Murat Ulgen (HSBC): Africké země čeká další dekáda silného růstu

Mnoho investorů donedávna označovalo Afriku za poslední velkou příležitost – jako tu příští "velkou věc". Jak to dění v Egyptě a okolí mění? Nebo se tento pohled naopak potvrzuje?

Murat Ulgen (MU): V regionu zkrátka dochází ke změnám. Nemělo by to nijak změnit dlouhodobý pohled na africký kontinent ani na oblast, na kterou se zaměřuji, tedy na subsaharskou Afriku. Je pro to hned několik důvodů. Tento region, což platí o celé Africe, má velmi příznivou demografii. V subsaharské Africe jsou země jako Keňa, Uganda, Rwanda nebo Benin, kde počet obyvatel rychle narůstá – až tříprocentním tempem. V Ugandě by mělo v roce 2050 žít zhruba 100 milionů lidí. Tento výhled je jedním z důležitých pilířů pro optimistické výhledy. Ekonomové totiž spojují potenciál růstu v první řadě s dostupností pracovní síly – a to úzce souvisí s počtem obyvatel. Druhým kritériem je produktivita práce.

Vnímáte tedy více důvodů k optimismu. Který je podle vás ten další v řadě?

MU: Jde o zaostalé země, pokud uvažujeme rozšíření spotřebního zboží a služeb. Tedy s výjimkou zemí jako Jihoafrická republika. Ale většina těchto zemí je opravdu zaostalá v oblasti vybavení domácností, automobilů v osobním vlastnictví, finančních produktů a služeb jako pojištění. A právě kombinace rychlého růstu populace a malého rozšíření zboží a služeb je zásadním faktorem. Proto si nemyslím, že by se teď ten výhled jakkoli měnil.

Jednou věcí je potenciál, druhou události, které ho mohou zhatit. Hrozí, že se bouře ze severu Sahary přehoupnou na jih od ní a že potenciál, o kterém mluvíte, v krátkodobém horizontu zadusí? Mnohé země, například třeba Keňa a Uganda, jsou politicky nestabilní.

MU: S tím bych úplně nesouhlasil. Nedávno (v březnu) byly v Ugandě volby – a byly velice transparentní. V dubnu pak proběhly volby v Nigérii, a od doby, co se země stala skutečně demokratickou, šlo o ty nejlepší. I proto si myslím, že se věci zlepšují. Důležité je, aby se dařilo budovat demokratické instituce, aby se zvyšovala transparentnost při předávání moci, a aby se dařilo organizovat bezproblémové volby. Příklady toho, že to jde, se objevují. Proto se toho, na co se ptáte, nebojím. Čím více se v regionu subsaharské Afriky budou objevovat příklady bezproblémových voleb a toho, že se daří budovat demokratické instituce, tím více region budeme chápat a vnímat z tohoto úhlu.

Manažer fondu měsíce: Afrika má investiční příběh v genech

V jednom komentáři Financial Times se nedávno objevila myšlenka, že je Afrika, myšleno průměrná africká země, dvacet let za Čínou. Jinými slovy, Afrika by za dvacet let mohla být tam, kde je teď Čína. Jak pravděpodobné vám to přijde?

MU: To je velice těžké vyčíslit. Můj kolega zabývající se globálním výzkumem vypracoval studii, v níž se zaměřil na svět v roce 2050. Šlo o to zjistit, které země se na pomyslném globálním žebříčku posunou výrazněji kupředu. A z výsledků této studie vyplývá, že by mělo mimo jiné jít o Jihoafrickou republiku. To není až tak velké překvapení – JAR je členem skupiny G20 a nově i skupiny BRIC. Nicméně, kolik let bude trvat, než se jedna země s druhou bude moci srovnávat, je těžké říci.

Čína ekonomicky kolonizuje AfrikuZaměřme se tedy na něco, co je snad snazší předpovědět – hospodářský růst. V předchozí dekádě byl vcelku robustní, a také dnes mnohé země rostou poměrně rychle. Co se tedy čeká?

MU: Výpočty růstu se zaměřují v první řadě na dostupnost pracovní síly. V Africe přitom máte mnoho zemí, kde by počet obyvatel mohl růst o 2, možná až 3 procenta ročně. Jistě, je potřeba vytvářet pracovní příležitosti. Ale berte to tak, že pokud je pracovní síla dostupná, pokud počet obyvatel roste o 2 procenta a vy přidáte investice a správnou alokaci kapitálu, pokud se tak podaří zvyšovat produktivitu práce, pak není jediný důvod, proč by růst těchto zemí nemohl být trvale udržitelný. A tento růst by mohl přesáhnout každý rok 5 procent.

Existují dobré příklady, třeba Uganda, kterou už jsem zmínil. Přitom pokud stát roste pěti-, šestiprocentním tempem za rok a po dobu deseti nebo dvaceti let, znamená to zásadní změnu. Základy pro to, aby něčeho podobného dosáhly, mají mnohé africké země. Platí to zejména o dostupnosti pracovní síly. Jde jen o to, aby udělaly správné investice, které umožní zvýšení produktivity.

Vraťme se ještě jednou ke krizi. Do jaké míry změnila pohled Afričanů na Západ a jeho recept na hospodářský úspěch? Ovlivnilo to nějak víru v Západ, v západní firmy?

MU: To si nemyslím. Víte, já se v regionu pohybuji. Možná ne tak často, ale i tak mám o něm vcelku dobré ponětí. No a kamkoli jsem zamířil, tam jsem potkal otevřené, podnikání nakloněné a přátelské lidi. Proto si to nemyslím. Navíc, v subsaharské Africe podnikají silné mezinárodní společnosti. A i proto jsem přesvědčen, že podobná generalizace tak neplatí.

Afrika: Jak vsadit na zapomenutý kontinent

Několik zemí, které jsou nebo by mohly být pro zahraničního investora zajímavé, jsme zmínili. O většině z nich se už ví. Je tu země, o níž se neví, a která je přitom atraktivní – země, kterou byste třeba označil za černého koně?

MU: Ze zemí, které jsem procestoval, se například příliš nemluví o Tanzanii. Je to obrovská země; má nerostné suroviny – ropu a zemní plyn; lidé tam jsou velmi otevření; a má i díky tomu značný potenciál pro rozvoj turismu. Jde prostě o rozvíjející se zemi, kde je patrný pokrok. A zmínil bych také Ugandu. Tam jsem byl nedávno. Je pravda, že ta už je na pomyslném radaru – ze zahraničí tam proudí hodně investic. Proto bych asi řekl, že Tanzanie je v tomto smyslu velmi zajímavé místo.

---

Celý rozhovor s Muratem Ulgenem odvysílá Rádio Česko Český rozhlas ve čtvrtek 21. července v pořadu Studio Česko, který začíná po zprávách v 15:30.