Záhadný investor ovládá trh s cínem

Jeden fond má cenné papíry na více než 90 procent veškerého fyzického cínu. Tržní pravidla stanovují, že nad touto hranicí musí kupující na požádání poskytnout komoditu za hotovost bez příplatku.

Průmysloví odběratelé doslova zuří, když na spotovém trhu platí až 730 USD za tunu cínu. To je více, než tříměsíční futures kontrakt. Proto namítají, že takovéto ovládání trhu by nemělo být povoleno.

Stav, kdy spotové ceny jsou nižší než forwardové ceny, je považován za normální, kvůli úrokovým nákladům, nákladům na skladování a pojištění. To co se děje dnes je náznak toho, že je očekáván nedostatek na trhu.

Tradeři také prohlašují, že ceny jsou příliš nafouknuté a jindy zase padají do extrémních minim, protože dominantní pozice poškozuje likviditu na trhu a deformuje ceny.

„Je to směšná situace, když není zjevně nedostatek cínu a burza s kovy odmítá přiznat, že by se dělo něco špatného,“ říká jeden z traderů.

Spekulace na růst

Proč by tedy měl jeden z hedgových fondů zájem o to shromažďovat cín, když jsou ve světě enormní zásoby?

V současnosti se obchoduje kontrakt s dodáním za tři měsíce za 14 000 USD, což je 40-ti procentní nárůst po loňském 35 % propadu.

Ale záhadný kupující je stále přesvědčen, že cena této komodity bude růst.

Čína, největší spotřebitel cínu, letos již zdvojnásobila spotřebu. Podle posledních dat se importy tohoto kovu za posledních osm měsíců zdvojnásobily na 18 222 tun.

Druhý největší světový producent cínu, PT Timah, odhaduje, že světová spotřeba vzroste tento rok o 7% a akcie společnosti již tento rok vyrostly o 99%.

Globální poptávka po tomto kovu, sloužícím především k pájení a vyrábění cínových plechovek, by měla letos vzrůst na 300 000 tun.

Ředitel společnosti Timah, Wachid Usman, věří, že poptávka bude příští rok tažena Čínou, Koreou a Japonskem – což není překvapující.

Před týdnem zvýšila Macquarie Bank odhad ceny cínu na rok 2010 o 6,9 procenta na 15 120 USD za tunu – jako důvod uvádí silnější oživení v Číně.

Produkce cínu

Na druhou stranu Indonésie, největší producent cínu, tvrdě zakročila proti nelegální těžbě a mnoho lidí kvůli tomu bylo v říjnu uvězněno. Cynikové namítají, že postranním úmyslem těchto zásahů bylo omezit nabídku a zvýšit tak pro Indonésii exportní ceny. Záhadný kupce cínu v to jistě taky doufá a věří, že současné přebytky na trhu nebudou dlouhodobě.

Neil Buxton, ředitel poradenské společnosti GFMS Metals Consulting, věří, že fond hraje riskantní hru, která dříve nebo později skončí. Sám k situaci s cínem říká: „Je jednodušší takto spekulovat s cínem než mědí či hliníkem, protože ty by byly příliš drahé. Ale nemusí se to vyplatit, pokud burza s kovy stanoví podmínky, které nebudou pro danou pozici výhodné. Je pochopitelné, že tradeři jsou znepokojení, ale dle mého názoru je to jen krátkodobá otázka a poměr spotových a termínových cen se dostane do normálu. V současnosti je to dobré pro prodejce, ale ne pro kupující – i když to se změní.“

Londýnská burza s kovy (LME) věří, že není důvod nějak zasahovat a obchodování stále pokračuje.

„Tradeři si stěžují, protože to považují za špatné,“ říká jeden v vysoce postavených činitelů na LME. „ Ale než aby si to přiznali, raději říkají, že s trhem je něco špatně. Budování pozice fondu není žádným tajemstvím, protože o trhu zveřejňujeme spoustu informací. V žádném případě to tedy nedeformuje trhy.“

Ať už se jedná o dominantní pozici jednoho fondu, která způsobuje nedostatek, nebo se jedná o rostoucí poptávku z Asie - LME zcela ignoruje fakt, že kov, jehož nabídka je nad světovou poptávkou, je uměle předražený.

Zdroj: Telegraph