Turecko se vrací znovu na scénu v podobě investiční příležitosti
Turecko přežilo desetiletí uvolněné fiskální politiky i vysokou, chronickou inflaci. V posledních letech přistoupilo k řešení většiny strukturálních problémů a výsledkem je průměrný roční růst ve výši 6% HDP mezi lety 2002 a 2009.
Globální recesi se ale ubránit nedokázalo. Během prvního čtvrtletí 2009 poklesl HDP o 14,3% a nezaměstnanost vyskočila na 16,1%. V srpnu míra nezaměstnaných dosáhla 15,6%. Turecká lira zůstala i přes vysoký deficit běžného účtu relativně stabilní, alespoň ve srovnání s předchozí krizi, která vznikla v důsledku vysokých úspor obyvatelstva v jiných měnách. Devizové rezervy centrální banky jsou ale na rozumné úrovni a bankovní sektor ukázal, že je nejen stabilní, ale v prvním pololetí roku 2009 vykázal dokonce rekordní zisky.
Mnohé země byly přinuceny během krize snižovat zadlužení finančního sektoru i průmyslu. Země s nízkým veřejným dluhem však měly více prostoru pro stimulaci ekonomické aktivity prostřednictvím fiskální politiky. Výhoda Turecka spočívá v silném bankovním systému, nedotčeném toxickými aktivy, i v nízkém veřejném dluhu (39% HDP). To umožnilo vládě provádět expanzivní politiku.
S tím, jak se obnoví růst světové ekonomiky, má Turecko nejen šanci vrátit se z drtivého propadu zpět, ale vykazovat udržitelný a rychlejší ekonomický růst v porovnání se zeměmi Evropy, Středního východu a Afriky.
Důvody jsou následující:
Populace roste mírou 2,3% ročně a jen 15% obyvatel je starších 60ti let. Průměrný věk dosahuje 28 let. To představuje solidní základ pro rychlý a udržitelný hospodářský růst.
Zadlužení domácností je stále velmi nízké. Také poměr bankovních půjček k depozitům ve výši 39% představuje nízkou úroveň. Spolu se zdravým bankovním systémem to představuje velký potenciál pro růst ve chvíli, kdy se obnoví důvěra.
Posun paradigmatu. Domácí politická scéna je stabilní. A měla tak zůstat i po volbách v červnu 2011. Navíc lokální trhy se ukázaly jako relativně odolné, stejně tak turecká lira už nepatří k přiliž volatilním a zranitelným měnám a vděčí za to především silnějšímu finančnímu systému.
Inflace zůstává potlačená, meziročně je nyní na úrovni 5,33%. Centrální banka snížila úrokové míry na historická minima a naznačila, že nízké hodnoty zachová v roce 2010 a možná i v roce 2011. V roce 2009 se tak turecké státní dluhopisy začaly poprvé obchodovat s jednociferným úrokem. Prostor pro další efektivní opatření prostřednictvím strukturálních reforem a privatizace je otevřený.
Z geopolitického pohledu se Turecko stává důležitým energetickým koridorem mezi Ruskem a Společenstvím nezávislých států (9 z 15 bývalých republik Sovětského svazu) a Středomořím. Turecko je na jedné straně členem EU, na straně druhé roste jeho význam na Středním východě jako muslimské demokratické země.
Náš základní model počítá s tím, že nízká inflace a úrokové sazby zůstanou na těchto úrovních i v roce 2010. Tato situace nahrává sektorům jako je spotřební zboží a služby, které nejsou v kategorii každodenní spotřeby, nemovitostní trh, pojišťovnictví a bankovnictví.
Na jednu stranu může domácím investorům chybět odvaha k investicím na akciových trzích a to zejména díky dekádě, kdy mohli inkasovat vysoké reálné úroky z instrumentů nesoucích pevný úrok nebo i bankovních depozit. Pokud prostředí s nízkými sazbami vydrží, část peněz z těchto úspor se přesune na akciové trhy, zejména do titulů s vysokou dividendou.
Rizika
Volby v roce 2011 by mohly přinést riziko odklonu vlády od ekonomických priorit země ve prospěch populistických opatření.
Turecko potřebuje střednědobý ekonomický směr, který bude postupně naplňovat fiskální reformy. Pokud by se tohle nepovedlo, výsledkem může být ztráta důvěry, vytlačení soukromých investic vládními a omezení ekonomického oživení.
Hlavní riziko pro turecké akcie představuje případný rychlý a celosvětový nárůst úroků. Potom by Turecko mělo sazby přizpůsobit, aby vyrovnalo prémii za riziko.
