Leoš Mareš: Držím se svýho kopyta, protože jsem v tom dobrej. Svět se ale řítí do průšvihu

Mluvíme spolu krátce po českých prezidentských volbách. Dopadly tak, jak jste si přál?

Vysílám v rádiu v České republice, kde jsou tři miliony voličů Miloše Zemana a dva a půl milionu voličů Karla Schwarzenberga. A my je potřebujeme všechny (smích). Ale vážně, podle mě je nejdůležitější, aby se národ semknul a dělali jsme něco pořádného, nějaký pořádný výkon.

Kdy jste vydělal svoje první peníze?

Dostával jsem od rodičů pětikorunu týdně. Tehdy větší mince nebyly a já je dával do takového plastového prasátka, kam mince ani pořádně nešly protlačit a otevřít ho šlo jedině nožem – rozříznout mu břicho –, takže nešlo tajně vybírat. Spořil jsem tím pádem skoro osm let. Když jsem prasátko otevřel, tak tam bylo, co si pamatuji, asi sedm tisíc korun, což pro mě tenkrát bylo něco jako dneska půl miliardy.

A to jste neměl nutkání ho otevřít dříve?

Ne, jsem držák. Prostě jsem si řekl, že neotevřu, a vydržel jsem spořit docela dlouho.

Dnes jste spíše dlouhodobý investor, řekl bych. Ale co skutečné příjmy?

Od šestnácti let jsem finančně samostatnej. Začal jsem pomáhat u svý mámy v baru, bral sto korun denně a z toho jsem si platil veškerý náklady, třeba lístky na autobus, kolu v hospodě nebo bramboráčky. V osmnácti jsem začal chodit na diskotéky, což je relativně pozdě, ale spíš, než abych tancoval, jsem diskotéky sám dělal a z peněz si platil kolej a lístky na vlak. Začal jsem taky přispívat domů. Od sedmnácti a půl jsem už od nikoho nedostal ani korunu a všechno jsem si vydělal. Jsem na to určitě pyšný, ale zase to není, myslím, nic výjimečného – takových nás je spousta. Dostal jsem prostě příležitost vydělávat prací relativně brzo a využil ji.

Jeden můj kamarád – investor – mi jednou řekl, že nejdůležitější je vydělat první milion, protože když ho vyděláš, další už jsou jednodušší a rychlejší. Souhlasíte s tím? Je to váš případ?

Já si to nemyslím a není to můj případ. Je to o konkrétním člověku. Když lidi mají talent a tah na bránu, tak to dokážou vydělat za jakýkoli situace. To jsou lidi v byznysu, který prodělají třeba úplně všechno, ale odrazí se a vydělají peníze zpátky. Jasně, když už člověk nějaký peníze má, zjednodušuje to situaci, třeba v investování. Nejdůležitější ale je, jaký se člověk narodí, moc se to naučit nedá. Podívejte se třeba na Bolta – ten taky neběhá stovku dobře proto, že měl skvělýho trenéra. Normálně běhá bos ze sámošky za 10,5, trenéři mu jenom trochu pomohli.

Češi rádi používají obrat, že je někdo "za vodou". Co si pod tím pojmem představíte? Kolik to je pro vás?

Osobně takovou metu nemám. Mám zkušenosti a znám hodně lidí kolem, kteří vydělali hodně peněz, protože to uměj. Nedávno jsem viděl film Obchodník se smrtí, kde je pěkná pasáž, kdy manželka obchodníka se zbraněma přemlouvá svýho manžela: "Už to nedělej, už máš dost!" Jeho odpověď: "Ale já to chci dělat, protože jsem v tom dobrej." Lidi prostě cítí, že jsou v něčem dobrý, a proto je to baví a pohání dál. A proto nějaký "za vodou" neexistuje.

Jak a co učíte svého staršího syna o penězích? Jak mu vysvětlujete jejich podstatu?

On už se relativně dobře orientuje v tom, co je deset, a co je sto. Horší to má s těmi velkými řády. Je vtipný, když dítě chce říct velkou částku a začne něco ve stylu "sedm sto čtyřicet milion". Sám už si vydělává, protože se mnou moderuje v rádiu. Musel jsem ho nějak motivovat, jeho honorář je "vyplácen" ve stavebnicích Lego. Už ví, že jedna stojí třeba 130 Kč, jiná 350 Kč, některá 1 300 Kč, takže ví, že za malé natáčení dostane tu malou, ale když třeba přijde desetkrát točit, bude mít na nějakou větší. Snažím se mu taky vysvětlit, že když má těch 130 Kč, tak má možnost volby, protože si za ně může koupit lístek do kina, malé lego nebo jídlo v restauraci, ale určitě ne všechno najednou.

A když vás vidí platit kartou?

Říkám mu, že nic není zadarmo, že ty peníze, které z toho vylezou, jsem někde při moderaci na druhý straně republiky vydělal. Své děti se snažím hlavně nerozmazlovat, proto dostávají dárek, jen když mají svátek a narozeniny nebo na Vánoce. Můj přístup občas nahlodá babička, která mu zrovna nedávno dala k narozeninám kytku, kde bylo sedm srolovaných stokorun. Já bych mu peníze určitě nedal, kromě kapesného 50 Kč týdně, které si může spořit. Vy jste nějaký peníze dostal? Kolik vám je?

Třicet osm a peníze jsem taky žádný nedostal, od osmnácti pracuju.

To jsme na tom skoro stejně, mně je třicet sedm. Hodně lidí říká, že musí zabezpečit svoje děti. Tak to ale vůbec nevidím – postarám se o svoje rodiče a matku svých dětí, ale to je všechno. Dětem zaplatím školu se vším všudy, to je jasný, a možná na začátku bych jim pomohl s bydlením. Žádný auto, žádná hotovost.

To bych jako váš syn nadával. Taťka má garáž plnou sporťáků, a já žádný auto nedostanu, abych mohl balit holky, ani jedno!

Je to fakt hodně demotivující. Jak chcete přesvědčit teenagera, kterej má od táty statisíce na účtu a trojku bavoráka, že je super jít na měsíční brigádu a vydělat si osm tisíc? To prostě nejde. Ještě si možná dovedu představit, kdybych měl dceru. Z principu to mají ženský trochu jinak, protože když zrovna nemají v krvi kariéru a podnikání, tak mohou – nemusejí, ale mohou – smysl svého života vidět úplně jinde, třeba ve výchově a zabezpečení rodiny. To plně respektuju. Vezměte si třeba pojem zlatokopka.

Myslíte zlatokopku z Rytmusovy písničky?

Podle toho klipu si lidi myslí, že je to holka, která se vystaví na bar a chce sbalit bohatýho hokejistu, ale původní význam zlatokopky je úplně jiný. Vychází z anglického "golddigger", což byly dívky, které byly připravovány na život se zabezpečenými muži. Měly dobré vzdělání a všeobecný rozhled. Možná se to dá přirovnat k výchově v rodinných školách. Například Jackie Kennedyová, manželka JFK – byla zlatokopka; měla školu, která ji měla připravit na roli reprezentantky budoucího manžela. Sice to byla jiná doba, ale tyto dívky se učily v exkluzivních školách filozofii, hrály na hudební nástroje, uměly se starat o domácnost, ale také třeba znaly účetnictví a uměly dohlížet na domácí finance.

Vím, že jste se nedávno vrhl do aktivního investování. Jak jste se k tomu dostal? A jaké máte výsledky?

Mám dvanáct let stejný telefonní číslo a pořád mi zvoní telefon a někdo mi nabízí možnost nějaké super investice, zhodnocení peněz. Já to třeba zvednu a řeknu jim, zavolejte mi za rok, a někteří fakt přesně na den za rok volají znovu s nabídkou investice. Mají mě asi v elektronickým diáři.

A co vám nabízejí? Kam vám radí investovat?

Většinou nějakou neodkladnou super investiční příležitost, většinou akcie. Delší dobu jsem odolával, ale pak jsem na nějaký svý moderaci potkal lidi z makléřské firmy BOSSA a začal se o to aktivně zajímat a investovat. Přece jen mám ekonomické vzdělání, takže kdybych nebyl moderátor, asi bych dělal něco v oboru, protože mě to pořád zajímá.

Byl byste třeba šéf PR oddělení, když máte nadání věci prezentovat?

To dělá každý nedouk. Spíš bych školil lidi, to by mě asi bavilo nejvíc.

Pojďme zpátky k vašemu online investování. Do čeho přesně investujete?

Všechno začalo soutěží na našem rádiu, která byla právě pro aktivní online investory. Když dělám soutěže, chci je dělat pořádně, a proto musím vědět, o co se přesně jedná. Nestačí mi nějakej mail s otázkama, kterej mi přepošle obchodní oddělení. Tady to všechno začalo, hodně mě to zaujalo.

Co vás na investování tak chytlo?

Třeba nemovitosti mě už moc investičně nebavěj, doba se změnila. Při investování na internetu mi přišlo, že jde o zajímavej poměr potenciálu zisku při adekvátní míře rizika, což mi vyhovuje. Navíc mě dost zaujala nabídka firmy BOSSA – když si dáte na investiční účet půl milionu, dostanete iPad a hezkou analytičku – brunetku – k tomu.

Normální člověk ale od online brokera analytičku jako bonus nedostane.

To není pravda, právě že každej.

A do čeho jste začal investovat?

Všichni mluvili o tom, že zlato je strašně nahoře, takže by měli lidi zkusit stříbro. Můj známý mi taky radil, ať ho nakoupím. Ten ale na rozdíl od mě kupuje stříbro fyzicky. Jak asi víte, cena kilogramu stříbra je nepoměrné nízká vůči kilogramu zlata. Ale proč vám to říkám. Nedávno se mu stalo, že jel ve svým Bentley a měl plnej kufr cihel stříbra za několik milionů, ale cestou Husákovým tichem do něj narazila stará škodovka. V pohodě storka, ne?

Jasně, to se bude dobře číst. Co se stalo, když přijela policie?

Už to, že stodvacítka nabourá tak drahou limuzínu, je neuvěřitelná představa, ale teď ty policajti ještě viděli otevřený kufr plný stříbra. A hlavně to viděl ten chudák se škodovkou, celej vyjukanej, koho to vlastně naboural, jestli to třeba není nějakej mafián, kterej ho sejme bejsbolkou. Navíc policie nevěděla, co s tím má dělat. No nic, tenhle známej kupuje stříbro fyzicky, že se všechno zhroutí, banky a podobně, a že to jediné bude mít nějakou cenu. Já to až tak apokalypticky nevidím, beru stříbro jako investici.

Jak vaše první investice do stříbra dopadla?

No, moc dobře jsem nenakoupil, navíc na podzim byly docela velký propady, ale stačil jsem to zavřít a prodělal jen pár tisíc. Teď jedu směnný páry, třeba EUR/USD. Baví mě měny sledovat, vyhodnocovat zprávy nebo naslouchat svojí analytičce. A snažím se na základě toho obchodovat.

Jak často trh sledujete?

Jednou, dvakrát denně se na to podívám, nejsem žádnej "fejsbukář".

Podle mého názoru je forex jako ruleta v kasinu. Jste tváří jedné velké sítě kasin v Česku. Není tam nějaká spojitost?

Tváří sice jsem, ale že je forex gambling, v tom bych s vámi nesouhlasil. Samozřejmě, určitá hravost v tom je, ale pořád je to věc, kterou lze ovlivnit znalostmi a zkušenostmi. Gambling má minimálně v Evropě negativní podtext, v USA se na to dívají trošku jinak, v Asii úplně jinak. Třeba v Macau, kde jsem byl nedávno.

Šel jste si zahrát? Macao je ráj gamblerů, asijské Las Vegas.

Zkusil jsem to, ale hlavně jsem se díval, teda spíš zíral, jak tam hrajou. To, co se tam děje u bakaratových stolů, je neuvěřitelný. Minimální sázka je u normálních stolů 3 000 hongkongských dolarů, což je přibližně 300 eur, což je dost na to, že hra trvá minutu. A hrajou to tam celý rodiny i s babičkama, Asiati jsou v tomhle neuvěřitelný. Prohrajou dvacet tisíc eur za půl hodiny, zvednou se, pořád brebentěj a jdou domů.

Co kromě měn máte ještě v portfoliu?

Umořil jsem všechny dluhy a investuji reálné peníze. Mám nějaké investice do start-upů, malých podnikatelských projektů v moderních technologiích, jako jsou aplikace do chytrých telefonů.

Jak tedy vypadá váš koláč investic. Auta do toho nepočítejte.

50 % v nemovitostech, 20 % hotovost a 30 % podnikání a investování online.

Mluvíte o podnikatelských projektech. Lidé za vámi přijdou, protože vědí, že máte peníze, a chtějí peníze na byznys?

Je to úplně jinak. Když mi někdo něco nabízí, tak do toho většinou nejdu. Sám si vybírám, ale hlavně se držím svého kopyta.

Jste moderátorská stálice velkých českých reality show. Těch už byla celá řada, ale stále si myslím, že se do světa šoubyznysu nemá normální člověk šanci dostat.

Proč ne? Když chce, tak to dokáže.

Ten svět je opanován Michalem Davidem, Helenou Vondráčkovou a spol., nebo ne?

Slyšel jste Helenu Vondráčkovou zpívat? Myslíte si, že neumí zpívat?

To ne, Helena Vondráčková zpívat určitě umí, stejně jako Gott. Jen jich je v médiích podle mě až moc, zatímco noví talentovaní lidé nedostávají šanci. Viděl jsem to na vlastní oči, když jsem tři roky dělal pro Českou televizi. Ta zabíjela jeden talent za druhým.

Jste zbytečně tvrdej. Jsem přesvědčenej, že se kvalita nakonec vždycky prosadí.

Viděl jste hromadu talentů. Nebyli tam lidé lepší, respektive stejně dobří jako Vondráčková nebo Gott? Jejich nástupci?

Kdyby tam byli, tak se prosadí. Tvrdit, že jsem skvělej, ale nedali mi šanci, je ubrečenej alibismus. Když něco milujete, děláte pokroky a máte touhu po opodstatněném cíli, tak se prosadíte. Televize a rádia fakt nemají, koho by tam dávaly, a pořád hledají dobrý nový zpěváky, moderátory a kapely.

Neberte to jako závist nebo zášť, ale neopanoval to Mareš?

Efekt sněhové koule samozřejmě funguje. Některé posty jsou obsazené, to je v každém byznysu. Nicméně cesta, aby se člověk dostal na nižší post a stoupal, je otevřená vždycky. Abyste se třeba dostal na moderaci pořadu, který sice není v prime timu, ale dá se z něj dostat výš.

Já jsem měl pořad v 9:50 dopoledne v neděli na Primě.

No vidíte, z toho se můžete posouvat. Když budete dobrej, tak vám jednou dají prime time. Na poradách sedí v rádiích a televizích lidi, který pořád řešej, koho tam daj.

Ale oni jdou na jistotu, bojí se zariskovat, takže vyberou radši vás.

To je často pravda. Vědí, že budu připravenej a odvedu kvalitní výkon.

Kdy si myslíte, že v moderování na profesionální úrovni přijde vrchol, kdy se lidově řečeno "okoukáte" nebo "oposloucháte"?

Ty lidi to nemusejí poznat, nesmíte se na ně zlobit. Řeknu to na příkladu: Nokia je etablovaná značka a myslíte si, že je moment, kdy můžete říct, aby to už zavřeli, že už nikoho nezajímaj? Taková situace přece neexistuje, ta se musí vyvinout z nabídky a poptávky. Jenom zákazníci vystaví stopku.

Hodně celebrit je známo tím, že miluje hotové peníze – cash. Rytmus nosí po kapsách tisíce eur, miliardář Babiš nedávno rozhazoval v Kazmově One Man Show sto tisíc korun. Kolik máte teď u sebe v hotovosti?

Mám asi patnáct set. Když mám u sebe víc peněz, mám hned větší chuť je utratit a udělat někomu radost.

Na jedné straně je vydělávání a investování peněz, na druhé jejich utrácení. Myslím si, že jste odborník na slovo vzatý i v tom druhém, tedy "jak to utratit". Auta, luxusní domy, oblečení – kdy jste se zatím nejvíc plácnul přes kapsu, udělal si nejdražší radost?

Asi byt. Měl jsem limit X peněz, kouknul jsem se na byt, který stál tři čtvrtiny X. Makléř říká: "Pane Mareš, ten byt je ale pro vás malej. Nechcete se podívat na větší byt nahoře? Ten stojí trojnásobek X." Tak jsem tam přišel a řekl jsem, že ho beru.

Takže máte rád impulzivní nakupování?

Nejsem sebevrah, ale když se mi něco líbí a chci to, tak necouvnu a jdu do toho. Sice jsem za byt dal 3X, ale měl jsem dobře spočítané, že při případném prodeji dostanu ty peníze zpátky, což se taky nakonec stalo.

Stále jsme ještě na prahu roku 2013. Co od něj čekáte, a to jak ve své branži, tak ve společnosti a ekonomice obecně?

Užívám si každý den. V Česku někde něco řeknu do mikrofonu, za to mi někdo pošle virtuální číslo nekryté zlatem na můj účet v bance a to číslo se tam přičte. A v Macau proženu starou dobrou kartu terminálem a systém funguje, pecka. Za virtuální číslo mi najednou uvařej jídlo, nalejou panáka, ubytujou mě v hotelu. Někam se to celý žene a nemůže to dopadnout dobře, ani nevím, jak dlouho to je udržitelný. Jelikož jde o všechno, lidi udělaj všechno pro to, aby se to udrželo. A jelikož o tom rozhodují lidé, kteří v tom mají svoje prachy a majetek, je šance, že se jim to povede.

Osobně si myslím, že časem dojde k jednomu masivnímu přerozdělení majetku, protože menšina lidí vlastní většinu světového bohatství. Možná to tak trochu začalo, světoví ultraboháči raději pro jistotu dobrovolně odevzdávají část majetku, třeba do nadací. Co neodevzdají, to jim řada států dost šílenými daněmi stejně brzy vezme.

Je to možný, ale nikdo to přesně neví. Myslím si, že svět potká nějaká bezprecedentní situace. A nebude to nic příjemnýho, vůbec se na to netěším.

Kdy se to stane?

V budoucnosti.

To je kdy?

To je v čase od teď, co přijde.

Baví vás ještě každý den tak brzy vstávat na ranní show Evropy 2?

Stále mě to baví, už je to skoro patnáct let. Jak stárneme, řešíme i jiný témata. Patrik třeba teď čte "Pět tisíc let dluhů" nebo "Co nesmíte vědět". Nedávno mu jeho bankéř, když vyjednával úvěr, přiznal, že 75 % peněz, který mu půjčujou, je virtuálních, že nejsou krytý opravdovejma penězma. To ho dost rozhodilo.

To je v podstatě pravda. Banky používají finanční páku – vkladů mají třeba jednu miliardu, ale na druhé straně mají rozpůjčovány miliardy tři.

Takže se nesmí stát, aby všichni lidi chtěli najednou vybrat svoje peníze.

Leoš Mareš (1976) Český moderátor a zpěvák, který dlouhodobě uvádí ranní show v rádiu Evropa 2. Moderoval zábavnou show Talentmania, pěveckou soutěž Česko Slovenská SuperStar, Česko hledá Superstar, soutěže Big Brother nebo X Factor a v minulosti hitparádu Eso. Je rozvedený a má dva syny.

Rozhovor byl připraven pro Investiční magazín.