lety vstoupily do dějin jako "subprime".

Zbývající dva "vykřičníky" najdete v článku na serveru Profit.cz

Aktualita pro rok 2026