Proč zůstat ospalým investorem a nestát se aktivním traderem?

V polovině prosince přišel list Wall Street Journal s příběhem, který si v mnohém nezadá s legendárními bondovkami. O co se jednalo? Nejmenovaná firma si pronajala soukromý vrtulník, vybavila jej termovizní kamerou a opakovaně ho posílala na "tajné" mise. Cílem akcí však nebylo pátrání po hledaných nebo pohřešovaných osobách, ale monitorování jen těžko přehlédnutelných obřích zásobníků na ropu.

Ptáte se proč? Jednoduše proto, aby získala informační náskok. Věřila, že tímto způsobem dokáže odhadnout vývoj zásob ropy v USA, na základě kterých pak chtěla spekulovat na růst či pokles její ceny na světových trzích ještě dříve, než budou zveřejněny oficiální údaje. Podle oslovených odborníků se přitom nejedná o levnou záležitost, rozpočet za podobné dobrodružství se může za dvanáct měsíců vyšplhat až na 90 tisíc dolarů.

Boj o centimetry a milisekundy

Vrtulník vybavený moderní (špionážní) technikou však není jediným případem, kdy se firmy různými způsoby snaží získat konkurenční výhodu. Desítky a stovky společností platí horentní sumy za pronájem prostor v budovách, ve kterých sídlí centra světových burz. Pokud nevíte, odkud vítr vane, vězte, že to dělají proto, aby spojení mezi jejich servery a servery burz bylo co nejkratší, a tedy co možná nejrychlejší. "Některé burzy chtějí zajistit všem zcela rovné podmínky, a tak své techniky platí za to, aby byly všechny kabely spojující burzovní servery se servery jednotlivých obchodníků na centimetr stejně dlouhé," prohlásil nedávno redaktor časopisu Newsweek Jerry Adler.

Čtou-li tento článek průměrní investoři s obchodním účtem otevřeným u některého z českých brokerů, jistě si říkají, že se musí jednat o nadsázku, že něco takového jako délka kabelu přece nehraje žádnou roli. Omyl, oba výše uvedené případy jsou pravdivé. A pokud stále nevěříte, že je ve světě velkých financí něco takového běžnou praxí, ujasněme si, jaký je rozdíl mezi dvěma základními druhy burzovních obchodníků, tedy investory a tradery.

Investor je člověk, jenž akcie či jiná aktiva nakupuje s vidinou střednědobého až dlouhodobého zhodnocení, přičemž cenné papíry, do nichž investuje, většinou vybírá na základě fundamentální analýzy. Typickým investorem je legendární Warren Buffett, který lidem mimo jiné radí, aby investovali jen do toho, čemu rozumí. Investor je zkrátka člověk, který akcie kupuje s úmyslem jejich dlouhodobého držení, nikoli krátkodobé spekulace.

Trader naproti tomu obchoduje prakticky cokoli, fundamentální analýza je pro něj sprosté slovo a jediné, na co slyší, je technická analýza a strategie "rychle nakup, ještě rychleji prodej". Trader obchoduje v horizontu hodin, minut nebo sekund, držet akcie dva a více dní je pro něj nemyslitelné. Extrémním případem jsou HFT obchodníci, kteří za příliš dlouhý okamžik považují i vteřiny a čas odměřují zásadně po milisekundách. Investoři a tradeři zkrátka žijí ve zcela rozdílných světech a to, co je pro investora na časové ose chvíle, je pro tradera věčnost.

Spekulace vs. sázka na jistotu

Ačkoli se na první pohled zdá, že jsou od sebe strategie krátkodobých a dlouhodobých hráčů natolik odlišné, že prakticky neexistuje možnost, aby se z běžného investora stal aktivní trader, není tomu tak. Ve skutečnosti se řady traderů neustále rozrůstají, o čemž svědčí například dlouhodobě se zkracující investiční horizont burzovních investic, tedy reálná doba jejich držení. Zatímco v průběhu 50. let lidé akcie drželi v průměru kolem osmi let, v roce 2010 je prodávali v průměru již po dvou letech od nákupu.

Je otázkou, co investory k zásadní změně jejich obchodní strategie motivuje. Za posledních pět let totiž hedgeové fondy v horizontu dvanácti měsíců nedokázaly americký akciový index S&P 500 porazit ani jednou. Loni investorům hedgeové fondy vydělaly kolem 8,5 %, zatímco index S&P 500 posílil včetně dividend téměř o 32 %.

Jaké z toho všeho pro investory vyplývá ponaučení? Krátkodobé spekulace ani informační náskok vám k vyšším ziskům nepomohou. Ani nákladný pronájem helikoptéry, ani o několik centimetrů kratší datový kabel totiž ještě neznamená, že na burze vyděláte.

Mnohdy je tomu naopak. Vzpomeňte si například na flash crash z roku 2010. Automatické algoritmy tehdy kvůli dominovému efektu za pouhých pět minut na krátkou chvíli odepsaly z účtů investorů a traderů po celém světě bilion dolarů. Akciový index Dow Jones Industrial Average během několika minut spadl o takřka tisíc bodů a v jednu chvíli odepisoval neuvěřitelných 9 %. Zatímco tradeři a HFT obchodníci 6. května 2010 prožívali infarktové stavy, investoři zůstali klidní a mnozí z nich se o bleskovém propadu trhu dozvěděli až po několika dnech.

Je tedy věcí každého člověka, který na burze obchoduje, aby si ujasnil priority. Jste ochotni denně riskovat všechny peníze, které jste si na investování vyhradili? Pak se vydejte cestou tradera, sledujte z vrtulníku ropné zásobníky a bojujte o co nejkratší kabely k burzovním serverům. Budete-li mít štěstí, možná uspějete. Pokud se ale na burze chcete zajistit na důchod nebo zamýšlíte vytvořit dividendové portfolio, ze kterého budou profitovat ještě vaše děti a vnoučata, na kariéru tradera a spekulanta zapomeňte a zůstaňte "obyčejným" líným investorem.

Zdroj: New York Times