3 dobré důvody, proč si neplést emerging a frontier markets
Silné výprodeje na rozvíjejících se trzích, které v polovině minulého roku spustilo varování amerického Fedu, že se monetární politika Spojených států brzy začne navracet do normálu, dokazují, že investoři o udržitelném růstu emerging markets nejsou zrovna pevně přesvědčeni. O to více by proto měli věnovat pozornost stále relativně novému fenoménu - frontier markets neboli okrajové trhy podle některých ekonomů v příštích letech strčí mnohé rozvíjející se trhy do kapsy.
Okrajové trhy jsou mnohdy vnímány jako součást rozvíjejících se trhů. Ve skutečnosti byste ovšem společné rysy těchto dvou "segmentů" dokázali spočítat na prstech jedné ruky. Následující tři rozdíly patří mezi ty vůbec největší, které od sebe emerging a frontier markets odlišují.
1. Rychlost a stabilita ekonomického růstu
Některé frontier markets ekonomiky rostly v posledních několika letech mnohem rychleji než emerging markets jako celek. Hospodářství okrajových trhů, které jsou z největší části tvořeny zeměmi Blízkého východu a vybranými africkými státy, navíc ve srovnání s rozvíjejícími se trhy, jakými jsou třeba země BRIC, poslední dobou vykazují mnohem stabilnější růst.
Přední světoví ekonomové očekávají, že tento trend bude pokračovat, především díky demografickým křivkám, které podle nich hovoří silně ve prospěch frontier markets. Lze navíc očekávat, že podporou pro okrajové trhy bude v následujících letech a desetiletích i rostoucí poptávka po širokém spektru komodit, které se na jejich území nacházejí.
2. Důvěra investorů v udržitelnost hospodářského růstu
Okrajové trhy, měřeno indexem MSCI Frontier Markets 100, loni investorům přinesly v průměru více než 23% zisk, zatímco rozvíjející se trhy podle indexu MSCI Emerging Markets v průměru o více než 4 % klesly. Z čeho tento do očí bijící nesoulad pramení?
Od okamžiku, kdy americká centrální banka loni v květnu poprvé upozornila, že by v blízké době mohla zahájit postupné utahování extrémně uvolněné měnové politiky (v polovině prosince k tomuto kroku skutečně přistoupila – pozn. red.), čelí emerging markets silnému odlivu investorů, kteří se ptají, zda je hospodářský růst rozvíjejících se trhů udržitelný i bez podpůrných opatření centrálních bank. Okrajové trhy naproti tomu žádné známky neobvykle velkého odlivu investičních prostředků nezaznamenaly, za čímž podle ekonomů stojí právě jinde ve světě nevídaný dynamický růst hospodářství těchto zemí.
3. Korelace s vývojem na plně rozvinutých trzích
Investoři často tvrdí, že se frontier trhům záměrně vyhýbají, protože skutečnost, že jsou tyto země prakticky nerozvinuté, je příliš velkým rizikem. Na jednu stranu jsou jejich obavy oprávněné, na druhou stranu však lze tuto nevýhodu vnímat též jako obrovskou přednost.
Zatímco ekonomiky rozvíjejících se trhů jsou úzce propojeny s ekonomikami plně rozvinutých zemí, a jsou tedy velmi citlivé na vše, co se v nich děje, frontier markets jsou vůči turbulencím rozvinutého a rozvíjejícího se světa imunní. Korelační koeficient rozvíjejících se trhů se ve vztahu k plně rozvinutým trhům pohybuje kolem 0,82, zatímco v případě frontier markets dosahuje pouze hodnoty 0,49 (1 znamená maximální korelaci). Okrajové trhy jsou tedy z hlediska své závislosti na dění v rozvinutém světě ve srovnání s emerging markets mnohem bezpečnější.
Navzdory všem argumentům, které ve prospěch frontier markets hovoří, je stále potřeba brát v potaz hlavní výtku, která se na ně snáší, a to již zmíněnou skutečnost, že se jedná o trhy nacházející se na samotném začátku ekonomického a mnohdy i politického rozvoje. Typickým příkladem rizikového faktoru může být inflace, která v těchto zemích nezřídka dosahuje až desítek procent.
Investoři by tedy sice v rámci geografické diverzifikace portfolia na okrajové trhy neměli zapomínat, na druhou stranu by je však s ohledem na jejich potenciální rizikovost měli považovat spíše za jistý druh alternativních investic.
Zdroj: BlackRock
