Příběh jako ze City: Se šéfredaktorem Investičního webu nejen o finančních médiích

Celý život se zabýváte investicemi. Jaká byla vaše největší dosavadní investice?

Mojí největší životní investicí bylo rozhodnutí odjet studovat do Spojených států. Zaprvé jsem viděl úplně jiný studijní model, a zadruhé jsem tehdy pracoval pro jednu americkou investiční banku. Naráz jsem tak poznal dva zcela odlišné světy. To všechno v idylických podmínkách Kalifornie – dopoledne jsem chodil do školy, potom jsem pracoval a k večeru surfoval. Skutečný "California dream".

U nás jste ale předtím čtyři roky působil jako investiční makléř. Neměl jste se špatně.

Ano, začínal jsem jako burzovní makléř. Byl jsem vlastně mezi prvními, kteří u nás měli licenci na obchodování na pražské burze. Tehdy to bylo jako v amerických filmech – pravý burzovní parket, křičící makléři, všude jsem tahal obrovský mobil jako Michael Douglas alias Gordon Gekko v kultovním filmu Wall Street. Mělo to své kouzlo.

S čím jste se vracel ze Států?

Věděl jsem, že chci změnu. Chtěl jsem učit, protože titul MBA, který jsem v USA získal, je o praktických zkušenostech. Ty jsem chtěl předávat dále. Vadilo mi, jak je u nás chabá úroveň finanční gramotnosti; de facto se nevyučovala, o přesahu do investování nemluvě. A přiznejme si, že ani dnes spousta lidí pořádně nechápe třeba rozdíl mezi kreditní a debetní kartou.

Chtěl jste tedy z pozice investičního profíka přejít do role akademika?

Ano, i když ne stoprocentně. Dále jsem pracoval jako privátní bankéř, ale jeden den v týdnu jsem učil podnikové finance a kapitálové trhy na PB – Vyšší odborné škole. To mě změnilo. Ale pak přišla finanční krize, která v investování překopala pravidla hry. Říkal jsem si, že všechny ty knížky, co mám doma v knihovně, můžu vyhodit a že vlastně nemám podle čeho učit. Učebnicové poučky se otřásly v základech a moje zkušenosti byly zralé na revizi. No a v té době vznikl zpravodajský kanál ČT24, kam jsem začal chodit komentovat, co se děje na burze. Vždy jsem vedení televize říkal, že to za těch pár minut nestihnu všechno říct, a začal jsem uvažovat o tom, že bych chtěl mít vlastní pořad. Tehdy byla ČT otevřená novým projektům, takže mi řekli, ať přijdu s konceptem, že se uvidí. Tak vznikl Investorský magazín, kterého se nakonec natočilo okolo sto padesáti dílů.

Ve své době patřil Investorský magazín k nejsledovanějším víkendovým pořadům "čtyřiadvacítky".

To je pravda. Byl to mix nadčasových finančních témat a aktuálních věcí, které se zrovna děly na burze, přinášeli jsme navíc vlastní témata. Byl to můj první významnější kontakt s médii. Mezitím jsem také založil pořad Studio Burza, což bylo první burzovní zpravodajství v českých médiích. Zhruba rok se pořad rozvíjel, ale pak začala Česká televize před finanční gramotností dávat přednost jiným věcem. Po asi čtyřech letech postupného seškrtávání zbylo z původního záměru jen torzo.

Postavit se ze dne na den před kameru coby moderátor, to chce odvahu a slušnou dávku exhibicionismu.

Vždy jsem hodně sledoval zahraniční finanční kanály jako CNBC nebo Bloomberg a chtěl jsem být jako jejich moderátoři. To jsou lidé jako já, z burzovních makléřů a investičních bankéřů se přerodili v odborníky, kteří pracují v médiích. Rozumějí branži a nemají potřebu se předvádět. Upřímně řečeno, na začátku jsem nebyl žádný moderátor, všechno jsem se musel naučit. Jistý v kramflecích jsem si vždy byl v odbornosti a přípravě na vysílání. Měl jsem štěstí, že mi dovednosti předával a stále průběžně předává jeden z nejlepších mediálních poradců v Česku Aleš Vrzák. Stále platí, že lidé nejdříve vnímají vás samotné, a teprve pak to, co říkáte. Když jim něco podáte bez energie, tak to – bez ohledu na zajímavost obsahu – nebude fungovat.

Co se dělo poté, kdy ČT24 pořad zrušila?

V té době probíhal boom on-line médií. Stejně intenzivně, jako jsem sledoval zahraniční televizní kanály, čerpal jsem informace z úspěšných investičních portálů. Napadlo mě, že založím web o investování. Navíc jsem pracoval s videem, což tehdy u českých odborných serverů nebylo běžné. Věděl jsem, že video může natočit každý, ale video s kvalitním obsahem už je problém. Obrovskou výhodou byly osobní kontakty na spoustu odborníků, lidí z branže. Chtěl jsem k on-line textovému obsahu přidat ještě nějakou přidanou hodnotu, a tak vznikl startup Investičníweb.cz.

Kolik vás bylo na začátku?

Já a externě dva lidé. Pracoval jsem zadarmo a musím říct, že jsem se opravdu modlil, kdy se to celé chytne. Co si budeme povídat, v on-line médiích se zadaří jednomu projektu ze sta. Mediální agentury neocení, že máte zajímavý obsah a velice kvalitní cílovou skupinu, stále jste pro ně jen malý web. Bohužel pro ně není základním parametrem ani návštěvnost, ale něco úplně jiného – musíte mít známosti, nebo přistoupit na nehorázně nevýhodné podmínky agentur, které se u nás za ta léta ustálily.

Nicméně dnes máte okolo sta tisíc unikátních návštěvníků za měsíc.

To ano, ale musím říct, že už jsem si v jisté době myslel, že se vrátím na burzu. Stále jsem projekt podporoval ze svých úspor, ale měl jsem další finanční závazky a malé děti a rozhodně jsem nechtěl finančně vyhořet. Naštěstí jsme zhruba po roce a půl získali konečně první peníze z reklamy a začalo se nám dařit.

Na vlastní reklamu vám nezbývalo?

Rozhodně ne. Byl jsem jedno velké PR celého projektu. Chodil jsem a přesvědčoval partnery, že to má smysl. Chtěl jsem, aby od nás silnější weby a další média odebíraly obsah, stále jsem si však říkal, že potřebuji strategického partnera. Potřeboval jsem peníze na lidi, na technickou podporu, a navíc – když zpravodajský on-line spustíte, nemůžete ho vypnout. On-line – stejně jako peníze – nikdy nespí. Když chcete uspět, musíte neustále přinášet informace, i večer a o víkendech. Víkendový obsah se například v on-line médiích podceňoval. Naše konkurence v pátek "vypnula", ale my jsme pořád plnili web. Drobní investoři viděli, že u nás o víkendu něco vzniká, že je Investiční web živý. Ze začátku to byly třeba dva články, dnes jich tam máme třeba i deset nových, k nim většinou exkluzivní video. V tomto nás samozřejmě časem začala kopírovat konkurence.

To je přece jeden z důkazů, že jste úspěšní.

Ano, je to normální. Konkurence je vždy s vámi, jde po vašich zdrojích. Musíte být vždy o krok napřed. Na začátku jsme hodně informací přebírali a překládali, dnes nabízíme hodně vlastních zpráv, exkluzivních rozhovorů a klasické ekonomické žurnalistiky. Loni jsme se také pustili do denního zpravodajství a propojili web s mobilní aplikací pro iOS a Android. Tyto služby nemají v rámci volně dostupných informačních zdrojů z oblasti financí v Česku obdoby.

Pomohlo vám, že vás lidé z branže znali?

Ano, to byla velká výhoda, nebyl jsem pro ně "no name" nebo "nějaký pisálek", který přeběhl na druhou stranu. Naopak, oni za mnou chodili a chtěli poradit, jak uspět v oblasti finančních médií.

Jak jste vůbec stavěl strategii webu? Odborné informace jsou jedna věc, důležité je ale také podání.

Vždy mě bavil americký žurnalistický styl podání – "deset důvodů, proč…", "pět základních věcí...", "jak uspět při..." a podobně. Na první pohled to může vypadat bulvárně, ale obsah článků je na Investičním webu vždy věrohodný a s podloženými zdroji. Lidé chtějí krátké a výstižné informace, hezké obrázky a dobrý titulek jsou sedmdesát procent úspěchu. Na to jsem sázel.

Kdy jste web prodal brokerjetu České spořitelny?

Asi po dvou a půl letech fungování webu jsem potkal bývalé kolegy z trhu, lidi z brokerjetu České spořitelny. Přišla řeč na to, že něco takového potřebují, že chtějí zásobovat lidi kvalitními zprávami. A tak došlo k akvizici. Investiční web ale zůstal otevřený kvalitnímu konkurenčnímu obsahu, čímž je také na českém trhu unikátní.

Nestalo se z něj tedy PR banky?

To byla jedna z podmínek mého manažerského setrvání na Investičním webu. Navíc web hodně získal na kvalitě – dnes mám tým nejlepších investičních a finančních novinářů na českém trhu.

Neuvažoval jste někdy o tom, že by váš startup zafinancovala Evropská unie?

Uvažoval. Měl jsem v redakci hodně studentů, což přesně EU oficiálně podporuje. Nicméně to byl pro mě tak složitý proces, že jsem si, když jsem potřeboval, raději půjčil jinde. Všechny ty podmínky a papírování mi připadají šílené. A nejde jen o fondy z EU, podpora drobného podnikání jako takového v Česku vlastně neexistuje. Pamatuji si, jak jsem po patnáctileté historii u jedné z největších českých bank měl problém na podnikání získat kontokorent na sto tisíc korun. Proto vždy, když za mnou přijde někdo se startupem, snažím se mu dát prostor, věnujeme se tomu na webu nebo v rádiu. Sám jsem si tím prošel, když jsem na začátku hledal venture fond, který mi pomůže z rozjezdem.

Zmínil jste rádio, kde vedle webu působíte. Také pořádáte investiční konference a veletrhy. To je absolutní pohlcení oborem.

Prostě rád šířím informace. Vím totiž, že je u nás finanční gramotnost na velmi nízké úrovni. Bohužel to nikdo jiný nedělá. Byl bych rád, kdyby v Česku bylo deset pořadů o investování, ale není. Nicméně mým "core businessem" je Investiční web. Všechny další věci vznikaly samovolně, vlastně stále jako PR Investičnímu webu. Také mě zajímalo, jak fungují další média. Přišlo rádio, pak jsem začal dělat časopis o investování. Nejsem typ, který na něco čeká. Když mám nápad, tak se ho snažím dotáhnout do konce, i když to stojí hodně sil a času.

Obecně se u nás o investování mluví dost vážně, což možná lidi odrazuje.

Přesně to mě mrzí, že se o tom nemluví srozumitelně, možná i s trochu zábavným podtextem. Je to takové svázané, upjaté. Když natáčím nějaké video, tak většinou bez kravaty, s hosty si tykám, protože je znám. Proč bych měl jen proto, že mluvím o investování, předstírat vážnost? Bylo by to zase odměřené, samé "pane řediteli", "pane analytiku", a v ten moment lidi přestanou poslouchat.

Na Primě se pokusili téma investování přiblížit lidem. Byl jste při tom.

Vždy jsem si přál dostat investování do komerční televize. A podařilo se, vznikl pořad Horký prachy, který jsem moderoval s Dianou Kobzanovou. Já byl odborník a ona ta, která pro diváky informaci zlidštila. Vlastně bylo celkem revoluční, že na komerčním kanálu běželo něco o finanční gramotnosti. Sice ve špatném čase, ale alespoň něco.

Máte ještě vůbec čas sám investovat?

Dávám přednost dlouhodobějším investicím. Část úspor mám v akciích, něco v komoditách a svůj portfoliový mix doplňuji zemědělskou půdou.

Vybudovat z ničeho úspěšný projekt se vám podařilo. Co plánujete dále?

Myslím si, že je u nás ještě hodně možností v oblasti médií spojených s investicemi, náš trh je stále tak trochu pionýrský. Na druhou stranu by mě možná bavilo vrátit se k investování, aby se kruh uzavřel. Začal jsem jako makléř, tak bych také jednou jako makléř mohl skončit. Uvidíme.

---

Rozhovor vznikl pro časopis Be the Best.