Tištění peněz: Proč to dopadne špatně? Jde o velký podvod na těch, kdo si spoří

Centrální bankéři argumentují nízkými výpůjčními náklady nově emitovaných vládních dluhopisů. Všeobecně nižší náklady na financování mají znamenat, že bude stačit nižší výnosnost projektů. Oslabení měnového kurzu má zlevnit domácí produkci, aby evropské zboží a služby šly konečně na odbyt.

Deflace jako riziko. Falešné?

Je to absolutní nonsens, protože s QE jsou spojeny jen krátkodobé benefity. Injekcemi likvidity lze dočasně snížit napětí na finančním trhu, dlouhodobá rizika jsou ale daleko vyšší.

Za největší riziko je nyní označována deflace. Ta je skutečně velmi nebezpečná a může vést k začarovanému kruhu a ekonomikám končícím v depresi. Hrozba proto musí být podle centrálních bankéřů eliminována dříve, než se projeví. To je ale zavádějící tvrzení.

Deflace, kterou nyní zažíváme, má mnoho tváří. Primárně byla tažena nižšími cenami ropy, které jsou globálním, nejen evropským fenoménem, a pro ekonomiku eurozóny - dovozce ropy - nejsou hrozbou, ale požehnáním. Navíc se ceny ropy již dost možná stabilizovaly, a lze tedy očekávat jejich vzestup.

O dlouhodobých důsledcích nekonvenčních opatření ale nikdo nemluví. Kdo za krátkodobé benefity v dlouhodobém horizontu zaplatí? Někdo musí, nelze jen tisknout peníze z ničeho. Zaplatíme my všichni ve formě znehodnocené měny snižující úspory a penze.

Měnové války

ECB se rozhodla spustit QE bez ohledu na to, zda ho občané eurozóny chtěli, nebo ne. Když Fed, BoJ a BoE po krizi z roku 2008 představily své nekonvenční programy, bylo jen otázkou času, kdy je bude následovat ECB. Jsme v éře soutěžení o znehodnocení měny. Vlády musejí devalvovat, aby popohnaly hospodářský růst prostřednictvím zvýšení hodnoty vývozu.

QE a tištění peněz je Pandořinou skříňkou. Jakmile se jednou otevře, není cesty zpět. Další QE bude řešením každého budoucího ekonomického problému. Euro se postupně změní v liru, protože QE neznamená reálnou tvorbu peněz. Jde o realokaci peněžních prostředků od věřitelů (domácností) k dlužníkům (státům). Dochází ke znehodnocování naspořených eur jejich duplikací a alokací nových eur do centrálních bank, které výměnou za natištěnou hotovost skupují nekvalitní aktiva od komerčních bank a vládní dluhopisy.

QE si klade za cíl, aby banky novou hotovost začaly půjčovat firmám, které vytvoří pracovní místa a dodají ekonomice produktivitu a přidanou hodnotu (zvýší se bankovní zisky, daně a bohatství všech). Banky to ale dělat nebudou, budou peníze držet, aby se jim zvýšila kapitálová vybavenost, a pak budou investovat do akciového trhu prostřednictvím fondů nebo jiných nástrojů.

ECB také doufá, že vlády díky úspoře na dluhové službě získají více peněz do rozpočtů, aby mohly ulevit z daní, čímž by podpořily ekonomickou aktivitu. To se ale také nestane, protože politici budou zbylé peníze raději utrácet na různé populistické sociální programy.

Konfiskace majetku

Peněžní systém ovládly entity se zvláštními zájmy. Jde o masovou konfiskaci bohatství směrem od penzistů a střadatelů k vládám a dalším subjektům. Možná jsme již přešli pomyslný monetární Rubikon, který může nakonec podrýt základní sociální aspekt kapitalistického systému, a sice že k prosperitě vede jedině tvrdá práce.

Chvíli potrvá, než to pocítíme. Ale může jít o krok, který otevírá dveře extrémistům a populistům. Definice "urgentní potřeby" se bude během času měnit natolik, až postačí jen malá záminka ke spuštění dalšího kola tištění peněz.

Jsme možná svědky toho největšího ekonomického podvodu na lidech. Součástí ekonomické analýzy nebude deflace, ale arogance, stupidita a loupež.